Adventní kalendář Yaoi

23. Victuri✓

Victor
Yuuri

Dneska jsou vánoce.. Nechtěl jsem je slavit, nechtěl jsem letět domů. Už před nějakou dobou jsem se vydal do Japonska. Pracuju jako trenér krasobruslení, ale pomáhám i v útulku, beru sebou i svého drahého přítele, pudla Makkachin.

Už nežiji s rodiči. Věnuju se bruslení, pracuju. Ale cítím se doma hrozně sám.. Už delší dobu přemýšlím, že si pořídím psa. Chtěl jsem štěně, ale raději pomůžu k domovu nějakému psovi z útulku. Mají dnes otevřeno, tak jsem koupil nějaké dárky pro psy a šel jsem. Chtěl bych pudla, kdyby to šlo. Jednoho jsem měl jako mladší. Jsou to skvělí psi.

Makkachin ležel ve svém pelechu. Někdo vešel. ,,Dobrý den!" Řeknu nahlas a zvedám se. Jsem tu dnes sám, přeci jen, máme zde jen dvacet psů a dopoledne mi pomáhala jedna slečna vše nachystat.
Vešel mladý kluk. ,,Co si budete přát? Jdete se předběžně podívat, nebo jste zde už byl?" Vybalím na něj.

,,Dobrý den, ne nebyl.. A přinesl jsem něco pro psy." Podám mu to skoro omámený. Je to krásný muž se stříbrnými vlasy, krásným úsměvem a elánem dítěte. Ihned mě uchvátil pudl, jediný nebyl v kotci. ,, Páni, ten je moc krásný. Jak se jmenuje?" Řeknu s úsměvem. Takto vypadal i ten můj..

,,Pardon, Makkachin je můj pes. Jen jsem si ho vzal sebou." Zasměju se. ,,Pokud chcete, provedu vás zde. Ale co o vánocích tady? Nejste s rodinnou? Nebo jen běžíte pro dárek na poslední chvíli." Zasmál jsem se. Takový pán už tady byl..

Vysvětlil jsem, že bydlím sám a chtěl bych nějakého čtyřnohého přítele do mého bytu. Prý to má stejně. Nakonec to skončilo, že jsme si povídali a já měl možnost se seznámit se všemi psy.

Nejvíce se mi ale líbil Makkachin a jeho pán, ale byl zde i bílý pudl, Vicchan. Taky byl moc krásný a veselý a srst měl krásně hebkou. ,,Chtěl bys se mnou domů kamaráde?" Řeknu jemně a usměju se.

Museli jsme pochopitelně vypsat několik papírů a řekl jsem, že se musím podívat k němu domů, aby třeba neměl množírnu, nebo tak, ale vlastně jsem ho chtěl ještě vidět. S tím klukem byla sranda, až jsme se dostali k bruslení.

,,Chodím na místní kluziště, jakto, že jsem tě ještě nikdy nepotkal?" Řeknu. ,,Trénuju tam, jako trenér." Zasměju se.

Byl to moc hezký strávený večer, až dlouho po zavírací době jsem se vydal domů. Brzy zde už nebudu sám. Bude tu se mnou bílý pes a bude to. Jsem rád, že jsem tam dnes šel. Nikdo by neměl být na vánoce sám, ale já.. Prostě jsem za rodinou nechtěl, navíc naši konečně jeli na vánoce do tepla na dovolenou.

,,Arigato, Victor." Pošeptám, až mi z úst uteče obláček kouře. Stojím na balkóně a koukám na noční Tokyo. Je to tak krásné, ale chtěl bych projet svět, jako Victor. Pochází z Ruska, jaké to tam asi je?

,,Děkuji, Yuuri." Usměju se. Vlastně zde jedna slečna pojmenovala malého černého psa stejně. Náhoda? Netuším, možná osud, ale až vánoční kouzlo nám pomohlo se objevit, netuším.

Zde je dnešní 'okýnko', předposlední okénko tohoto adventního kalendáře. Přijde mi, že letos to uteklo opravdu rychle. ❤️