DOKONČENO Ve svitu - Danfry/Starluk [ Lukefry a Daniel ]

IX. Už se z ráje nevrátím (Daniel)

,,Ahoj, Dane." Řekla Naty, co právě vešla do našeho bytu. Nevnímal jsem jí, nevnímal jsem ani to, když vsouvala klíč do zámku a teď nevnímám ani to, co mi říká.

Seděl jsem u počítače,hleděl na ní, jak se převléká do domácího a u toho na mě mluví. Kyval jsem hlavou, ale myšlenkami jsem byl jinde.

Co teď asi dělá Lukáš. Jediné, co mi dávalo špetku naděje byl fakt, že Naty ho určitě bude chtít v nejbližší době vidět. Vždyť byli přátelé. Odchytnu ho a promluvim s nim, vše mu vysvětlím.

Nedokážu byt s Naty a u toho nemyslet na něj, na ty jeho rty, které jsou o tolik lákavější a měkčí, než zrzky.

Od kdy jsem měl takový názor? Ani jsem nepostřehl změnu a teď tu sedím a přemýšlím, jak ty rty dostat zpět na ty mé.

,,Děje se něco?" Otočila se na mě Naty od telefonu. Kdy si stihla sednout? Otočil jsem se na hodiny, už tu sedím pul hodiny, stále pokyvujíc hlavou.

,,Jsem trochu přešlej z dneska." Nebyla to ani lež, opravdu jsem z dnešního dne byl.

,,Chceš udělat radost zlato?" Zeptala se svůdně a odložila svůj telefon na stoleček. Vydala se opatrně ke mně a já hlasitě polknul.

Než jsem stačil cokoliv říct, už mě Naty líbala, přesně tak, jak věděla, že to mam rád. Jenže, já nemohl.

Nedokázal jsem přejít z ráje Lukyho rtů na ty Naty, které mi nepřišli tak úžasné, tak měkké, tak vzrušující.

Mé tělo na její dotyky nijak nereagovalo a já věděl, že jsem v koncích, už není cesty zpět.

,,Já, nemůžu takhle dál" řekl jsem a podíval se na zmatenou Natálii.