DOKONČENO Ve svitu - Danfry/Starluk [ Lukefry a Daniel ]

XI. Znovu (Daniel)

Podíval jsem se na čas.

,,Bože" zaskučel jsem si sám pro sebe a lehl si na gauč, dvě ráno. Necítil jsem únavu, ta byla totiž potlačena smutkem. Nenavidim se, v jeden den jsem ztratil dva lidi, na kterých mi záleží. 

Rozsvítila se mi obrazovka a na ní se objevila zpráva.

Ondřej - kde jsi?

Zahleděl jsem se na zprávu, kde jsem měl...,,do háje"...už vim.

Daniel - promin, nepřijdu

Ondřej - To ani náhodou!!! Dělej, at tu jsi za pul hodiny

Posadil jsem se. Předci jen, byl to můj dobrý přítel, měl bych jít. Oblékl jsem se a trochu se upravil. Vypadal jsem hrozně, čekal jsem, že se na mě poznamená můj psychicky stav, ale takhle? Obrovské kruhy pod očima a oči rudé od slz.

Musím jít. Na tváři vykouzlil úsměv a popadl klíče.

,,Jsi v pohodě, Dane!" Zašeptal k sobě.

Oslava byla v plném proudu, lide už byli trochu pod vlivem alkoholu, včetně Ondřeje, který se právě snažil nemotorně zpívat nějakou českou písničku, co byla otřesená.

Stoupl jsem si vedle stolku s občerstvením a zadilíval se do prostoru, zkaumajíc, kdo tu vše je a zda bych se neměl začlenit do nějakého nezáživného rozhovoru.

Mé oči kroužili po místnosti, z obličeje na obličej. Stuhl jsem a srdce mi vynechalo pár úderu. Zalapal jsem po dechu a zíral na člověka, který mi byl vším.

Luky.

Jako bych to vyslovil nahlas, otočil se a já spatřil pronikavý pohled, smutně se usmál a rozešel se ke mně.

,,Ahoj, Dane." Řekl klidně a vyhýbal se očnímu kontaktu.

,,Ahoj" odpověděl jsem na zpět a díval se na něj, byl stále tak krásný, i když vypadal unaveně, jeho oči pláli jak dva plamínky a ty rty, které jsem stále cítil na svých.

,,Naty spí u mě." Řekl opatrně a napil se nápoje, který se jevil jako colový.

,,Děkuju, že jsi ji příjmul, nechtěl jsem, aby to takhle dopadlo."

,,Já taky ne, ale, teď jsi volný" řekl a zahleděl se mi do očí, po otevřel jsem pusu šokem, bože ty oči.

,,Nemusím být, pokud to ty nedovolíš" zašeptal jsem jeho směrem a pozoroval, jak se opatrně napnul.

,,Dane, je to má nejlepší přítelkyně" zoufale namítl a já ucítil jeho dech na mé tváři

,,Prosím, Luky, oba to chceme úplně stejně, zkus to se mnou."

Hluboce se nadechl a trhaně vypustil nově nahnaný vzduch do plic. Pohled mu sklouzl na mé rty, naklonil jsem se blíže a ukázal mu tak, že přesně tohle teď chci.

Nečekal dlouho a já ucítil zas ty měkké rty na těch mých. Bylo to lepší, než poprvé. Konečně jsem byl svobodný a mohl jsem mu dát to, co si zasloužil, přitáhl jsem si ho blíže a jeho rozkrok narazil do mého. Vzdychl  a opatrně se usmál.

,,Můžeme to zkusit." Zašeptal do mých rtů a já věděl, že teď mám konečně to, co jsem chtěl. Je jen můj, cele jeho tělo, co se chvěje pod mými dotyky. Naty nějak vyřeším, vím, že to pochopí, znám jí už tolik let a nikdy by nebránila mým pocitům.

,,Miluju tě" ty slova mě pohladila a já si ho hladově přitáhl blíže.

,,Já tebe, Luky."

Tak.

Tohle je konec dámy a pánové. Doufám, že se vám kniha líbila a napíšete mi třeba něco pěkného do komentářů. Děkuji všem, co si to dočetli až do konce a dávali mi podporu, která mi pomohla to dopsat. Tuto knihu chci darovat všem, co mi dali like a napsali něco pěkného a hlavně ji chci darovat číšníkovi a našim dvoum hlavním hrdinům LUKYMU A DANOVI.

Děkuji a mějte krásný zbytek života.