V první řadě Vám musím poděkovat za zvýšení čtenosti a taky k první hvězdičce (vote). Proto jsem se rozhodla že tuto kapitolu věnuji tomu kdo dál první vote, takže celfie3103 tahle část je věnována tobě!
Užijte si čtení!
Můj den začal zapípaním budíku...Né že by na tom bylo něco zvláštního ale sen co se mi zdál zvláštní byl. Byl to jakoby film na motiv toho co jsem včera přečetla z Eleonořina deníku. Všechno sedělo do puntíku akorát ten "S" mi byl až moc povědomý, ale tomu jsem moc pozornosti nevěnovala. Vstala jsem a koukla se do zrcadla. Vypadala jsem strašně, ostatně jako vždy po ránu. Otevřela jsem šperkovnici která při každém otevření začala hrát melodii, kterou jsem znala už nazpaměť a vzala si z ní přívěsek který jsem nosila už od malička.
Přešla jsem chodbu a když jsem chtěla otevřít dveře do koupelny zabránila mi v tom skutečnost že byly zamčené,tak jsem alespoň zaklepala. ,,Teď jsem tu já" ozvalo se z koupelny. Mentolka. Pomyslela jsem si. ,,Hejbni kostrou!" zakřičela jsem přes dveře a v tom se otevřely a Mentolka vyšla. Bylo na ní něco divného, vlasy měla spletené do úhledného copu a jindy odstávající vlasy připnuté sponkami. ,,Už můžeš." řekla a usmála se.,,Mentolko kápni božskou co jsi provedla že ses tak načesala a nebo snad...." rozmluvila jsem se a v tom mi to došlo. Mentolka se vždycky upravovala když se jí někdo líbil!! ,,Kdo je to Samatho?" zeptala jsem se velmi pobaveným tónem a Sam zčervenala. ,,To není tvoje věc.." řekla Mentolka a snažila se mě obejít, ale já se nehodlala vzdát a tak jsem se chytla zábradlí abych jí zabránila odejít a k tomu dodala otázku ,,Jak se jmenuje, znám ho?" zeptala jsem se.. ,,Uhni Rebarboro ksakru" zaklela Mentolka. Já jen zakroutila hlavou. ,,Dylan Johnson..z o rok vyššího ročníku." přiznala se, Dylana jsem dobře znala, byl i docela hezký no Sam si vybrala dobře, ale byl to taky pěkný průšvihář. ,,Ah..tak Dylan jo?" popichovala jsem Mentolku dál. Ta se zatvářila jako rozzuřený býk, šlápla mi na nohu a seběhla po schodech dolů.
V koupelně jsem si natřela tvář krémem a učesala se. Pak jsem šla zpět do pokoje kde jsem se oblékla. Scházela jsem do kuchyně zrovna když táta odcházel do práce, tak jsem mu jen zamávala. Posadila se ke stolu a nalila si džus a v tom mě napadlo....,,Mami měli jsme v rodině nějakou Eleonor?" zeptala jsem se a máma sebou trochu trhla. ,,Proč se ptáš?" zeptala se uměle- normálním tónem. ,,Jen tak říkala jsem si že je to hezké jméno". Zamluvila jsem rychle moje téma, dala si pár toastů a vyrazila do školy.
Z dálky jsem viděla jak Mentolka mává na Dylana, hodí se k sobě, pomyslela jsem si. Šla jsem dál a tak trochu jsem je špehovala. Než jsem na rohu Mangnolinové ulice potkala Sebastiana a Lonnie. Rozpovídala jsem se o tom mém snu a o tom jak sebou máma trhla a tím jsme zabily celou cestu až do školy.
Přišla jsem ke své zdemolované skříňce a odemkla ji mým už známým kódem 36 doleva 24 doprava.
A koukla se na rozvrh přilepený na dvířkách,abych věděla co mě čeká, takže Chemie se Scoverovou, Španělština s O'Neillem , dvě hodiny Hudební výchovy s Bergerovou, Dějepis s O'Neillem aspoň si pospím pomyslela jsem si, a Angličtinu s Hellmanovou. Čtvrtek patří k jednomu z nejpohodovějších dní v týdnu,tedy když nepočítám sobotu a neděli. Ale opravdu dvě hodiny s panem O'Neillem to je dohromady 90 minut klidného spánku, tedy pokud nebude zkoušet Dezze....Ale co, vydala jsem se i když dost nerada do laboratoře, protože byla až ve třetím patře. Když jsem přišla do laboratoře myslela jsem že mě trefí....Dezz tam totiž do skleněné kádinky míchal co mu přišlo pod ruku, Trish se tomu smála, ale třídní šprt Robbie Frenwick sledoval Dezze výrazem plným strachu a šeptem mi sdělil ,,Říkal jsem jim ať to nedělají, ale Trish mi řekla že když budu kecat nebo něco řeknu tak mi to vylijí do kalhot." dořekl a zatřásl se. V tom do místnosti vešel Sebastian a změřil si Dezze i Trish pohledem. Pak jen zakroutil hlavou a šel si sednout do lavice. Potom se dostavila i Lonnie a něco si pro sebe zašeptala a šla si sednout za Sebastianem. Ještě ani nezazvonilo a do místnosti vešla profesorka Scoverová a uviděla Dezze jak míchá různé chemikálie. Rozkřičela se na celé kolo a zapsala Dezze po škole a při té příležitosti ho ještě přezkoušela. ,,Patří mu to." zašeptala jsem Lonnie. Ale Lonnie jen tak nevýrazně pokývala hlavou a sledovala Dezze. Nevěnovala jsem tomu pozornost ,raději jsem si zapisovala poznámky. Se španělštinou přišlo i prvních 45 minut spánku. Ve dvouhodinovce hudební výchovy jsme zpívaly duety já zpívala se Sebastianem, docela nám to šlo, Dezz chtěl zpívat s Trish ale ta se zařekla že před třídou prostě zpívat nebude a tak s Dezzem zpívala Lonnie. Profesorka Bergerová jim vybrala zamilovaný duet. Krásně spolu ladili a Dezz se i trochu snažil. Na dějepisu jsem málem spala kdyby mě pořád nebudil Dezz tím že po mně házel papírovými kuličkami. Navíc si Lonnie kreslila takže se se mnou moc nebavila a taky mi nechtěla ukázat co kreslí. O poslední přestávce mi volala máma že jedou s tátou do města a Mentolka tam bude mít kamarádku a tak jestli si taky nechci někoho pozvat. A tak jsem se rozhodla že pozvu Lonnie i se Sebastianem. Oba dva souhlasili a tak jsme společně přežili i poslední hodinu tohoto dne, tedy angličtinu s Hellmanovou, která se rozmluvila o dni svatého Patricka.
