Půlnoční proroctví

~18~

,,Mí drazí členové Vodního hejna draků. Dnes jsem vás všechny svolala z jednoho důležitého důvodu." přeřízla vzrušené šeptání, všech shromážděných draků a mladistvých, Vodní Beta Cora. Stála na výklenku, kde ještě před ceremoniálem tekl vodopád. Po jejím boku stál její druh Mario, společně s jejich dcerami. 

Roztáhla svá fialová křídla a tím upoutala pozornost všech draků a čarodějů v celé jeskyni, která byla úplně plná. Všichni pozorně sledovali svou vůdkyni.

 ,,Dnes přijmeme do naší velké rodiny novou členku. Mariso, prosím předstup." vyzvala Joyinu maminku. Modro-bílá dračice vzlétla, posadila se před Betu hejna a uctivě sklonila hlavu. ,,Mariso Kiritová-Ledreyová, tímto ti s požehnáním našich předků, uděluji titul zdravotnice Vodního hejna a uděluji ti tvé nové dračí jméno..." fialovo-modrá dračice se dotkla svým útlým čenichem čela nervózní Marisy. ,,Zeima!"  vykřikla do prostoru. Ozval se nadšený vřískot a zvolávání nové oficiální členky hejna. 

Zeima se úctivě poklonila Beta páru, roztáhla křídla a vzlétla do prostoru. Hned k ní přiletěla druhá modrobílá dračice a hrdě ji tiskla k sobě. Joy si všimla té až neskutečné podoby Zeimy a její babičky Clary-Shairmyth.

Joy se brzy konečně dostala ke své mamince a radostně ji gratulovala společně s Jerrym, Sheilou a Billem. Celý zbytek dne oslavovali s celým hejnem. Tančili, zpívali a dokonce měli i mořské speciality. Takovou skvělou zábavu Joy nezažila už hodně dlouho. Vlastě to bylo poprvé, co byla na také oslavě. 

Den rychle uběhl a když letěli zpět do hotelu, tak Joy přemýšlela o svém ceremoniálu. Bude mít taky takovou oslavu až se stane oficiální členkou?

Následující ráno se probrala zase první. S povzdechem si vstala a protřela si oči. Ospale došla do obýváku, kde seděl Bill. 

,,Bille?" oslovila ho se zívnutím a zmateně k němu došla.

,,Aah, dobré ráno, Joy." usmál se na ni mile a nabídl ji místo vedle sebe na pohovce. Přisedla si k němu a pozorně ho sledovala. ,,Asi budeme muset z Tyrbaye odjed dříve než jsme si mysleli...Konkrétně ještě dnes."

***(později toho dne)***

,,Máte všechno?" zeptal se Bill a odnášel zavazadla k výtahu.

,,Ano." odpověděla mu dvojčata. Joy jenom přikývla naposledy se podívala z terasy a následovala vysokého muže do výtahu. Před recepcí už je čekala Marisa. Ponuře odevzdali čipy od pokojů a Bill vytvořil portál. Postupně do něj vešli a objevili se před srubem.

Slunce jim stálo vysoko nad hlavami, ale Joy i tak cítila únavu, která ji ovládala. Až do večeře všichni spali. U jídla vládlo napjaté ticho, které prořízl až muž. ,,Brzo ráno vás přijdu vzbudit." Joy s dvojčaty přikývla a odešla do pokoje zase spát. 

Té noci se ji nic nezdálo a spala klidně. Dokud s ní něco nezačal cloumat. ,,Nech mě spát..." zabručela ze spaní.

,,Joy, musíš vstát. Spát můžeš po cestě." odpověděl Sheilin hlas a dotyčná osoba pokračovala v buzení. Rusovláska něco nesrozumitelně poznamenala a schovala se pod peřinu.

,,No tak, Joy! U v všech duchů, vstávej." zatřásla s ní  další osoba. Joy odhrnula peřinu a nevrle sledovala dvojčata, která ji budila. S povzdechem se šla umýt a převléct.

Venku ještě panovala tma, když se chystali odletět. Bill se proměnil ve svou dračí formu a v klidu vyčkal, než se všichni usadí mezi jeho ostny. Pak se jenom odrazil a ladně vzlétl. Rusovlasá dívka se snažila ještě usnout, ale její pozornost upoutala krajina pod nimi. Sheila sedící před ní, potichu chrápala a Jerry, sedící za Joy, se pobaveně usmíval. 

