Poslušnost je základ♥︎

1-První seznámení

,,Pohni zadkem Nicol, nestíháme a to prekérně!" Řve na mě Adriana (Adri zkráceně).

Moje kamarádka už od začátku střední. Chodíme do stejné třídy. Je jí 18 stejně jako mě. A kam nestíháme? Jak jinak než do školy.

,,Dámy jste tu o deset minut pozdě..." odmlčí se naše paní učitelka češtiny. Po chvilce co stojíme ve dveřích s Adri jak solné sloupy a lapáme po dechu doplní: ,,Opět" to už ale řekne trochu naštvaněji ,,Tři týdny do maturity. Nemůžete si dovolit chodit pozdě děvčata. Sednout" řekla a my se s Adri šly posadit na naše oblíbené místo vzadu. Paní učitelka pokračovala se svém výkladu a my s Adri jsme stále rozdýchávaly ten maraton, co jsme teď uběhly.

Jen co paní učitelka odešla ze třídy Adri spustila svůj proslov: ,,Nicol jak to že jsi přijela tak pozdě?! Jestli ten tvůj autobus nepřijede příště na čas tak jdu bez tebe" řekla mi malinko víc nahlas Adri a pár lidí se za námi otočilo.

Po škole jsme se s Nicol rozhodly, že půjdeme do obchodního centra, které je asi 15 minut od školy. Jen co jsme došly do nákupního centra tak jsme zamířily k obchodu s oblečením na cvičení. Adri miluje cvičení a nejvíc posilování ve fitness centrech. Adri hnedka z prvního věšáku čapla světle šedé legíny a zamířila k podprsenkám na cvičení. Vytáhla jednu neonově růžovou a druhou tyrkysovou.

,,Nicoool! Kterou si mám vybrat?" zeptala se. Upřímně mám celkem dobrý vkus na to, že nemám ráda nakupování oblečení ,,Vezmi si obě. K té růžové si ale přikup ty černé s dvěma bílýma proužky na boku. K té tyrkysové nos ty šedé co už máš" řekla jsem jí. ,,Dobře jdu si ty legíny zkusit do kabinky tam vzadu. Kdybys mě hledala, budu tam" jen co to dořekla, rozběhla se ke kabinkám usmívající se od ucha k uchu.

Mezitím co Adri už 5 minut byla v kabince tak já jsem koukala na jednu podprsenku co jsem našla. Měla vzor jako flanelová košile. Našla jsem svou velikost a tak jsem si ramínko s ní pověsila na ruku. Došla jsem dozadu za Adri se zeptat jestli je hotová. Když jsem stála před závěsem a nadechovala se abych otázku mohla říct Adri závěs otevřela a lekla se mě.

,,Nicol!" vyjekla na mě ,,To si nemohla říct, že tu stojíš?!" dodala a vyšla z kabinky. ,,Promiň Adri teď jsem přišla" řekla jsem trochu sklesle. ,,Nevadí. Ukaž, co si to našla za skvost" pobídla mě a já jí to podala ,,Hezké a k tobě to sedí. Pojď, jdu ti to koupit" a rozešla se ode mě k pokladně na druhé straně obchodu.

Jen abyste se nedivili tak Adri mi to zaplatila, aby dostala body na zákaznickou kartu a tím měla ještě víc slev. Já jí za to dala hotovost. 

Po zaplacení jsme každá s taštičkou v ruce odešla z obchodu.

Nešly jsme dlouho okolo obchodů, než jsem Adri čapla za ruku a neodtáhla ji do obchodu s hrami a herními konzolemi. Můj bratr Noel rád hraje na počítači a tak mě napadlo mu udělat radost. Už dlouho chtěl Assasins creed origins ve sběratelské edici tak jsem se rozhodla hned, jak jsem viděla ten obchod mu to koupit. Chci mu ji koupit, protože vím, jak moc ho to baví a taky, protože naši rodiče na měsíc odjeli a on k nám každý den jezdí, aby se ujistil, že jsem nepodpálila barák. A ano někdy mi i něco uvaří, protože já si dokážu udělat asi jen čínské nudle z pytlíku a to i ty jsem schopna zruinovat (opakuji ten fakt, že mi je osmnáct a fakt mi nejsou 3).

Věděla jsem přesně kde hledat, protože vím jak vždy když jsme tu s bratrem byli, na tu hru koukal. Dokázal to i hodinu v kuse dokud nás nevyhodili z obchodu, že pokud nic nebudeme kupovat tak ať jdeme. Bratr si tu hru nikdy nekoupil jen z jednoho důvodu, a to je ten že si myslí, že už jich má dost. Vždy kupuje jen ty krabicové, protože od doby co začal hrát, si obaly dával do poličky a měl je tam vystavené.

