V.kapitola
Pod kloboukem
Pro Scorpiuse Malfoye byl ten den nejhorší v životě. Alespoň jeden z nejhorších.
Samozřejmě o tom v tuto dobu ještě nevěděl, ale osud mu to přikazoval zjistit.
Byl to den plný překvapení, ať už dobrých nebo zlých.
Ta dobrá překvapení byla, že se asi líbil jedné dívce. A ona se líbila jemu.
Taky se ubránil druhákovi ze Zmijozelu.
A ty špatné: ta dívka byla Rose Weasleyová, takže není čisté kouzelnické krve a to jeho otec neuznává. A taky Cygnuse, toho druháka na sebe poštval.
To třetí překvapení ho čekalo v jeho prázdném kupé.
Napohled vypadalo naprosto prázdně, ale za jední ze závěsů se schovával s hůlkou napřaženou. Scorpius vešel posadil se aniž by si něčeho všiml a pobrumkával si jednu melodii, která mu z nějakého nevysvětlitelného důvodu připomínala Rose.
„Tak ty spratku malej! Teď z tebe udělám velikonoční vajíčko!“ syčel zlostně Cygnus
a hůlkou mířil Scorpiovi mezi oči.
„Petrificus Totalus!“ zařval Cygnus a Scorpius zkameněl.Cygnus ho postrčil a on dopadl tvrdě na zem. Jistě by zařval ´jauvajs´ nebo něco takového, ale teď Scorpius nemohl pohnout rty.
„To ti patří, ty malý hrdino! Možná si Malfoy, jedna z mála zmijozelských čistokrevných rodin, ale pro Malfoyovi je to urážka. Jsi hanbou čistokrevných kouzelníků!“ šeptal opatrně Cygnus a každé slovo nechal patřičně zapůsobit.
Užíval si , že mu na to Scorpius Malfoy nemůže nic říct. Nemohl pohnout žádným svalem v těle, natož celou rukou.
„Teď už se nemáš před kým předvádět, co hrdino?“ uchechtl se Cygnus a napřáhl pěst. „Dobrou noc!“
Scorpius si už ani nemyslel, že ho někdo nebo něco zachrání. Dnes už měl štěstí, že se poprvé zachránil před Cygnusem a podruhé mu asi pomohl klacek na kolejích. Kdo mu pomůže teď je sám v opuštěném kupé s agresivním tupounem, který má ulítlou představivost o čistokrevných kouzelnících. Teď tu není klacek a jeho hůlka je sice na dosah ruky, ale kdyby s ní pouze pohnul, což nemůže, Cygnus by ji mu zlomil a bylo by to jeho poslední pohnutí rukou na další měsíc a půl. No, jeho vyhlídky nebyly moc super a ani fér, ale se rozhodl, že dnes neuteče, dnes ne. Dneska si doláme kosti v boji. Najednou zkamenění přestalo.
Postavil se do bojového postavení jako v kung-fu. „Tak pojď! Ukaž své schopnosti v boji bez hůlky, ty ČISTOKREVNÝ KOUZELNÍKU!“ zařval Scorpius, bezmyšlenkovitě se vyhl první ráně sehnutím dolů, poté následovala pěst do Cygnusova kolena, kotoul pod jeho nohama a rána do kříže. „Sakra! Já tě – aůůůůůůůůů!!!!“ ječel Cygnus a pobíhal po kupé. Scorpius se rozhodl pro jistotu a vytáhl hůlku, namířil ji na Cygnuse se slovy: „Já tě varuji, jestli mě ještě budeš někdy chtít šikanovat, nařežu ti jak málému klukovi ze školky. A teď padej!“ ukázal na dveře hůlkou. Cygnus chvíli čekal, že se otevřou, ale když se nic nestalo, odbelhal se z kupé sám a nečekal na doprovod.
„Teď se mi budeš vyhýbat kruhem!“ šeptal sám pro sebe Scorpius, zavřel dveře kupé a posadil se na sedadlo.
Asi kolem půl deváté britského času, jak Scorpius usoudil, protože neměl hodinky, vlak začal zpomalovat. Nejprve mu to nepřipadalo nijak zvlášť důležité, ale když uviděl na chodbě studenty v černých habitech, došlo mu, že by se asi měl přizbůsobit a taky si ho obléct. Byl by trapas, přijít do Bradavic v džínách a červeném svetru s nápisem
