VI.kapitola
Láska na první pohled
„A je to v pytli!“ zamumlal potichu Albus. Scorpius Malfoy v Nebelvíru? To není možné. Celá famílie Malfoyových trčí ve Zmijozelu, jenom syn Draca Malfoye, toho smrtijeda, je v Nebelvíru? A co když tu platí zákon opačnosti? Když je Malfoy v Nebelvíru..... tak Potter bude... v Zmijozelu?
Skoro omdlel.
Mezitím Scorpiovi u nebelvírského stolu trochu zatleskali, ale jen tak, aby se neřeklo.
„Felix Oclomen,“ vyvolal Neville dalšího studenta prvního ročníku. Ten se doplahočil k židličce, zakopl o ni, z hůlky mu vyšlehl plamen a podpálil Moudrý klobouk.
Au! Mrzimor! Mrzimor, prosím, nechte toho, Mrzimor! Křičel klobouk a skákal po podlaze, záplaty se mu svraštily jako obočí.
Skleslý Felix Oclomen sebral hůlku a zasmušile došel k mrzimorskému stolu, tentokrát bez potlesku.
Neville zaklel, sebral klobouk, oprášil ho, zašveholil jakési zaklínadlo a klobou byl jako nový.
„Co když teď nebude fungovat a pošlou mě prostě do Nebelvíru, protože jsem Potter?“ zamumlal si sám pro sebe Albus. Okamžitě se však pokáral, že je to hloupost a že jenom Moudrý klobouk dokáže rozhodnout, kam bude právoplatně patřit.
„Patricie Poolová!“ Zmijozel!
„Alvin Porqest!“ Havraspár!
„Albus Potter!“ vykřikl Neville a všichn šustění, šramocení a šeptání utichlo.
Albus zkameněl. Zahleděl se na Nevilla a jako by se ho ptal: „Sakra proč?“
Nakonec a na naléhání Rose e osmělil a vykročil ke stupínku. Neville pokývl a usmál se na něj. Albus mu též pokývl a podíval se směrem k učitelskému stolu.
Uprostřed židlí byl obrovský potlacený trůn. Na něm seděla žena, vypadala tak na šedesát let, ale Alusovi se zdálo, že je jí tak o dvacet pět let více. Vedle ní seděl jakýsi starý, malý a seschlý mužík, mohlo mu být tak sto let. A vedle něj... 'No to snad ne' pomyslel si Albus. Vedle toho malého seschlé skřítka seděl Teddy Lupin, jeho bratranec z třetího kolena nebo tak nějak. Ale seděl tam jako učitel. Albus nevěděl, co učí, ale neměl z toho moc dobrý pocit.
Vedle Teddyho seděl ten poloobr Hagrid. A tak dále atak dále.
Albus došel ke stoličce, posadil se a nasid prastarý klobouk. Hmmm... další Potter. Zajímavé. Bojíš se Zmijozelu stejně jako tvůj otec. A stejně jako tvůj otec bys tam měl velké úspěchy. Nechceš změnit minulost a zkusit štěstí jinde? Ne?! V tom případě to bude tvoje volba. NEBELVÍR!
„Uf,“ oddechl Albus a rozběhl se k nebelvírskému stolu, kde ho hlučně vítali. Celý štastný se posadil a v duchu děkoval otci za tu radu, že smí klobouku poradit, kam ho má zařadit. Kolem sebe měl asi padesát studentů Nebelvíru. Nekteří byli mladší, jiní byli o hlavu vyšší než Neville, ti asi začínali sedmý a poslední ročník. Naproti seděl Scorpius a vedle něj James.
„Mason Stuartes!“ zaslechl Albus. Zmijozel!
„Clare Techsteerová!“ Mrzimor!
„Dave Umbrell!“ Havraspár!
„Rose Weasleyová!“ „Rose!“ křikl Albus na James a ten se najednou odtrhl od rozhovoru s nějakou dívkou s blond vlasy a štíhlým tělem.
