Škola v Cattlepotu byla otřesná žáci se vůbec nesnažili, aby jejich skříňky nevypadaly jako lepenková krabice do které někdo několikrát kopl, hrůza. A když jsem přišla do třídy, tak mě do obličeje trefila kulička ze zmuchlaného papíru. Super to jsem si vždycky přála! Ušklíbla jsem se pro sebe a pokračovala třídou.
Sedla jsem si do zadní lavice a skoro v ten samý okamžik se na mě otočila nějaká holka z lavice o uličku dál. Měla dlouhé medově blonďaté vlasy, které jí splihle visely až po pás a na hlavě měla křivě posazenou baseballovou čepici. ,,Ty seš ta nová?" zeptala se povýšeným tónem. ,,Ano, jmenuji se..." nedořekla jsem svoji odpověď, protože mě ta holka přerušila tím že zvedla ruku, gesto které samo o sobě říká "už buď ticho, nezájem". ,,To jak se jmenuješ mě nezajímá, mě jen zajímá, co tady chceš?" dokončila svoji větu, postavila se přede mě a aby vypadala ještě drsněji tak zkřížila ruce na hrudi. ,,Jsem tu nová studentka, tedy vaše nová spolužačka a očekávám, že se ke mně budete chovat s respektem a jako k sobě rovnému a jmenuji se Rebecca Steel." řekla jsem na svoji obhajobu a přitom jsem pomalu vstala a a taky zkřížila ruce na hrudi. Dívala jsem se na ni a ona na mě, jako by jsme se navzájem snažily zabít pohledem. V tom zazvonilo.
Všichni okamžitě ztichli a seběhli se do lavic. I ta holka se kterou jsem se málem zabila pohledem. ,,S tou Trish jsi to zvládla skvěle" uslyšela jsem najednou. Otočila jsem se, v lavici před tou mojí seděl kluk, zvláštní nějak jsem si ho předtím nevšimla . ,,Děkuju za uznání" poděkovala jsem mu a přidala i úsměv. ,,Jsem Sebastian" řekl prostě. ,,Já jsem..." začala jsem ale poslední slovo jsme nakonec řekli zároveň ,,Rebecca" A to už do třídy rázným krokem vcházel profesor Raddack, tedy alespoň to tak stálo na notesu který držel v ruce. Opravdu, bylo to napsané tak velkým písmem, že by si toho všiml i slepý. ,,Třído, vítám Vás do nového školního roku, dále bych chtěl přivítat i naši novou studentku Rebeccu Steel" dokončil svůj projev a celá třída se na mě otočila. ,,Tak třído přečteme si školní řád." začal přívětivě profesor Raddack. ,,Né...prosím...ale no tak." ozvalo se třídou. ,,Pane profesore, mohla by nám o sobě Rebecca něco povědět" vykřikla jiná dívka z druhé lavice uprostřed, vypadala přátelsky. ,,Výborně slečno Delgadová" pohválil ji Raddack. ,,Výborně slečno Delgadová" zparodovala Trish velmi pisklavým hlasem pana profesora. Už jsem otvírala pusu abych Trish řekla že má držet jazyk za zuby, ale přerušil mě Sebastian tím, že mě kopl do nohy a tak jsem řekla jen ,,AU". ,,Je Vám něco slečno Steelová?" zeptal se Raddack. ,,Ou, ale nic, promiňte pane profesore". Omluvila jsem se, ale nemohlo mi uniknout, že Trish zparodovala tentokrát mě. ,,Takže slečno Steelová povězte nám něco o sobě."řekl profesor Raddack.,,No vyrůstala jsem ve městě Topeka" začala jsem, ale přerušila mě ta dívka s příjmením Delgadová. ,,Topeka je hlavním městem Kansasu, je to tam pěkné?" zeptala se. ,,Ano moc." Odpověděla jsem jí, usmála se a pokračovala.
,,S rodiči jsme se přestěhovali na okraj tohohle města do toho starého domu s číslem 13." dořekla jsem a všichni ve třídě nadskočili. Netušila jsem proč, ale všichni na mě koukali jako kdybych se proměnila v čarodějnici. Zvonek ohlásil konec hodiny, konečně.
Ani jsem nestačila vydechnout , už na mě byl otočený Sebastian a přicházela ta dívka s příjmením Delgadová . ,,Ahoj jmenuji se Lonnie, ty bydlíš v domě číslo 13?" zeptala se Lonnie rozrušeným hlasem. ,,Ano, ale pořád nechápu..." začala jsem ale Lonnie pokračovala ,,Ten dům je prokletý!!" vyjekla. A já zůstala s pusou dokořán a zírala střídavě na Lonnie a na Sebastiana. ,,Co to.... říkáš to přece nemůže..." divila jsem se, ale najednou mi začala docházet slova, tak proto, nás máma a táta nechtěli vzít na prohlídku než ten dům koupili. Náš dům, tedy dům ve kterém bydlím je prokletý. Nemůžu tomu uvěřit. Z myšlenek mě vytrhlo až Trishino skandování ,,Cvok house girl, cvok house girl" a přidávali se další a další (asi patřili do party Trish) ,,Viděla jsi už nějakýho ducha Steelová??" začal jeden kluk a Trish se toho chytla ,,Ale prosímtě Dezzy, naše malá Rebecca ještě spí s rozsvíceným světlem." dořekla svou urážku.Ale to jsem už nemohla vydržet vstala jsem a dala se do řeči, Sebastian se mě pokoušel zadržet ale nestihl to ,,Za prvé..." začala jsem a srdce mi začalo divoce pulzovat ,,....znáš mě teprve hodinu a už víš že spím s rozsvíceným světlem a za druhé, pokud já spím s rozsvíceným světlem tak ty uprostřed noci voláš maminku aby přišla zkontrolovat jestli pod postelí není bubák" dokončila jsem svou větu vzdoru a sedla si na lavici. Trish už neměla co říct a proto odešla, cestou utrousila několik poznámek na můj účet, nevnímala jsem to. ,,Lonnie??" oslovila jsem ji. ,,Ano, Rebecco" zvedla Lonnie hlavu. ,,Nechtěla by jsi dneska přijít na obchůzku "Cvok Housu" "? řekla jsem jí svou nabídku. ,,Tak dobře, ale vezmu si svůj amulet proti zlým mocnostem..." začala Lonnie. ,,Pro mě za mě si vezmi třeba věnec z česneku, ale před našima ani muk, rozumíš?" řekla jsem výhružným a zároveň pobaveným hlasem, při představě že by Lonnie přišla s česnekovým věncem na krku...Tenhle rozhovor přinesl ještě jednu dobrou zprávu, Lonnie si za mnou přisedla.
Hodinu po hodině jsem poznávala nové učitele Bergerovou, Grammera, Hellmanovou, Scoverovou, O' Neila....Ale na co jsem se nejvíc těšila byla návštěva Lonnie.
