Takže tady je druhá kapitola, už se v ní trochu rozjede ten příběh, no nechte se překvapit.....
Dějepis s profesorem O'Neilem, bože ochraňuj, né že by informace nebyly zajímavé ale panu O'Neilovi nebylo dáno umění práce s hlasem. Takže všechno jeho mluvení bylo stejným únavně monotóním hlasem. Celá třída upadala do ospalosti, Sebastianovi padala hlava (musel si ji podepírat rukou), Dezz (Trishin nohshled) na lavici spal a mě i Lonnie těžkly víčka. Z ospalosti nás vytrhlo až zvonění ukončující vyučování.
Všichni se rozeběhli ke svým skříňkám s poohýbanýmy plechy a navíc jsem zjistila že mám skříňku vedle Lonnie a pro mou nelibost i vedle Trish.
Šla jsem s Lonnie a Sebastianem cestou ze školy, než se ode mě odpojili na rohu Mangolinové ulice, kde jsem si s nimi ještě chvíli povídala a vyměnili jsme si navzájem telefonní čísla. Pak už jsem šla sama po až ohavně dlouhé příjezdovce až k domu číslo 13.
Tam už na mě čekala moje rodina Madeline Steel moje máma, Tedd Steel můj táta a Samantha Steel moje otravná 12-ti letá sestra. Vešla jsem do předsíně a hned jsem ucítila vůni máminých domácích pirožků, tomu říkám blaženost. ,,Ahoj Rebarboro!!" křičela na mě ze schodů Samantha. ,,No nazdar ty Mentolko" odpověděla jsem jí já (Mentolko- žádné jiné bonbony nejí). ,,Ahoj Rebbeco jak bylo ve škole??" zeptala máma. ,,Skvěle, poslyš mami mohla by přijít jedna holka víš skamarádili jsme se?" zeptala jsem se a udělala na mámu pohled jménem "smutně koukám". Co to tu voní? Pomyslela jsem si a nasála okolní vůni, moje oči padly na mísu. Máminy pirožky! S úšklebkem jsem se na mísu podívala a nenápadně z ní sebrala dva pirožky ,,Ale samozřejmě Rebbeco." řekla máma, darovala mi jeden ze svých milých úsměvů a objala mě .,Díky mami" řekla jsem a dala jsem jí pusu na tvář. ,,Ale ten ksichtík sis mohla nechat pro tátu a nekraď mi ty pirožky!!" zavtipkovala máma. ,,Promiň mami" zasmála jsem se a ukradla z misky ještě jeden pirožek. Vyšla jsem ze dveří na verandu a sedla si na její schody a už jen čekala kdy přijde Lonnie. Byly jsme domluvené na půl čtvrtou, moc jsem se těšila. Pomalu jsem jedla pirožky a sledovala příjezdovou cestu.
Konečně jsem Lonnie viděla na začátku příjezdovky, která je opravdu dlouhá. Rozběhla jsem se jí naproti a ona se taky rozběhla, doběhly jsme k sobě, obě jsme těžce dýchaly ale i přesto jsme se na sebe smály. ,,Tak jsem tady, zvláštní tak blízko jsem ještě nebyla" začala Lonnie. ,,Ale no tak Lonnie ten dům je úplně normální žiju v něm už měsíc a ještě jsem neslyšela vrznout dveře" snažila jsem se vyvrátit její myšlenky, protože jsem si nechtěla pustit k tělu to že je můj dům údajně prokletý. Vešly jsme do předsíně a hned měla Lonnie tu čest seznámit se s Samanthou "Mentolkou" Steel. ,,Ahoj, kolik ti Rebarbora zaplatila aby jsi zahrála její kamarádku??" Zeptala se Mentolka pobaveným hlasem. ,,Sklapni a dej si bonbon Mentolko" odvětila jsem já. ,,Mami Lonnie je tady!!" Zavolala jsem při cestě do kuchyně. ,,Dobrý den paní Steelová" pozdravila velmi zdvořile Lonnie. ,,Ahoj Lonnie, ráda tě poznávám." začala máma velmi mile, to bylo velké plus. ,,Dáš si pirožky?" Zeptala se máma po pár vteřinách ticha.
,,Ano, tedy ochutnám, děkuji" odpověděla Lonnie. ,,Dobře dám vám jich pár na talíř." řekla máma a vytáhla ten největší talíř co máme. ,,Ale ne aby je Rebbeca snědla všechny sama!!" řekla máma a podala Lonnie talíř, no spíš tác. Vyšly jsme po schodech do mého pokoje, byl nic moc ale měl hodně skrýší. ,,Takže..." ozvala se Lonnie když pokládala tác na stůl ,,...mám tu nákres tohohle domu všechno sedí až na pár drobností." dořekla, konec této věty mě šokoval. ,,Pár drobností, pár drobností co tím sakra..." nedokončila jsem větu protože jsem uviděla těch "pár drobností". Na plánku byl sklep, ale jakoby na v podlaze byla nějaká díra nebo chodba, byla označena velkým tiskacím "T". ,, "T" co to znamená "T". zeptala jsem se Lonnie. ,,To nevím ale měli by jsme se tam jít podívat". Tak jsme s Lonnie sešli po schodech dolů a ještě níž do sklepa, máma nás neviděla, díky bohu. Vzala jsem klíč z háčku a odemkla jsem, snažila jsem se co nejtišeji otočit klíč v zámku aby nás máma nenačapala. Vešli jsme do sklepa, a Lonnie začala odpočítávat dlaždice. ,,Dvě zleva tři zepředu a mám to, tohle je ta dlaždice" dokončila svůj úkol Lonnie. ,,No a jak ji mám aktivovat...nebo je na to nějaký zaklínadlo třeba "Sezame otevři se" nebo..." byla jsem v koncích tu dlaždici jsme měli ale nevěděli jak ji otevřít. ,, A co na ni zkusit jednoduše šlápnout" řekla Lonnie a šlápla na dlaždici, která sebou trhla a Lonnie odskočila. Dlaždice se jakoby propadla a zajela pod tu na pravé straně a obě dvě zajeli pod dlaždicí ve předu a ty zas pod tu vedle. Až se uprostřed místnosti objevil otvor jeden krát jeden metr. A v otvoru byla......
PARDON že to sekam v tom nejlepším...:-D počkejte si!! :-P