Koupila jsem hru a přikoupila mu k ní i herní myš, jelikož je vždy nějakým způsobem rozbil. Prodavač mi to zabalil do tašky a já mu popřála hezký zbytek dne, když jsme s Adri byly už na cestě ven.

Když jsme vyšly, z obchodu navrhla sem, že půjdeme do kavárny a Adri s tím souhlasila.

,,Co si dáte dámy?" řekl číšník, co za námi přišel téměř hned, jak jsme se usadily. Shodly jsme se s Adri na dvou lattečkách.

Netrvalo to dlouho a naše kávy už nám stály na stole. ,,A kam vlastně jeli tví rodiče?" zeptala se Adri. ,,Museli někam kvůli práci. Mám dojem, že jeli do Itálie" odpověděla jsem na otázku.

Moji rodiče pracují jako fotograf a stylistka v jedné modelingové agentuře. Modelky této agentury samozřejmě jezdí na módní přehlídky a mí rodiče většinou musejí jezdit s nimi. Řekli mi že se vrátí v den mých promocí. Které jsou ode dneška už jen tři týdny a pár dní.

,,Aha. Je škoda, že tví rodiče přijedou až na promoce. Aspoň ale přijedou. A co Noel? Jak se má? A jak mu to klape ve vztahu?" řekla chvíli po mé odpovědi a napila se kávy ,,Ale jo dobrý. Brácha se má dobře a ve vztahu pokud vím tak se mu dost daří. Lucy je moc fajn holka a myslím, že by pro mého bráchu mohla být ta pravá." Noel má už asi 6 měsíců přítelkyni jménem Lucy. Je jí 20 a jemu je 22. Bydlí spolu už 2 měsíce u Bráchy doma.

S Adri jsme se stihly pobavit o mnoha věcech. Třeba o: Mé a její rodině, o tom jak teďka jede podle nového jídelníčku, aby byla fit, o škole a učitelích co moc nemusíme, maturitě, maturitním plesu, promocích a o mnoha dalších tématech. Musím uznat, že obě jsme celkem ukecané osůbky.

Jak jsme obě dopily své kávy tak jsem zaplatila a obě jsme vyšli z nákupního centra. Adri mě doprovodila na autobus, co mě měl odvézt domů. Ona bydlela blízko, ale já jsem to sem měla 30 minut autobusem, 45 minut pěšky a 15 minut vlakem. Ale vlakové nádraží je celkem daleko, takže je nejlepší autobus.

Když mi autobus přijel, obejmula jsem a rozloučila se s Adri. Když už jsem byla, na řadě slyšela sem, jak na mě zařvala:

,,A běda ti jestli přijedeš zítra pozdě!"

,,Budu se snažit přijet dřív neboj"

Zasmála jsem se tomu jejímu pohledu, když jsem na ni koukala z okna autobusu.

Vytáhla jsem z tašky sluchátka a pustila si do nich jednu z mích oblíbených písniček (dala jsem ji vám nahoru tak si ji poslechněte).

Na mé zastávce jsem vystoupila z autobusu a došla jsem zbytek domů pěšky. Netrvalo dlouho a stála jsem před dveřmi mého domu a hrabala jsem klíče z tašky. Nakonec po tom co jsem své klíče našla tak jsem odemkla a vplula dovnitř.

Když jsem vešla do dveří, už na mě v chodbě domu čekal můj bratr. Obejmula jsem ho a pak mu vrazila tašku z obchodu s hrami do ruky. ,,Rozbalím si to za chvíli, ale teď pojď semnou do obýváku Niky. Někdo tam na nás čeká."

Neměla jsem ani páru kdo by to mohl být. O nikom jsem nevěděla, že by měl přijít.

,,Nicol tohle je Daniel a on tě tu bude hlídat, dokud nepřijedou rodiče"

Ahojky čtenáři 🖤     

 Tohle je můj první příběh tady na wattpadu. Doufám že se vám bude líbit a že si jeho čtení užijete. V další kapitole/na další stránce budete mít napsáno jak postavy vypadajií a celá jejich jména. Samosebou tam napíšu jen ty o kterých jsem mluvila teď 😂   Ale aby jste v nich neměli nepořádek tak tam napíšu jak vypadají, kolik jim je let, celé jméno a jejich záliby.

Děkuji že jste si přečetli první díl tohoto příběhu a můžete se těšit brzo na 2 kapitolu 🖤😁