Yes professor?

Jejich malé tajemství

    Ron a Harry začali mít podezření. Od chvíle, kdy se dozvěděla, že byla u zkoušek úspěšná, tudíž je přijatá, začaly jí docházet výmluvy, proč je stále se Snapem. Bylo pro oba náročné, neprojevovat k sobě žádné city na veřejnosti. Nejraději by byli pořád spolu. Všechny společné chvíle trávili v jeho kabinetě, nebo tajnými výlety v přírodě. Dokázali spolu celé hodiny ležet v objetí a číst si jednu knížku. Oba na sebe měli víc času, jelikož Hermiona se už nemusela učit. Posledních pár měsíců v Bradavicích si hodlala užít a byla si jistá s kým. Zaklepala domluvený signál na jeho dveře a on jí jako vždy s úsměvem otevřel. ,,Ahoj," stoupla si na špičky a dala mu pusu na nos. Věděla, že ho to vždycky vyvede z míry.  Naoko uraženě se na ni podíval, ale dlouho se mračit nevydržel, jeho výraz se změnil na láskyplný. Zlehka se dotkl stříbrného náhrdelníku s malým srdíčkem, který jí dal k narozeninám. Moc se mu líbilo, že ho nosila. Dodávalo mu to pocit, že je jenom jeho. Nikdy předtím by neřekl, že se z něj stane takový romantik, ale nikdy předtím by taky neřekl, že se někdo jako on zamiluje. Dala postavit vodu na jejich oblíbený čaj a krájela koláč co přinesla, zatímco ji zezadu objímal. Nejraději si pak vždycky sedli a plánovali společnou budoucnost. Prohlíželi si inzeráty a hledali pronájem bytu pro dva. Její nové studium totiž spočívalo jen v přednáškách, nikoli celkovému pobytu. Odpoledne uteklo a byl čas jít na večeři. Když vešli do Velké síně, už z dálky si Hermiona všimla Ronova zachmuřeného výrazu. Snažila se tvářit co nejvíc lhostejně a posadila se k jejich stolu. Probodával ji pohledem. ,,Kde jsi byla?" řekl přísně. ,,Copak jsem na nějakým výslechu?" udiveně se vyhnula odpovědi. Šel rovnou k věci. ,,Co je mezi tebou a Snapem?" upírala oči do talíře. ,,Nic, co by bylo?" Ještě chvíli na ní hleděl a pak prudce vstal od stolu. Pár lidí zvedlo hlavu. ,,Dej mi vědět, až mi budeš chtít říct pravdu," odsekl a odešel z místnosti. Hermiona pocítila vztek. Kdo si myslí že je? Přešla jí chuť k jídlu.
Rychlým krokem kráčela chodbou, přemýšlela, že by se dnes v noci zase vyplížila z pokoje, když tu do někoho narazila. Zelený hábit, blonďaté vlasy, samolibí úsměv, jasně že Malfoy. Chtěla ho obejít, ale znovu jí zastoupil cestu. ,,Kliď se mi z cesty Draco." Ušklíbl se nad jejím rozzlobeným tónem. ,,Na slovíčko Grangerová..." ,,Na tvoje urážky fakt nejsem zvědavá a nepotřebuju si s tebou nic vyřizovat." Snažila se znít sebevědomě. ,,Ne...?, ale já myslím že ano..."naklonil se blíž, až cítila jeho mátový dech. Stačila tři slova. ,,Viděl jsem vás..." zašeptal s úsměvem na rtech. Vyděšeně couvla o krok dozadu. ,,Myslím že nemusím říkat koho..."jeho slova mrazila vzduch. ,,Ale jak...?" hlesla Hermiona. ,,Potterův neviditelný plášť by se neměl válet všude," zajiskřilo mu v očích. ,,Prosím. Nikomu nic neříkej," řekla zoufale. Dotkl se její tváře, po které stékala slza. ,,To už záleží jen na tobě."