I. kapitola
Cesta do školy
Bylo krásné a sluneční dopoledne, kdy náš příběh začíná. Studenti seděli ve vlaku, který je měl odvézt do školy Čar a kouzel v Bradavicích.
Do obřího hradu se sedmi patry, který ležel v Anglii. Nebyla to normální škola, ve které by jste se učila násobit, dělit, sčítat, odčítat nebo
pravopis, geometrii a spoustu dalších věcí nezbytných pro mudly. Toto jsou však
věci zanedbatelné pro kouzelníky. Pro lidi, kteří dokážou
pohybovat věcmi bez toho, aby se pohnuli z místa. Dokážou člověka ochromit, mučit, zabít, potěšit, a i mnoho lepších, ale i horších věcí.
Mezi těmito lidmi seděl i mladý Albus Potter. Měl vlasy černé jako uhel, oči však zelené, jako jeho babička. V davu by ho asi každý přehlédl,
kdyby nevěděl, jak se onen chlapec jmenuje. Nikoho by nepřekvapilo ani jeho křestní jméno, i když bylo neobvyklé. Ale příjmení....
Jmenoval se Potter a to už něco znamená. Jmenuje se tak jeho otec, který je jeden z největších kouzelníků na světě. Šestkrát se utkal
s lordem Voldemort, nebo jak se mu tehdy říkalo, Ty víš s kým. A při téměř každém střetu ho oslabil. Při tom posledním ho dokonce zabil.
Než se tak však stalo, umřelo hodně lidí. A přežilo jenom pár. Například jeho dědeček, jeho oba strýcové, teta, matka a ještě pár šťastlivců.
Avšak těch, kteří neměli to štěstí. A to byli třeba Albusovi prarodiče, jeden z jeho mnoha strýců, učitel jeho rodičů Severus Snape, rodinní přátelé
Remus a Nyphadora, Cedryc Diggory, Sirius Black, Albus Brumbál a mnoho, mnoho dalších. I přesto všechno, výhra byla velkolepá.
No a kdyby někdo nevěděl, Albusův otec se jmenoval Harry Potter. Vlastně
Voldemorta téměř zabil, když neměl ani ještě jeden rok.
A proto byl tak slavný. Toto už je ale jiný příběh. Jiný příběh, pro někoho jiného, o někom jiném.
A tohoto všeho se Albus bál. Bál se toho, že všichni budou brát jako
samozřejmost, že bude nejlepší, že bude jako jeho otec.
Že se dostane do Nebelvíru. Do koleje, do které se dostal jeho otec i celá jeho rodina. Toho se bál nejvíc. Jestli se dostane do Zmijozelu bude
z něj vyhnanec. Nebo tak si to alespoň představoval.
Z jeho spletitých myšlenek ho vyrušil čísi hlas. ,,Dáte si něco, holoubci?" zeptala se žena, která stála na chodbě před dveřmi. Před sebou tlačila vozík plný nejrůznějších dobrot. Každý by si pod tímto názvem představil tyčinku Mars nebo Snickers, lízátka, čokoládové tabulky a ještě nějaké
bonbony. Ale milovníci takových dobrůtek, by si asi moc nepochutnali. Na tomto vozíku by jste našli například Bertíkovi fazolky tisíckrát jinak,
čokoládové žabky, šumivé bzučivky, lékořicové hůlky anebo třeba Maxovy maxižvýkačky.
Albus se zvedl a okem loupl po svém bratrovi, který měl vedle sebe dvě dívky. Protáhl se a přišel k paní a požádl ji o dvě čokoládové žabky.
,,Ještě něco?" zeptala se když Albusovi podávala žabky. Ale James ji očividně a dívky jak by smet. ,, Řekl bych, že ne," odvětil jí zdvořile, protože
mu by nad slunce jasné, že dívky uchvácené jeho bratrem, ale ani on nebudou určitě nic potřebovat. Zaplatil a šel si sednout.
Posadil se a rozbalil si jednu čokoládovou žabku. Ta však byla rychlejší než on a jakmile otevřel krabičku vyskočila z ní. Skočila na na sedadlo,
na zem a ze země do sukně jedné z dívek. Ta okamžitě začala ječet a běhat po kupé. Albus se rozchechtal, ale když ho uviděl James, přestal.
Vlastně si dal pouze ruku před pusu, aby to vypadalo, že zívá.
,, Pomož mi Jamesi!" křičela dívka jménem Emily, jak se Albus dozvěděl z jejich rozhovoru. James si však nevěděl rady a tak běhal kolem
Emily, kdyby snad náhodou omdlela. Tak by se asi i stalo, kdyby žabka nevyskočila. Vyskočila z límce, Emily rovnou na hlavu. Emily to však
nečekala a strachem objala Jamese, ten to ale taky nečekal a Emilynou váhou se skácel na zem. Žába byla ta tam.
Emily si očividně užívala, že může ležet na Jamesově hrudi. Usmívala se na něj
tak, jak to dovedou jen dívky.
,, Hm,hm!" ozvala se druhá dívka, Hannah. Emily se ohlédla a zamračila se, ale vstala. ,,Omlovám se Jamesi, byla to jen hloupá žába."
,, To nic,"ujišťoval Emily James. Ona se usmála a řekla : ,, Jsi statečný, Jamesi." Hannah okamžitě.
,, Vždyť já jsem nic neudělal,"řekl James, ale popravdě byl rád, když ho někdo chválil. ,, To máš pravdu, nic jsi neudělal,"ozval se Albus.
Všichni tři s na něj znechuceně podívali a James dodal : ,, Ptal se tě někdo na něco? Albus se na něj akorát zašklebil.
,,Omluvíte nás na chvíli, dívky?"zeptal se James, už trochu klidněji. ,, Samozřejmě, Jamesi,"odvětily dívky sladce a vyběhly z kupé.
James počkal, až kroky ustanou, zavřel dveře a obořil se na Albuse :,,To jsi fakt nemusel!" Snažil se ho nakopnout, ale místo toho kopl do koše.
Zaskučel bolestí sedl si na sedladlo s jednou půlkou habitu na sobě.
,, Chováš se jak nafoukanec, Jamesi! Od té doby cos dostal ten dopis se chováš jinak!"řekl Albus.
,, Promiň Albusi, ale já nemůžu za to, že se bojíš Zmijozelu. A i kdyby ses tam dostal, nemůže to být zas tak strašné."
,, Jak to můžeš věděť? zeptal se Albus. James se zasmál a řekl: ,, Vždyť všechny koleje si mají být rovny."
Albus se zamračil a odpověděl: ,, Ale táta říkal-."
,, Ale pořád samej táta, táta, táta jednoho dne umře a -." James neodpověděl, protože mu před nosem sršela hůlka. ,, Odvolej to nebo -."
,,Nebo co? Vypíchneš mi tou hůlkou oko? Vždyť s tím nic neumíš."
,,To možná ne, ale budu počítat do tří a jestli to neodvoláš tak ti to oko klidně vypíchnu," křičel Albus.
,,Takže jedna!" křičel Albus. James to překvapilo, ale nenechal se vylekat.
,,Táta ale jednou fakt umře."
,,Dva!"
,,Já mám ale taky svou hůlku." řekl James a začal si ji vytahovat.
,,Tři!" zakřičel Albus.
Oba na sebe namířili hůlky a vykřikli : ,,Expelliarmus! Crucio!"
Za chvíli na zemi leželo tělo mladíka.
