Křídla noci

Prolog

Dcera. Pořád si to prosté slovo v duchu opakovala. Stále dokola a dokola, jako by nepřetržitým opakováním mohla jeho smysl změnit. To nemůže být pravda. Nechtěla to. Nenáviděla skutečnost, že porodila dceru. Dítě, které kvůli té nicotné, přesto osudné, maličkosti, teď musí opustit. Tak vzdálená jí připadala radost v den, kdy se dozvěděla, že svému muži počala sedmého potomka. Jakkoli bylo lhostejné, zda to bude dívka či chlapec. Ale když se před třemi týdny dozvěděla pravdu, dala by cokoli za syna.

Ležela úplně vyčerpaná v ohromné posteli, která její drobné vysílené tělo téměř pohltila. Přikrývky shrnuté u kotníků ani noční košili odhalující ji víc, než by jí teď bylo příjemné, nebyla schopná urovnat. Roztřesenou rukou se pokoušela odhrnout zpocené vlasy z čela, ale bezúspěšně. Bolelo ji celé tělo. Navzdory tomu jediné, na co právě teď myslela, byl malý růžovolící uzlíček v náruči ženy, která stála u postele a nervózně sledovala zavřené dveře.
„Je vše připraveno?" Do pokoje vstoupil vysoký muž a pohledem spočinul na své překrásné manželce. Ani několikahodinový porod jí neubral na kráse. Zhluboka se nadechl, aby utišil srdce, které se nad bolestí v jejích vřelých očích, opět sevřelo. Nemohl si dovolit vycouvat. Tohle byla jediná možnost, aby jejich dcera mohla žít...ať už to bylo kdekoli.
Zdálo se, že to nezvládne, ale nakonec přikývla a stvrdila tak osud své čerstvě narozené holčičky. Muž přikročil k ženě, která dítě svírala ve svém náručí. Bez váhání miminko opatrně předala jeho otci, ten se však na něj nedokázal podívat. Zavřel oči, jak ho zasáhla hořká pravda. Tenhle okamžik byl prvním i posledním zároveň, kdy svoji dceru držel v náruči. Uzavřel se před smutkem, který se mu zabodl do srdce jako ostrá dýka a rázným krokem došel ke dveřím.
Zastavila ho až manželčina slova: „Chtěla bych ji poznat."
Bylo to jen zbožné přání, které se ale nikdy nevyplní. Kousl se do jazyka. Slyšel v ženině hlase malou jiskru naděje, kterou neměl to srdce uhasit. Neznatelně přikývl, a pak byl pryč.
„Udělala jsi dobře," ozvala se Anna, která pomohla děťátku na svět.
Při těch slovech na ni však nepohlédla. Zaměstnávala se uklízením všech mokrých i zakrvácených prostěradel, poté vylila už vlažnou vodu z lavoru. Žena jí z postele celou dobu pozorovala. Neodvážila se promluvit, neboť se bála, že by se rozplakala. Jestli udělala dobře nebo ne, ukáže čas.
Anna jí stáhla noční košili ke kolenům a upravila přikrývky. Ve chvíli, kdy někdo zaklepal na dveře její ložnice, byl pokoj znovu uklizený a čistý. Na vyzvání obou žen dovnitř vstoupil menší muž, jehož tvář zakrývala baseballová čepice s kšiltem naraženým hluboko do čela a zvednutý límec lehkého kabátu. Přes rameno nesl černou cestovní tašku, kterou odložil na zem. Bez jediného slova poklekl, aby z ní vytáhnul nehybné tělíčko zabalené v dece.
Ženě na posteli okamžitě vyhrkly slzy, i když se je snažila zadržet. Začaly jí pomalu stékat po zčervenalých tvářích a vpíjely se do přikrývky. Přestože přesně tenhle den poslední dva týdny plánovali a neustále o všem mluvili, skutečnost byla ještě děsivější. Ruka jí vystřelila k ústům, aby zadržela hlasitý vzlyk, který se jí dral z hrdla.
„Ty jsi...?" začala, ale nedokázala větu dokončit. Tolik se bála odpovědi.
Muž zavrtěl hlavou. „Chlapec se narodil mrtvý." Pomalu vstal a došel k proutěnému košíku, kde dítě uložil.
Podíval se na ženu ležící v posteli. „Musím jít. Záchranáři přijedou každou chvíli. Zprávu vypracuji já. Neměj strach, Marie."
Žena přikývla, ale jeho slova nijak nezmírnily její obavy. Mít na své straně doktora je jistě výhoda, přesto se děsila toho, že jejich plán nevyjde. Nebála se však o sebe. Největší strach ji svíral při pomyšlení na všechny, kteří jsou do toho zapleteni. A nejvíc na svoje děťátko. Nádhernou holčičku s tmavou čupřinou a obrovskýma modrýma očima.
„Tady." Anna muži předala silnou obálku, ale jakmile po ní sáhl, nepustila ji z pevného držení. „Nikdo se to nedozví," pronesla pomalu, až výhružně. V očích se jí zablýsklo varování.
Doktor obálku schoval do vnitřní kapsy kabátu, než se otočil k odchodu. „Nikdy."