Poslušnost je základ♥︎

3- Usmíření

Zabouchnu dveře od auta a vydám se k Adri. Dnes jsem jí řekla, ať mě čeká u školy, že přijedu malinko jinak. Jen co jsem k ní došla už to začalo ,,Kdo byl ten chlápek, co tě vezl? Nějaký tvůj nový objev?" pošťuchovala mě. ,,To je Daniel. Bude mě hlídat místo bráchy, protože Lucy je nemocná. Žádný můj objev. Není to ani můj typ a je na mě moc starý" řeknu jí s protočením očí a pomalu se vydám do školy. Adri popoběhne za mnou ,,Tak ty jsi vždy měla divný vkus na chlapy" otočím se po ní s vražedným pohledem, ale hned potom se obě začneme smát, protože víme, že má pravdu.

Když dojdeme do třídy a sedneme si hned na místo tak se u naší lavice objeví jedna osoba, co tady není moc vítána. Což je Mia. Je to naše spolužačka, která se řadí mezi ty populární lidi u nás na škole. Byly jsme kamarádky, ale jaksi se něco málo semlelo a z našeho přátelství je už jen minulost.

,,Ahoj Nicol. Mám pro tebe skvělou novinku. Určitě tě moc potěší" s úšklebkem řekne. ,,Co chceš, Mio? Na tebe tu nikdo nemá náladu tak se radši pakuj" řeknu a natáhnu se pro věci do batohu. ,,No jen že tvůj ex Filip umí skvěle líbat a umí i mnoho dalších věcí" mrkne na mě. Já se rychle chci zvednout, ale bouchnu se při tom do stolu. ,,Mio odejdi někam, než si to jen přihoršíš a než-" zastavím Adri. ,,Adri v pohodě tohle zvládnu sama. Moc ti to přeji, Mio. Zajímá mě, jak dlouho to bude teď. Zase měsíc jak minule? Nebo možná víc než jeden z vás tomu druhému zahne?" řeknu ji. Mia dupne do země a na podpatku se naštvaná otočí a odejde.

A co ten Filip. To je můj ex, se kterým jsem se rozešla asi před půl rokem. Mia byla do našeho rozchodu taky zapletena, ale to byl jen jeden z důvodů, proč byl konec. O tom ale zase jindy. Od té doby se Mia a Filip stále dávali dohromady a rozcházeli. Buď hádka, nebo si prostě na chvilku odskočili od toho druhého.

Den ve škole nebyl nijak jinak moc zajímavý. Musím, ale uznat že i kdyby dneska ve škole vybuchla bomba tak nereaguji. Z nějakého mě záhadného důvodu jsem stále myslela na Daniela. Měla bych se mu možná omluvit za mé předešlé chování.

Z myšlenek mě vytrhl hlasitý zvonek, který ohlašoval konec hodiny a pro mě i celého školního dne. Jen co jsme s Adri vyšly ze školy viděla jsem Daniela stát opřeného o auto, jak si pohazuje s klíčky v ruce. ,,Oooo~ Niki máš tu svého pana dokonalého. Já nebudu rušit" zamává mi a pomalu odejde.

Dojdu k Danielovi a pozdravím ho. Hodím batoh do auta a chci si sednout, když v tom mě Daniel chytí okolo ramen zezadu a přitáhne si mě k sobě. ,,Kampak kampak špunte?" při těchto slovech mi rozcuchá vlasy a já se ušklíbnu. ,,Ten špunt ti taky může brzo vyrazit oko" zavrčím. Otočí mě směrem k němu a řekne: ,,Dobře vidím, že asi nemáš svůj den. Tak si sedej do auta." Zavře mé dveře a pak se posadím na své místo. ,,Jedeme k vám a ty se převlékneš, protože takto tě ven do přírody nepustím. Až se převlékneš tak dojdeš dolů za mnou jasný?" já mu na tohle jen kývnu hlavou a otočím se směrem k oknu.

Celou cestu autem neprohodíme ani slovo. Danielovy v průběhu cesty někdo zavolá, ale on hovor típne. Když jsem se zeptala, kdo volal tak jen mlčel a dělal jako, že mě ani neslyšel. Když jsem se zeptala podruhé tak mi jen řekl že to není nic, o čem bych potřebovala vědět.

Když jsme dojeli k nám domů tak jsem hned zalezla ke mně do pokoje. Ze skříně jsem vytáhla černé ryfle a k nim černý pásek, bílé tílko a na to jsem dala levandulově fialovou mikinu. Vlasy jsem si stáhla do culíku a do vaku jsem skicák, pouzdro, ve kterém jsem měla tužku, gumu, strouhátko, černý fix a bílou pastelku, klíče, doklady a peněženku. Do zadní kapsy kalhot jsem si dala mobil. A šla dolů. Když jsem šla dolů, Daniel už tam stál s batůžkem na zádech a dvěma flaškami vody v rukou. Jednu mi podal a já si dala do vaku.