Annie- Dvacetiletá dívka, se kterou se život už od narození nemazlil, s kluky to nikdy neměla lehké, a tak když jednoho dne potká chlapce, který ji změní život, netuší, jak moc jí ho změní
Louis- Dvaadvacetiletý chlapec, který má v životě štěstí...
"Ty jo, ale tohle bych si nechala líbit klidně každý den" "Já bych taky nebyl proti... Annie fakt udělala dobrou snídani... Necháme si jí?? "Ty si radši utři koutek, máš tam Nutelu... A jo, nejsem proti" To už jsem se lámala smíchy u dřezu"Čemu se směješ jako??" Zakřičel Loui "Ale ničemu" vyhrkla jsem mezi smíchem a Lottie se začala smát ještě víc"Co jsem řekl špatnýho?" Rozhodil Louis rukama"N-nic" vykoktala jsem "Radši už mlč" doporučilamu Lottie, jen jsem nad tím zakroutila hlavou...........................................................................................
Talíře, hrnečky, příbory a skleničky jsem naskládala do myčky, přidala tabletu na čištění, myčku zavřela, navolila program a dala se do mytí pánvičky a zbytku nádobí, které se bojím dávat do myčky. Neptejte se mě proč... Prostě to tak dělám. Zrovna jsem zápasila s pánvičkou, když tu se mých ramenou dotkly něčí ruce, za sebou jsem cítila tělo a okolo se začala vznášet nádherná kořeněná vůně, nadechla jsem se, abych si té vůně užila co nejvíc. Z rukou jsem pustila pánvičku s houbičkou a nejistě se otočila, za mnou stál Loui a usmíval se od ucha k uchu. Pozvedla jsem obočí, zeptala se "Potřebuješ něco?" a pousmála se. Jen se mi dlouho díval do očí, až jsem se musela kousnout do rtu, znervózňoval mě "Chtěl jsem se na něco zeptat" odpověděl mi, v jeho hlase také byla slyšet nervozita. "Tak se ptej" chtěla jsem ho trošku povzbudit, pro jistotu jsem se ještě usmála "No... půjdeme se s Lott trošku projít, tak nás napadlo, jestli bys nechtěla jít s námi" jednu ruku sundal z mého ramene a podrbal se na zátylku. Na chvilku jsem se zamyslela, koutkem oka se podívala na hodiny. Ukazovaly půl deváté. Chtěla jsem ještě něco vyřešit ohledně práce a pak jít vařit oběd. Znovu jsem se kousla do rtu a podívala se zpět na Louise "No... Já-já bych ráda, a-ale musím ještě něco vyřídit ohled-dně práce a pak jsem chtěla vařit oběd" Znejistěla jsem a vykoktala jsem svou odpověď. "Na práci se vykašli, pak ti s tím pomůžu...Mimochodem pokud vím, tak máš dovolenou ne? a oběd si můžeme udělat později, stejně jsem po té tvé výborné snídani pořád plná" Ozvalo se za námi "Lottie má pravdu Annie, pojď s námi" Zašeptal Lou a zase se mi podíval dlouze do očí. Sice jsem nechtěla, ale nakonec jsem tedy svolila "Dobrá, jen tedy douklidím kuchyň a půjdu se převléct jo?" "Běž, my s to s bráchou doděláme, ostatně jsi tu na návštěvě, tak upaluj, za 10 minut je odchod" vystrčila mě z kuchyně, nezbývalo mi nic jiného než tedy jít se převléct a trošku se upravit. Nemusím vypadat jako strašidlo. Převlékla jsem se do pohodlných legín a do tílka, vlasy si svázala do culíku, deodorant a voňavka nesměly chybět, přetřela řasy řasenkou, lehce pudr a mohla jsem jít. Sešla jsem zpátky dolů, kde už stála Lott, přešla jsem k ní a usmála se "Kde máš bráchu??" Optala jsem se "Ále.... je na zahradě a kope si s míčem, prý si tak krátí čekání" Zabrblala a hlavou kývla k posuvným skleněným dveřím v obýváku vedoucích na zahradu. Přesunula jsem tedy pohled ven. A opravdu jsem zahlédla Louise jak kope do míče a dělá různé triky.