Ahooj takže tady je další část možná bude trochu nudná ale doufam že se bude líbit!!
Další den jsme všechno řekly Sebastianovi. Byl ohromený byl mimo u toho jak jsem mu líčila to mé vidění, nevím ale připadalo mi že se mu v očích zaleskly slzy. Netušila jsem proč. A s Lonnie jsme to probíraly pořád a dokola a dokola...Už jsem se v tom začínala ztrácet a tak jsem se rozhodla nahlédnout do deníku Eleonor Steel. Tak jsem se po škole zamkla u sebe v pokoji (né že bych musela, rodiče s Mentolkou byli na nákupech) ale pro jistotu.
Otevřela jsem deník a začetla jsem se do první poznámky
6.září 1906
Milý deníčku,
dnes je mi 16 let, jsi tedy můj dárek k 16 narozeninám.
A od tohoto dne do tebe budu zapisovat své zážitky ,a začnu hned.
Chodím tu, ve městě Cattlepot do školy již 10 rokem, jsem tedy v prvním ročníku střední školy.
Přibyl nám ale nový spolužák. V případě že by si tento text chtěl někdo přečíst budu ho označovat jen písmenem S...
S? Divila jsem se protože S divné neznám moc chlapeckých jmen na S. Ale četla jsem dál.
.....S je skvělý vůbec se nechová jako ostatní hoši, je milý, všímavý, dokonce mi i nosí tašku.
Připadá mi takový jiný, je jako anděl má krásné hnědé oči. Občas se do nich dívám a nemůžu přestat. A to bude asi vše co bych za tento den napsala.
A tímhle skončil první zápis z Eleonořina deníku. Ale já jsem byla zvědavá a tak jsem četla dál.
30.září 1906
Milý deníčku,
dnes jsem byla u S doma, jeho maminka je moc milá. A S má svůj zahradní domeček na kterém má napsáno "TRUCOVNA". Šli jsme dovnitř a povídali si o létě a o všech našich zálibách.
Začalo mi být trochu chladno, S řekl že mám pravdu a vytáhl deku a řekl ,,Mám jen jednu nebude ti vadit když si pod ní vlezu taky??" A já řekla že mi to nebude vadit. A tak jsme se spolu zachumlaly do deky. Najednou jsem se mu podívala do očí a on se díval do těch mých...a já dostala svůj první polibek. Potom S nabídl že si uděláme společný znak, aby každá věděl že jsme přátelé. Souhlasila jsem a on vytáhl tužku a papír a nejdříve si nakreslil jak by měl náš znak přátelství vypadat. Když skončil ukázal mi náčrt, bylo to krásné. Byl to kruh ve kterém bylo psacím písmem napsané S+Ea u toho i malé srdíčko. Pak vytáhl z lékárničky láhvičku inkoustu, umrtvovací sérum a jehlu. Za chvíli byl náš znak hotov bylo to nádherné a ani to moc nebolelo.
Hltala jsem každé slovo a každou čárku byla jsem jako závislá musela jsem si přečíst další zápisku....Ale co mi bylo divné byla až po půl roce...Ale ten údiv mě opustil ve chvíli kdy jsem si uvědomila, že bych taky neměla čas zapisovat.
28. března 1907
Milý deníčku,
s mým přítelem...no ano já mám přítele!!
A není jím nikdo jiný než S!! Je mi tak krásně že bych mohla chrlit oheň!!
Byl to zápis krátký ale výstižný....no co dala jsem se do dalšího..ale když jsem uviděla datum tak jsem myslela že omdlím. Byl napsán až za dva roky....
1.březen 1910
Milý děníčku,
už jsem s ním dva celé roky, po škole se to samozřejmě rozneslo rychlostí blesku.
A taky už se pomalu blíží maturitní ples. Moc se na něj těším dokonce už mám i šaty, doufám že do té doby nepřiberu. Ples je v červnu!! Moc se těším.
N
Věděla jsem jaký zápis do deníku právě příjde, ale musela jsem dočíst deník do konce. I kdyby to bylo sebestrašnější. Stránka byla hodně pokrčená a inkoust z plnícího pera byl místy rozpitý.
7.června 1910
Stala se tragédie, zabili "S" nějací násilníci....Jeho babička mi volala..To ne bez něj už nemůžu žít..musím jít za ním, na druhou stranu.
Celá jsem se třásla když jsem si tento poslední zápis četla
znova a znova. Musím zavolat Lonnie.
Odemkla jsem dveře pokoje a seběhla schody k telefonu (rodinný telefon směli používat všichni, když neměli kredit nebo si jím nechtěli plýtvat a to byl můj případ). Zvedla jsem sluchátko a vytočila číslo. Chvíli telefon zvonil a pak se ozvalo: ,,Ano tady Lonnie Delgádová." ,,Ahoj Lonnie to jsem já Rebbeca, četla jsem Eleonořin deník." řekla jsem a slyšela jsem že Lonnie někam přechází, asi nechtěla být nikým rušena. ,,Ano, co jsi zjistila?" zeptala se Lonnie tišším hlasem. ,,Eleonora chodila s nějakým "S" nevím kdo by to mohl být, ale kvůli tomu někomu asi ukončila svůj život." řekla jsem já naopak trochu zvýšeným hlasem aby Lonnie dobře rozumněla. ,,Nekřič tak!!" řekla Lonnie, nejspíš u ní stál někdo z rodiny. ,,Promiň jen jsem z toho ještě trochu vyklepaná" omluvila jsem se. ,,Děkuji, no musíme to prověřit promiň už musím končit musím pohlídat bratra. A tím náš rozhovor skončil.
