Já jsem obyčejná praštěná holka a on je fotbalová hvězda. Jde to vůbec?
A navíc je pořád v novinách, televizi prostě všude. Nevím jestli zvládnu tlak co na mě půjde.
Za patnáct minut byl Janek tady a já nastoupila. J: Tak co se stalo? T: Pohádala jsem se s mámou. J: Kvůli mě? T: Tak trochu. J: To je mi líto. T: Nemusí být. Vyřeším to, ale mám problém. Nemám s sebou žádný věci a ani na ten běh. Nebo vlastně pro ty se můžu stavit zejtra. J: Ne nikam se nestavíš zejtra, protože teď pojedem koupit nový věci. Stejně si myslím že by si potřebovala lepší výbavu. Udělám s tebe totiž běžkyni na vrcholu žebříčku. T: Na to už je pozdě. J: Nemyslím si. T: Můžem to zkusit, ale ty věci si zaplatím sama. J: Kolik u sebe sakra máš?😂 T: Víš co je to karta?😂 J: Náhodou vím.😂 T: No tak vidíš. Dojeli jsme do obchoďáku a protože Janek je zkušenější tak vybíral obchody. Jakože platila jsem si to sama ze svých peněz co mám buď kapesný, nebo z brigády. Ano i já občas zajdu na brigádu.😂 Kam chodím? Většinou prodávám kafe, nebo tak. Přeskočím nakupování co trvalo asi tři hodiny a ukážu vám fotky. Jo a mimochodem Janek měl celou dobu kšiltovku a brejle aby ho nepoznal nikdo. Upřímně ho chápu, protože ani já bych nechtěla bejt teď společně s ním obklopená lidma. No a teď ta fotka. Jakože mám trochu jiný věci a jinou značku, ale aspoň pro představu to stačí.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
J: Můžeme jít? Nerad se zdržuju mezi lidma dlouho. Ale kvůli tobě to zvládnu.😅 Ježiš on je tak milej. T: V pohodě. Můžeme jít. J: Dobře. Došli jsme k autu a jeli k Jankovi domů. Já v autě vytáhla mobil z kapsy abych se podívala kolik je hodin a místo toho viděla čtyři zmeškaný hovory. Dva od mámy a dva od Vildy. T: Připomeň mi ať potom zavolám bráchovi. J: Jasně. Dojeli jsme domů a já šla Vildovi hned volat. Nechci aby se bál nebo prostě chci aby věděl že jsem v pohodě a taky chci vědět co se děje doma. V: No konečně. Kde seš? T: Taky tě zdravím. Jsem u Janka. V: No jo no. A do kdy tam budeš? T: Tak dlouho jak budu chtít. V: Máma histerčí. Musíš mi říct jak jí uklidnit. T: Řekni jí třeba že jsem s Julčou já nevím. Jo a že přijdu až se uklidní. V: Okej a co si říkala s tím závodem? T: Zejtra s Jankem běžíme jeden závod tady v Praze. Pak třeba přijdu. V: Okej. Ještě si zavoláme. Zatím čus. T: Zdar. Položila jsem to a v tu chvíli mě někdo objal zezadu. Krásnej pocit, kdo by nemiloval objetí zezadu. A komu by to nedošlo tak ano byl to Janek. J: Tak co? T: Bude to v pohodě. J: Tak jo a co chceš dělat? T: To je jedno, ale měli by jsme jít brzo spát. Jo a kde budu spát?😅 Nevím jako jestli by Jankovi úplně nevadilo kdyby jsme spali vedle sebe v posteli. Mně asi ne, ale nevím jak to má on. J: No nevím jak tobě, ale mně by nevadilo spát vedle sebe. T: Mně taky ne. Usmáli jsme se na sebe.