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Musela jsem se znovu, dneska už asi postopadesáté usmát. Lottie prošla do obýváku ke dveřím, otevřela je a houkla na Loua "Pojď, Annie už je tady" "Joo, jen se obuju, sejdeme se u branky?" "Dobro, zatím" Mávla a zavřela dveře. Prošla kolem mě se slovy "Pojď, počkáme na něj venku" následovala jsem ji, zavřela za sebou, Lottie zamkla a mířila po cestičce k brance, za kterou začínala příjezdová cesta, ale to není podstatné. Chvilku jsme ještě čekaly a pak se zpoza rohu vyřítil Loui se skateboardem v ruce "Proboha Tommo na co ti bude skate??" Nechápavě rozhodila Lott rukama a zkřivila obličej do celkem zajímavé grimasy, až jsem se musela zasmát. Za což jsem si vysloužila od Louise dost nepěkný pohled "Čemu se směješ?" Zahudral a zamračil se "Tobě ne ty chytráku, nebo snad jo??" Otočila se na mě Lott s povytaženým obočím a otazníky v očích "Nene, Louisovi ne.... To ta tvoje grimasa mě pobavila" uchechtla jsem se znovu. Lott se na mě podívala s nechápavým pohledem "No co" zasmála jsem se "Je to vtipný" "Haha... jasně" odsekla mi "Hele, nechte toho a pojďte, nebo se vrátíme tak za 2 týdny" procedil Loui a protočil oči, obě jsme povzdechly a daly se do pohybu. Šli jsme nějakou dobu po cestě, po které jsme sem přijeli, pořád jsem musela tajit dech nad místní krásou, tichem a přírodou. Lott šla kousek přede mnou a Lou byl někde před námi na skateboardu... Zrovna jsem byla absolutně unešená z takové menší vyhlídky, že jsem ani nepostřehla Lott a Louise stojících kousek ode mne a kroutících hlavou "C'mon Annie... přestaň na to zírat a pojď, za chvilku budeme na mnohem hezčím místě" Smál se Louis a Lott jen kroutila očima "Nic krásnějšího než tohle není" odpověděla jsem si spíš pro sebe "No... jak myslíš a teď už pojď" zatáhla mě Lott za ruku "No jo no jo už jdu" trošku jsem se pousmála a přešla k nim, pak jsme šli k takovému kopečku, na jehož konci byl horizont, jsem teda dost zvědavá kam to jakože máme namířeno. Chvilku jsem šla v tichosti vedle nich, pak mi to ale nedalo a musela jsem se zeptat "A kam že to vlastně jdeme??" Trochu jsem nakrčila obočí, fakt se mi to nezdá. "Vylezeme ten kopec a pak uvidíš" odpověděl mi Louis a snažil se u toho tvářit tajemně, ale byl to spíš mix šklebů. Když už jsme asi 15 minut pořád lezli do toho kopce, musela jsem si postěžovat "Hele ale já si přijela odpočinout ne sportovat" Rozhodila jsem za chůze rukama "Už tam budem?? Vždyť už jdeme snad věčnost" Zafňukala jsem a podívala se na Lott, ta jen vyprskla smíchy "Pojď prosím tě, ještě chvilku a jsme tam" Myslím, že se mě snažila motivovat, moc to nepomohlo... Cítila jsem se ještě hůř... Funěla jsem do toho zatracenýho kopce s pohledem k zemi, takže mi nějak nedošlo, že vedle sebe neslyším smích a pošťuchování. Zarazila jsem se a podívala se před sebe, Louis a Lottie běželi do kopce. "Tak to ne, to to radši vyfuním a vyjdu v klidu než hledat plíce cestou zpátky" Odfrkla jsem si a zakroutila nad oběma hlavou, blázni. Zase jsem zabodla pohled do země a snažila se teda aspoň přidat na tempu. "Sláva, jsem tu" vydechla jsem a konečně odlepila oči od země "No do prdele...." Bylo v tu chvíli jediný na co jsem se zmohla, zůstala stát jako přikovaná, bradu někde na zemi a oči mi málem vypadly z důlků...................................................................................
