Krvavý vlk [POZASTAVENO]

Kapitola 3. Cesta

Black:
Už několik měsíců se potloukám krajinou. Mám základy lovu takže si dokážu ulovit zajíce nebo hraboše. Na srnu si ještě moc netroufám, možná na mládě ,ale zatím jsem neměl štěstí na nějaké na trefit. Snad budu mít dnes větší štěstí.

Vycházím pomalu od svého úkrytu u kořenů stromů ,který jsem si včera večer vyhrabal. Protáhl jsem se a vyrazil dál na cestu do neznáma. Chvíli jsem šel než se mi do čenichu večpěl pach srny. Už jsem chtěl pokračovat dál ale najednou jsem v tom pachu cítil i jiné zvíře. Nevím co to bylo ale jako by se to té srny drželo.
Vydal jsem se to zjistit.

Došel k mýtině a ukryl se vysoké trávě abych nebyl vidět. Ani ne chvíli na to se na louku přibelhala srna. Neběžela ale spíš pokulhávala všiml jsem si šrámů na boku a kousnutí na noze. V tu chvíli jsem se rozmýšlel mám zaútočit a dorazit jí nebo jít hledat něco jiného a nechat ji na pospas osudu.

Po krátkém váhání jsem se rozhodl ,,ne, nehodlám být dnes o hladu ". Navíc území cizí smečky to být nemůže necítil jsem žádné značení či pach větší skupiny vlků. Takže jí asi lovili samotáři ve dvou možná ve třech. Pomalu jsem se přiblížil k srně a skočil jí po hrdle. Ani se nebránila ,vypadalo že už má dost. Pak už jsem jen ucítil mírné ,,křup" srna sebou párkrát škubla a byla mrtvá. Neváhal jsem ani chvilku a pustil jsem se do ní. Takhle dobře už jsem se dlouho nenajedl.

Když už jsem byl skoro najedeny uslyšel jsem z lesa běh. Náhle na louku vyběhli dvě vlčice ,začali ihned vrčet. ,, Co tu chceš?" zavrčela ta první. V klidu jsem odpověděl se zabořenou tlamou v srně a ještě s masem v puse: ,, Mm najíst se. Chcete se přidat?" ptal jsem se klidně. Neměl jsem z nich díky svému prokletí žádný strach vlastně mi přišli docela roztomilé nevypadaly nijak staře spíš byli docela mladé. ,, Ta srna je naše mi jsme si jí... " zarazila se náhle. Něco jí evidentně vyděsilo a mě došlo co. ,,Beo koukni na jeho oči" špitla té druhé. Ta druhá se na mě líp podívala a udělala pár kroků zpět. ,, Ty jsi prokletý" vykřikla. Otočil jsem hlavu směrem k nim a klidným hlasem jsem odpověděl: ,,Ano to jsem. Nechci vám nijak ublížit chci se jen v klidu najíst."
,, Jak ti máme věřit. Jsi krvavý vlk ten co má v sobě temnotu a není schopen milovat" řekla ta první. Povzdechl jsem si a dozvikal kus masa co jsem měl v ústech. Poté jsem se udělal čelem vzad a odcházel jsem pryč. Naposledy jsem se na ně podíval ,, zbytek je váš, užijte si ho,, odpověděl jsem a zmizel do hloubky lesa.

To prokletí nesnáším. Nikdo se se mnou nebaví a ani nevím jak se ho zbavit či zda to vůbec jde. Asi bych o tom přemýšlel až do hluboké noci kdyby mě z mého přemýšlení nevytrhlo vytí. Vytí bylo velmi slabé byla v něm slyšet žádost o pomoc. Neváhal jsem a rozběhl se tím směrem

Když jsem doběhl uviděl jsem starou vlčici v obklíčení několika lišek. Neváhal jsem ani na vteřinu a skočil mezi ně a vlčici. Začal jsem zuřivě vrčet a zahleděl jsem se jim přímo do očí. Ty se ihned otočili a utíkali pryč páč věděli že proti mě by neměli šanci. Pak se má pozornost upřela k vlčici. ,,Jsi v pořádku?" . ,,Ano jsem. Děkuji ti Blacku." odpověděla mi a já se zarazil.  Tak počkat jak zná mé jméno. Ani jsem se nestačil zeptat a odpověděla mi. ,, Měsíc mi tvé jméno řekl ,když se jedná navíc o krvavého vlka tak o to vím přednostně než o jakémkoliv jiném vlčeti co se narodí." Jak tohle všechno ví, ta vlčice pro mě byla čím dál záhadnější. ,,Pojď se mnou chlapče za chvíli bude tma " řekla a šla směrem ke kopcům. Chvíli jsem váhal ,ale nakonec jsem vyrazil za ní.

Po chvíli jsme došli k jeskyni. Ta jeskyně byla poměrně malá ale pro dva vlky to bylo víc než dost. Všude byli různé bylinky a kytky z lesa. ,,Uveleb se a pak se mně můžeš ptát" řekla. To že se budu ptát jí bylo asi už předem jasné. Lehl jsem si na hromádku mechu na zemi a začal jsem se ptát. ,,Kdo jste ?" ,,Jedna stará vlčice co žije sama v jeskyni a zná byliny a léky ,ale pokud chceš můžeš mi říkat Muren" Na to jak mě zná už jsem se ani ptát nechtěl. Spíš mě zajímalo proč ze mě nemá strach. ,, To je jednoduché" řekla jako by mi viděla do hlavy. ,, Krvavý vlk o ,kterém proroctví mluví by nikoho nezachraňoval a ani o tu srnu by se nepodělil naopak by ještě ty vlčice zabil." ,,Jak víte o těch vlčicích a té srně?" ,,Viděla jsem vás a také vím že by ses rád zbavil prokletí. Protože si mi zachránil život pomohu ti. Vydej se do na sever do hor a najdi měsíční jeskyni. V té najdeš druhou část proroctví a odpovědi na tvé otázky. A ještě něco vem si tyhle bylinky a až tam budeš upusť je do vody v jeskyni a napij se dají ti sílu během dne měnit barvu tvých očí. Ale pozor budou ti odebírat sílu z těla takže si dobře rozmysli kdy tuto schopnost použít."
Objevila se ve mě obrovská radost. ,,Ani nevím jak vám poděkovat". ,,Neděkuj a radši se vyspi čeká tě dlouhá cesta." řekla vlčice a lehla si do svého pelechu.
,,Takže druhá část proroctví. Možná se konečně dozvím jak zlomit to prokletí." Řekl jsem si v duchu. A s tímto pocitem naděje jsem usnul.

TAK TO BY BYLO .PŘEJI VÁM VŠEM PĚKNÉ SVÁTKY. A NEBOJTE DALŠÍ KAPITOLA TU BUDE CO NEJDŘÍV.