IV. kapitola
Vloupání
Byla tma. Černá krysa zastavila před říčkou, jejíž voda byla špinavá od odpadků.
Krysa přemýšlela nad tím, jak tuto malou řeku přebrodí. Žádnou mělčinu nenašla
a tak se do ní prozatím neodvážila. Bylo jí nad slunce jasné, že by ji proud unesl.
To by zase tak nevadilo, ale krysu hypnotizoval kousek zeleného sýru.
Bála se, aby jí ho nikdo nesnědl nebo neukradl. Už pět dní nejedla a byla by
o ten sýr bojovala. A tak opatrně namočila svoji malou a špinavou tlapku do vody.
Byla ledová. Krysa byla ve velice svízelné situaci. Co teď?
Cosi spadlo na zem. Krysa se lekla a skočila do špinavé a ledové vody.
A asi by se stihla přebrodit, kdyby nejednou nedostala křeče. Nemohla se pohnout, tělo měla sevřené a potápěla se do vody. Nepodařilo se jí dostat se zpět
na hladinu. Dusila se.
Ale chvíli před tím, než zavřela naposledy oči, něco ji vytáhlo z vody.
Byla to chlupatá ruka. Měla dlouhé ostré nehty a svírala krysu. Stoupala čím dál výš a výš až se zastavila nad velkou černou dírou.
Díra měla na okrajích jakési hroty, žluté a ostré. Byly všemožných tvarů a páchly po krvi. Krysa se nad hroty chvíli houpala a až později, v hlubinách oné již několikrát zmiňované díry, že to nebyla díra, ale páchnoucí ústa s alespoň rok nečištěnými zuby.
Ta ústa patřila Fenrirovi Šedohřbetovi a kdyby to krysa zjistila, byla by jistě znepokojena, protože Šedohřbet je vlkodlak, tedy člověk, který s při úplňku proměňoval ve vlka.Takových stvoření byly na světě houfy, ale tento vlkodlak miloval své prokletí a choval se jako zvíře i mimo úplněk.
„Mňam. Není nad večerní krysu,“ zadumal se Fenrir. Přemýšlel o novinách, které dneska ukradl jednomu bezdomovci. Psalo se v nich o velkém úpěchu ředitele odboru bystrozorů, Harryho Pottera. Vlkodlal zaklel. Pottera nenáviděl ještě víc než hlad.
Také se v nich psalo o kameni vzkříšení, který si pan Harry Potter nechal jako suvenýr. A Fenrir věděl o kameni vzkříšení, protože mu o něm řekl Lestrange.
Napadla ho zlá myšlenka. Tedy, zlá pro jeho okolí. Ale pro něj byla skvělá.
Napadlo ho, že by jím mohl oživit Voldemorta a potom by se nemusel toulat po ulicích a přežvykovat staré hlodavce, ale dostával by k snídani, večeři i obědu člověka, nebo možná i nějaké malé nevinné dítě. Ty jsou nejlepší, pořád se vrtí i v krku.
„Ano, naprosto geniální nápad!“ pochválil se hrdě vlkodlak a vydal se do Godrikova dolu.
Dveře doma rodiny Potterových byly zamčené. Ale Fenrirovi to nevadilo. Svým dlouhým nehtem je snadno otevřel. Pomaloučku je rozevřel a vešel do před síně.
Z ní se pustil do obývacího pokoje. Rozhlédl ae po stole, zda-li na něm něco dobrého nebude. Nebylo a tak studoval obsah celého pokoje, kde by našel kámen vzkříšení.
Když mu došlo, že tady nic není rozhodl se vyjít nahoru po schodech. Najednou si ale všiml si nápisu na jednich dveřích které vedly z pokoje.
Byl tam nápis: Tady žije LILY!!!
Vlkodlak zavětřil ddítě, ale odolal pokušení s myšlenkou, že jestli kámen najde, bude mít takové malé spratky na jídelníčku každý den.
Vystoupil po schodech až na chodbu, ze které vedli dva východy. Jeden vedl do ložnice Harryho a Ginny a ten druhý do pokoje Jamese Pottera, To však Fenrir Šedohřbet nevědl a ani by ho to nezajímalo, protože ho naprosto hypnotizovala vitrína.
Byla jediná v celém domě a tak tady byla všem na očích. Na jedné desce ležela malinká dečka a na ní ležel on. Kámen vzkříšení.
Šedohřbetovi vítězně zaplály oči. „Už vás mám, pane,“ zašeptal syčivě.
Ohlédl se kolem sebe, jako by ho někdo sledoval. Potom pomalu a opatrně zatáhl za kouli na dvířkách od vitríny. Dvířka se otevřela a Šedohřbet se nadechl vítezoslavného vzduchu. Natáhl odporné prsty ke kameni a zastavil se. Co když je to chráneno kouzlem?
Utrhl si vlas a spustil ho jako na výzvědnou akci. Nic se však nestalo. Nic nezasvítilo, nezaječelo a vlas nezhořel, nezmizel a nebyl nijak jinak poškozen.
Může ho vytáhnout a nemusí se ničeho bát.
Kámen byl lehký a hladký. Chystal se jím otočit, ale hned z toho nápadu upustil, protože by asi nevyvolalo dobrý dojem, kdyby se uprostřed noci v domě Harryho Pottera objevil lord Voldemort a mluvil s Fenrirem Šedohřbetem osobně.
Z ložnice na levé straně se ozvalo nějaké šramocení a vlkodlakova napadlo, že by se mohl pokusit zavraždit Pottera. Ale potom by už nemělo smysl Voldemorta vyvolávat, prototože jemu hlavně o Pottera.
Vydal se tedy dolů a v tu ránu ho napadlo něco ještě horšího. Teď už může zabít tu holku. I kdyby někoho vzbudil, může okamžitě utéct. Rychlé a nečekané utěky byly jeho specialitou.
Vkradl se tedy do Lilyina pokoje. Kámen si vložil do kapsy a olízl si prsty.
„To bude pochoutka. Taková malá a nezralá, ty jsou nejlepší.“
Napřáhl ruku, chystal se ke smrtelnému pohybu, ale najednou se rozletěly dveře a do pokoje vletěl Harry Potter a v ruce třímal hůlku.
„Šedohřbete! Teď neutečeš! Jde po tobě celé ministerstvo,“ křičel Harry vyslal po Šedohřbetovi omračovací kouzlo. Lily otevřela oči a zaječela.
„Ááááááííííííííí! Tatííííííííí! Mamííííííí!
Za Harrym se objevila Ginny a křičela: „Nech moji dceru na pokoji ty nestvůro plešatá! Vypadni!“
„Jak si přejete, madmazelle!“ zaječel vetřelec, praštil do okna, jenž se po nárazu rozsypalo a vyskočil ven.
Utíkal přes ploty, vrážel do aut, rozbíjel květináče s velkými červenými květy a mezitím ho míjely paprsky omračovacích kouzel.