Brzy po vzletu začalo svítat. Dívka se dívala na východ hořící koule. Vítr jí cuchal rozpuštěné vlasy a vlnil zlatavou trávu na lučních kopcích pod nimi. Když už bylo slunce nad obzorem, tak se zrovna objevili nad Tarky. Tam se v klidu nasnídali a pokračovali dál.

Museli to vzít oklikou, kvůli školním pozemkům. Museli je obletět. Proletěli okolo hlavní budovy a za ní se hned rýsovala další, menší oválná budova. Joy musela uznat, že se do této školy opravdu těší. Na obrovském pozemku byly i menší kopie Becarlitových hor, taky si všimla dost velkého bazénu a v dálce si všimla i lesa. 

Obletěli pozemky a mířili přímo k vysokým horám se zasněženými vrcholky. Konečně dorazila k hranicím se Zemním hejnem. Flame začal klesat a vyčerpaně přistál na malé mýtině. ,,Tady pro dnešek přespíme a zítra dorazíme do Ohnivého hnízda." když ostatní souhlasně mlčeli, tak se zase postavil a připravil se k odletu. ,,Půjdu nám sehnat něco k snědku. " zabručel hlubokým hlasem.

,,Tak to teda ne, Flame. Ty si musíš odpočinout a nabrat síly na zítřejší let." protestovala Marisa a vyčítavě se na něj podívala. ,,Já něco ulovím. Nechci slyšet žádné námitky." Aniž by mu dala možnost jakkoliv odpověď, proměnila v dračici. 

,,Ale vždyť neumíš lovit." namítl Flame.

,,Já si nějak poradím. TY tu zůstaneš a připravíš ohniště." zpražila, teď už muže, pohledem a odrazila se ke vzletu. Brzy jim bílo-modrá dračice zmizela z dohledu. 

Netrvalo dlouho a dračice se vracela zpět i s kořistí v tlamě. Přistála a upustila budoucí jídlo na zem. Byla to šestinohá ovce, která vypadala opravdu šťavnatě.

,,Pěkný kousek." pokýval hlavou uznale muž směrem k Zeimě. Dračice se proměnila zpět v Marisu a vzala si od muže nůž. 

Na tohle se opravdu rusovlasá dívka dívat nemusela. ,,Jdu se projít." oznámila a odešla směrem k lesu. Za chvíli za sebou uslyšela kroky.

,,Přeci sis myslela, že tě necháme jít samotnou." chytl ji okolo ramen chlapec.

,,Někdo na tebe musí dát pozor, aby ses do něčeho zase nenamočila." usmála se na ní Sheila, která ji chytla z druhé strany. V klidu se procházeli po lese, ale potom Joy začala mít zvláštní pocit. V půli kroku se zastavila a ohlédla se přes rameno. 

,,Děje se něco?" zeptala se hned blondýnka po jejím boku. Rusovláska se otočila zpět a pokračovala zase v chůzi.

,,Mám pocit, že nás někdo sleduje..." zašeptala téměř neslyšně dvojčatům. ,,Hlavně se nezastavujte." dodala a začala se smát, aby zakryla své podezření. Jerry i Sheila pochopili a přidali se k ní. 

Společně se vrátili do provizorního tábora, kde na ně už čekalo naporcované jehněčí maso. Netrvalo to dlouho a brzy ucítili lahodnou vůni. Nejen, že to skvěle vypadalo a vonělo, ale také to tak chutnalo. Maso bylo příjemně šťavnaté a křehké. Doslova se rozpadalo na jazyku. Ale i přes se Joy nemohla zbavit podivného pocitu, který ji pronásledoval.

A ani spánek neměla moc klidný. Pořád se budila a nervózně se rozhlížela. Ale jediné, co vždycky viděla, byla dvě dračí těla stočená kolem ní, Sheily a Jerryho. Trvalo ji dlouho než zase usnula. 

Ráno ji ale vzbudil, tentokrát něčí, rozrušený křik. ,,Co tu u Svatého Adriana děláte?!"