Za 2 měsíce po objevení nože dostala naše škola nabídku na exkurzi do genetických laboratoří. A s Lonnie, jsme jako správné studentky, hlasovaly pro to aby se jelo. A taky že jo. Jeli jsme tam 25. listopadu. Ve laku jsme s Lonnie probírali jak nás do laboratoře uvedou nebo tak. Jo, a taky jsme jedli pirožky od mojí mámy. Vážně, zase je Lonnie nabalila rovnou ve dvou dózách.
Když vlak s drcnutím zastavil na Newtownském nádraží, profesor Raddack vyzval všechny aby se spořádaně seřadili do dvojic. Což asi Trishina parta nepochopila, protože jediní stáli jako stádo krav. ,,Hele Fredericková mohla by sis ty svoje nohshledy uklidit do šiku?" zeptal se Sebastian s ironickým nádechem v hlase. Lonnie se začala smát. Musela se mě chytnou aby se nezhroutila na chodník. Profesor Raddack se pochechtával, ale snažil se to zamaskovat kašlem. Trish si ještě rozetřela lesk na rty a šlehla pohledem po mně, Lonnie a nakonec něco naznačila očima Irmě Wilcocsové. Najednou se všichni seřadili do dvojic. ,, Výborně, takže můžeme vyrazit." řekl profesor Raddack a směle vykročil. Během chůze se opět trochu roztříštil pořádek zavedený ve dvojicích, ale profesoru Raddackovi to asi moc nevadilo. Před vchodem do budovy nás profesor nabádal abychom na nic nesahali (při těch slovech se dlouze zadíval na Dezze) a zdrželi se nejapných připomínek (při těch to slovech probodl očima Trish). Ta jen praskla žvýkačkovou bublinu a obrátila oči v sloup.
Profesor Raddack zazvonil na zvonek odkud se za pár vteřin ozval ženský hlas: ,, Newtownské laboratoře genetické kliniky, jak vám můžeme pomoci?" ,,Thomas Raddack, Cattlepotská střední škola první ročník, máme tu objednanou exkurzi." ohlásil se profesor. ,,Výborně už jsme vás očekávali, ihned jak dá zvonek signál tak otevřete dveře." řekl hlas. A opravdu dveře za chvíli začaly pípat a profesor Raddack zatáhl za kliku. Dveře se otevřely a z reproduktorů nás přivítal nahraný hlas: ,,Vítejte v Laboratořích genetické kliniky, vyčkejte pár sekund než se k vám připojí průvodce." ohlásil. Za chvíli se otevřely dveře výtahu, vyšel z nich kluk mohlo mu být tak 20 a z neznámého důvodu mi přišel povědomý. ,, Takže ahoj a dobrý den děcka a pane profesore moje jméno je Michael Hammond a dneska vás tu budu provázet.Tak pojďme do prvního oddělení kde vám něco řeknu o zjišťování DNA z kůže." řekl a ukázal na samootvírací dveře. Celou ekxkurzi Michael pojal ve vtipném duchu takže jsme se s Lonnie pobavily. Když jsme se vrátily do haly pověřil nás profesor Raddack, vytvořením článku pro školní web . ,,A nezapomeňte udělat rozhovor s tím milým chlapcem." tak zněla jeho poslední slova . ,,Lonnie tak jdeme?" zeptala jsem se. ,,Héle Rebbecco nechtěla by jsi za ním zajít sama, víš jsi lepší v bavení se s klukama....,, začala se vykrucovat Lonnie, ale já jen zakroutila hlavou. S Lonnie jsme se vydali za Michaelem který si zrovna něco zapisoval do složky kterou měl s sebou měl. Když jsme k němu přišli, tak jsem do Lonnie drcla loktem aby začala mluvit. ,,Ehm..promiňte...." začala Lonnie nejistě. Michel zvedl oči od složky a podíval se na Lonnie s výrazem "neboj se nekoušu" a usmál se. ,,Jsem Lonnie Delgádová a tohle je moje kamarádka Rebbeca Steel, byly jsme pověřeny napsáním článku na školní web. A taky abychom s vámi udělaly rozhovor." Konečně Lonnie vyslovila svůj požadavek a Michaelův úsměv se ještě víc rozšířil. ,, Jasně že jo, ptejte se holky....počkat!" zarazil se najednou. ,,Ty jsi Rebbeca Steel?" zeptal se a kývl směrem ke mně, nevěděla jsem kam tím míří. ,,Jo jsem.'' Odpověděla jsem prostě. ,,No Becco ty jsi vyrostla!'' řekl Michael najednou. A v tom mi to došlo! Michael mě několikrát hlídal když jsme ještě bydleli v Topece, tenkrát jsem za něj dostala od mámy výprask protože měl nápad hrát si na sníh! (Kvůli tomu roztrhl jeden z máminých ručně vyšívaných ozdobných polštářků!) ,,No ty taky nejsi zrovna nejmenší, nejmenší nebyl ani výprask od mámy co jsem dostala za ten polštář!'' Rozesmál se. Lonnie se nechápavě podívala, vysvětlila jsem ji že Michaela znám už dlouho, společně jsme se bavili a dali do kupy ten článek na školní web. Profesor Raddack už nás volal k odchodu. ,,Snad se ještě uvidíme.'' Řekla jsem Michaelovi.
Fíjo! Prečtení jenom lítají, votes už taky jedou!! Moc děkuji už jenom za to přečtení, tady je první část 6 kapitoly, byla by tu celá ale nechtěla jsem vás nechat čekat než se uráčím přepsat to do elektronické podoby. Taky rozjíždím nový příběh s názvem ,,Tak trochu jiný příběh'' takže pokud chcete zkoukněte ho. xx
