DOKONČENO Ve svitu - Danfry/Starluk [ Lukefry a Daniel ]

VII. Odešel (Daniel)

Nejsem si zcela jista, zda bych neměla dát tuto kapitolu 15+ ale věřím, že nemám zrovna chuť popisovat něco extrémně detailně, takže to asi spíš jen berte na vědomí, že zde budou nějaké dotyky a polibky, které by mohli ovlivnit vaše chování.

Pozoroval jsem jeho rty, co opatrně obemkly okraj šálku, jednou hluboce polknul a odložil hrnek zpět na stůl.

Tázavě se na mě otočil a mně až teď došlo, že opravdu netaktně čumim. Rychle jsem otočil hlavu ke své kávě.

,,Luky?"

,,Dane?" Řekl na mou otázku tiše, skoro neslyšně.

Kdyby tak říkal mé jméno pode mnou. Proč myslím na takové věci, zrovna teď, když jsme sami a vim, že ještě nějakou tu hodinku či dvě budeme.

,,Já..." Nevěděl jsem, jak začít.

,,Co ty?" Zeptal se, byl tak blízko.

Otočil jsem se jeho směrem a zahleděl se na rty. Byli opatrně otevřené, jako by čekali na ty mé, skoro o ně žadonily.

Nechtěl jsem je nechat dlouho čekat.

Chytl jsem ho ze zadu za hlavu a přitáhl k polibku. Nebránil se, ba naopak, opětoval. Bylo to jak sen, jeho měkké rty na těch mých. Nevnímal jsem, co by mělo být po tom, co bude s Naty. Teď na to nechtěl myslet, měl konečně toho zatraceně přitažlivého Lukáše a mohl si dělat co chtěl.

Co jen chtěl.

Opatrně sjel svou rukou až ke kraji jeho džín, dostal se mu pod tričko a ucítil teplo z jeho zad.

Chvilku mu po zádech jen tak kroužil prstem, když začal pomalu sjíždět níže, dostával se až k bokům a pak přejel prsty na břicho. Chtěl víc, ještě víc. Lukášovi rty mu nestačily, nestačilo mu ani se ho letmo dotýkat.

Rukou sjel až k pásku a opatrně ho rozepnul. Cítil Lukášovo vzrušení a usmál se nad tím, byl spokojený, že tohle dělá jeho osoba s Lukášem , jako Lukáš byl schopný tohle dělat s ním.

Opatrně rozepnul zip a když byl připravený položit Lukáše na gauč a konečně si ho vzít, cukl sebou.

,,Prosím, Dane, tohle ne." řekl a odtáhl se od mých rtů a pak mého celého těla. Co to do háje Lukáš dělal? Očividně se mu to líbilo, řekl bych, že i dost, podle jeho dotýků a oddychovaní.

,,Už musím jít." Vstal a vydal se ke dveřím, nandal si bomber a naposledy na mě pohlédl.

Já zůstal sedět, nic jsem neřekl. Ztuhlý a tvrdý jak skala. Seděl jsem tam ještě nějakou chvilku. Nechápal jsem, co bylo špatně, vadilo mu něco na mně?

Prostě mě tu nechal, sedícího na gauči, ještě trochu vzrušeného z jeho dotyků a překvapený z následující reakce.

Fuuuuu, tak tohle pro mě bylo pracné napsat. XD Snad se vám to líbilo a nepohoršilo.