Půlnoční proroctví

~11~

,,Zavolejte pomoc!" křičela zoufale Joy. ,,Zoro?! Zoro, no tak, slyšíš mě?" snažila se ji probrat, ale bylo to marné. Byla v bezvědomí. Hrudník se ji zvedal tak neznatelně, že to vypadalo, že nedýchá.

Sheila opatrně vzala chudé tělo a snažila se ho společně s Joy zahřívat. ,,Kde je ta pomoc?" 

,,Už jsou na cestě." Odpověděl Jerrom. 

,,Zory? Slyšíš mě? Jestli ano, pohni aspoň jedním prstem, prosím."  žádala blondýnka zoufalstvím. Tázané děvče udělalo téměř nepatrný pohyb ukazováčkem a zaskučela bolestí, když se snažila i o jiné prudší pohyby.

,,Lež klidně. Pomoc už je na cestě. Musíš to vydržet. Snaž se neusínat. Prosím!" mluvila k ní tiše rusovláska.

,,J-J-Joy... Jdou po tobě...Měj se na pozoru...Musíš to proroctví...naplnit." Řekla tichounkým hláskem. Šlo v něm slyšet tolik bolesti, že to rozbrečelo úplně všechny. ,,M-musíš ukončit...ten teror...co nás o-ohrožuje..." otevřela indigové oči plné bolesti, zármutku a slz.

,,Vydrž to, prosím! Zvládneš to! Nesmíš znovu usnout!" mluvily na ni střídavě obě dívky, které ji zahřívaly.

,,Už jsou tady!" vykřikl chlapec z ústí jeskyně. Během pár vteřin už šly slyšet pokřiky, které patřily  lékařů. Přiběhli k zubožené dívce a vzali její bezvládné tělo do náruče. Joy, Sheilu a Jerryho vyvedli ven. 

Tam uviděli zeleného vodního draka s několika postroji. Doktoři k němu přišli a vytáhli dvě různé injekční stříkačky. Jednu píchli Zoře do paže a tu druhou do jejího krku. Nasedli na draka i s dívkou v náručí a vzlétli. Dva z doktorů, ale zůstali a šli směrem ke třem dětem, stále stojícím u vchodu do jeskyně.

,,Díky vám bude v pořádku. Bude mít jenom pár jizev." došel k ním mladý doktor.

,,Kam ji odnesli?" zeptala se starostlivě Sheila.

,,Do místní nemocnice. Do Tarky by to nemusela zvládnout." odpověděla jí tentokrát starší paní. ,,A vy jste jinak v pořádku?"

,,A-ano. Jenom jsme trochu otřesení z toho, c-co se stalo." vykoktal ze sebe zelenooký chlapec.

,,A taky doufáme, že bude v pořádku." doplnila ji otřesená blondýnka.

,,Je to dcera naší Bety, takže bude mít tu nejlepší péči. To se nemusíte bát, děti." zakroutila hlavou s mírným úsměvem starší žena.

,,Kdy ji budeme moci vidět?" otázala se rusovlasá dívka, která do teď mlčela.

,,Doufejme, že už zítra." povzdychl si mladší doktor. 

Paní doktorka se na chvíli zarazila, ,,Omluvte nás, ale už budeme muset jít. Potřebují nás." Doktor mezitím udělal portál, kývl na rozloučenou trojci a vešel do magického oválu.

,,Děkujem." řekla na rozloučenou Joy, aniž by zvedla pohled od svých chodidel. Jen co žena vešla na druhou stranu, tak se černá brána uzavřela. 

Dívka s jantarovýma očima se otočila směrem k dvojčatům a šlo na ní vidět rozhořčení.

,,Musíme si o něčem promluvit. Ale ne tady. Půjdem na pokoj." dívala se jim zostra do očí, ve kterých ji vzplál nebezpečný plamen. Sice byla pořád trochu rozhozená z toho, co se stalo, ale když teď ví, že je jejich kamarádka v bezpečí, tak se soustředila na něco jiného.

Celou cestu nikdo nepromluvil. Byla cítit i tíživá atmosféra okolo nich. Společně došli do pokoje a dívka jim gestem naznačila, aby si sedli na sedací pytle.