VII. kapitola
Koště v důchodu
Scorpius nedokázal usnout. V hlavě se mu rojily příšerné myšlenky. Jedna část mozku přemýšlela nad tím, co mu asi řekne otec, až se dozví, že se dostal do Nebelvíru? Byl si tak jistý, že když se ho Scorpius ptal, co by se stalo, kdyby se dostal do jiné koleje, otec ho naštvaně zarazil se slovy: „To není možné. Celá naše rodina byla ve Zmijozelu a budeš tam i ty. To není možné, by ses tam nedostal. Ty se do Zmijozelu dostaneš a jestli ne, tak....Ne to není možné!“
Ale ono to bylo možné. Scorpius Hyperion Malfoy, syn Draca a Astorie Malfoyových, vnuk Luciuse a Narcisy Malfoyových, pravnuk Abraxase Malfoye. Všichni chodili do Zmijozelu do té ušlechtilé koleje Salazara Zmijozela, do které chodili ti největší z největších. Ale Moudrý klobouk mluvil o někom kdo taky pocházel z rodiny, kde všichni chodili do Zmijozelu a on se dostal do Nebelvíru. „Kdyby neexistoval, tak bych tady nebyl!“ vrčel Scorpius, když slyšel všechny ostatní v ložnici chrápat.
Bylo jich tam pět. On a Albus potom přišel Chris Meiding, Jimmy Carling a Cale Colorwhirt.
Cale byl další problém který bloudil Scorpiovým mozkem. Ten kluk byl chudák. Ale chudák ve smyslu, že mu neustále někdo ubližuje, že je šikanován a že ho rodiče nemají moc rádi. Ten kluk se mu klaněl a řekl, že mu to poradili jeho rodiče. Taky mu říkal pane a prozradil mu, že on a jeho rodina jsou LDS. Ale co to znamená? Usí to být něco moc tajného když se potom začal mlátit do hlavy a nadávat si.
Dále na seznamu byla Rose. Scorpiovi bylo líto, že ho jenom tak odkopla. Ndala mu ani šanci. Prostě mu řekla, že s ním nechce chodit. Nikdy.
Ale něco mu to ulehčovalo. Ta fotka Lily Potterové. Lily byla krásná. Nikdy neviděl krásnější tvář. Doufal, že má i ryzí povahu, ale vlastně o tom nepochyboval. Ta holka musí mít skrz na skrz čisté srdce. Scorpius si to nerad připouštěl, ale zamiloval se do ní až po uši. Nemohl žít bez jejího obličeje. Dál ne.
Pomalu se vykradl z postele. Podíval se, jestli ho někdo nesleduje a přikročil k Albusově posteli. Z pod postele vytáhl kufr. Opatrně ho otevřel a začal v něm hledat. Za chvíli vátězoslavně v ruce držel fotku. Podíval se na ni. „Sakra, kdo to je?!“ na obrázku byl dvanáctiletý kluk s neučesanými vlasy. Vložil fotku nazpět do kufru.
Vytáhl jinou, tentokrát se jen vítězoslavně usmál, zavřel kufr a odplížil se do postele. Ještě jednou se na Lily podíval a potom strčil fotku do šuplíku u nočního stolku.
Scorpius byl klaustrofobik. Netajil se tím.
Ale ten sen, který se mu zdál ještě téže noci ho pořádně otestoval.
Scorpius stál v jeskyni. Kolem něj kapala voda ze stalaktitů a různých krápníků. Byla tam zima pořádné vlhko. Špatně se mu dýchalo a chtěl se dostat co nejrychleji ven.
Najednou uviděl dvacet metrů napravo světlo přiběhl k němu a zjistil že je to obrovský tunel vedoucí ven z jeskyně. Už se tama chtěl pustit, když najednou uslyšel volání.
Byl to dívčí hlas a volal: „Scorpie! Prosím, nenechej mě tady, prosím. Já tě miluji!“
Scorpius se rozhlédl kolem sebe a na druhé straně jeskyně uviděl další světlo. Přiběhl k němu a podíval se do díry. Byla to štěrbina široká tak sedmdesát centimetrů. Na druhém konci ji Scorpius uviděl. Čekala tam Lily. Byla něčím spoutaná, očividně se nemohla dostat ven.
Scorpius ji chtěl zachránit, ale co teď? Cestu k ní tvořila štěrbina, která byla o trošku širší než Scorpius. „Já...já tam nedokážu vlézt. Je to moc úzké,“ volal Scorpius s beznadějí v hlase. Klekl si na zem. Skoro až začal brečet, že nedokáže Lily zachránit.
