Poslušnost je základ♥︎

2- Hledání si k sobě cestu

,,Dobrý vtip bráško, ale na tohle ti neskočím. Teď prosím vyprovoď tohoto... muže ven" vychrlím na něho. ,,Nicol já to ale myslel vážně" povzdychne si a pokračuje ,,Tohle je Daniel Acker a je mu 23. Jak už jsem řekl tak tě bude hlídat. Jsme spolu dobří přátelé a u něho taky pracuji. Mám v něm velkou důvěru."

Nicol:

,,Ale já už nejsem malá a zvládnu se sama o sebe postarat! Tak proč je tu tedy on?"

Noel:

,,Protože já musím s Lucy teď být. Není jí vůbec dobře a nemohu ji nechat samotnou. Něco chytla a má teploty. Potřebuje, abych se o ni postaral. Tak a teď přestaň odmlouvat. Ode dneška tu bude každý den jezdit za tebou. Bude tě vozit a vyzvedávat ze školy. Když někam půjdeš tak mu to napíšeš, nebo mu zavoláš, aby o tomto měl přehled a věděl, že si se třeba neztratila. Nevím, na jak dlouho to bude, takže bych potřeboval, aby si neodporovala a poslouchala. Ano?"

Nicol:

,,Fajn!" řeknu naštvaně a rozběhnu se do mého pokoje.

Noel:

,,Nebudeš to s ní mít lehké. Doufám, že si na tebe zvykne" řekne skleslým hlasem Noel, když slyší bouchnutí dveří mého pokoje.

Daniel:

,,To se zvládne. Jen musím zařídit, aby mi věřila. Pak myslím, že to bude fajn" pousměje se na Noela a ten se taky pousměje.

Noel:

,,No budu už muset jít. Postarej se mi o ni dobře prosím."

Daniel:

,,Jako by se už stalo" usměje se na něj a koukám už jen, jak si bere věci, nazouvá si boty a odchází pomalu, že dveří. Zakřičí ještě na Nicol, že ji má rád a zabouchne. Já mu jen z okna zamávám a vidím už jen mizející auto.

*O 3 hodiny později*

Sedím už nějakou dobu na posteli se sluchátky v uších a koukám ven z okna. Ale uznávám, že mám celkem hlad. Položím sluchátka a vyjdu z mého pokoje. Ignoruji všechno okolo a rovnou jdu k šuplíku se sladkostmi. Čapnu do ruky brambůrky, balíček bonbónů, čokoládu a vezmu z lednice plechovku pepsi.

Když mám namířeno k mému pokoji zastaví mě Danielův hlas. ,,Neměla by si jíst tolik sladkého. Zaprvé si zkazíš zuby a zadruhé ti bude špatně" řekne dost vážně a zvedne oči od mobilu. ,,Nejsi můj táta, abys jsi mi říkal co dělat" zhnuseně odvětím. ,,Táta vážně ne. Preferoval bych daddy" odvětí mi dost rychle a usměje se. Já se otočím a vykulím na něj oči. Mrkne na mě jedním okem a já se rozběhnu do mého pokoje a rychle za sebou zavřu. Cítím, že jsem červená jak rajče. Svezu se po dveřích dolů a zabořím hlavu do všech těch sladkostí, co mám. Snažím se rychle vzpamatovat. Sednu si na postel a pustím si film.

Po asi 6 hodinách a 4 filmech za mnou se mrknu na hodiny. ,,Je... 1:34 ráno!" vyjeknu dost nahlas. Najednou mi do pokoje přiletí Daniel a opře se o futra. ,,Děje se něco?! Jsi v pořádku?!" Řekne skoro až nesrozumitelně jak to říká rychle. ,,Jo jsem" odvětím a usměji se ,,Počkat. Co ty tu děláš?!" začnu zase řvát. ,,Byla jsi celou dobu zavřená v pokoji a já se bál aby se ti nic nestalo. Zase na druhou stranu jsem tě nechtěl rušit tak jsem odpočíval na sedačce v obýváku" pousměje se. ,,Ale jestli chceš, pojedu."

Nicol:

,,Nedělej ze sebe idiota. Sám snad dobře že je pozdě a jen by ses někde vymlátil."

Daniel:

,,A kde mám tedy zůstat?"

Nicol:

,,Nahoře po schodech naproti ložnici mých rodičů je pokoj pro hosty. Je na pravé straně a má vlastní koupelnu spojenou s ním."