Annie- Dvacetiletá dívka, se kterou se život už od narození nemazlil, s kluky to nikdy neměla lehké, a tak když jednoho dne potká chlapce, který ji změní život, netuší, jak moc jí ho změní
Louis- Dvaadvacetiletý chlapec, který má v životě štěstí...
Poslechla jsem a šla za ní. Zastavila v kuchyni"Můžeš si jít sednout do obýváku nebo tu se počkat, dáš si Latte? Nebo Cappuccino či normální Presso?" " Dám si Latte prosím" .............................................. .............................................................
Usmála jsem se na ni a trošku nejistým krokem jsem přešla do obýváku, má brada byla někde na zemi, oči jsem vykulila a zírala před sebe, duchem nepřítomna.... Ten obývák byl nádherný, sice skromně vybavený, ale okouzlující...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Prostě nádhera.... "Chceš cukr?" ozvalo se z kuchyně, polkla jsem, abych byla schopna odpovědět "Ne díky, nesladím" ozvala jsem se na zpět a pořád nevěřícně stála a koukala na tu nádheru před sebe, opravdu je to nádhera. "Tady" Ozvala se Lottie, její hlas doprovázelo lehké cinknutí podšálků o skleněnou desku stolu "Děkuju" Odpověděla jsem a otočila jsem se k ní čelem "Není zač, dáš si k tomu něco? Sušenky, čajové pečivo nebo mám ještě kousek dortu v lednici" Podívala se na mě "Oh dort prosím" Rozzářila jsem se, miluju dorty, a to jakože moc, docela se divím, že to na mě ještě není vidět.... Lott donesla dva kousky dortu, posadila jsem se na gauč, Lottie si přitáhla křeslo a sedla si naproti mě. "Tak.. To co si mi řekla v kanceláři" Odmlčela jsem se "Bylo to všechno?" dopověděla jsem a přesunula zrak na ní. "No... Víceméně..." hlesla, ale pak se nadechla "Ale pojďme řešit něco jiného prosím, nechci si kazit náladu" Usmála se na mě, a já jsem se prala se svým vědomím. Vědomí na mě křičelo ať mi řekne všechno, já jsem si říkala, že jí nebudu trápit, když se o tom nechce bavit. Nesnáším se, vždycky poslechnu sebe "Tak jo... Pověz mi víc o své rodině" nadhodila jsem jiné téma, bylo vidět, že si ulevila a spustila o své rodině s radostí a ochotně o ní povídala docela dlouho, má fakt velkou rodinu. "No a Louis by se tu měl v nejbližší době ukázat" Zajásala Lott a já se jen pousmála, kéž bych měla takový vztah se svým bratrem i já.. " Tak to je fajn ne??" "jo to je, ale jak ho znám, bude tady jen pár dnů a pak zase na půl roku zmizne za to svou plastikovou nádherou..." Odmlčela se a udělala opovrhující obličej "Ježiš... Jak já ji nemám ráda..." Dokončila a já se na ní podívala s velkýma otazníkama v očích "Už 2 roky chodí s Jeannette.... Je s ním jen kvůli tomu, aby mohla být zajímavá...Lou by pro ni udělala všechno na světě, jenže jí je to málo, ona musí mít vždycky něco navíc... Vidím na něm, jak se trápí...Moc ji miluje, ale obávám se, že ona sebe víc" "Oh to... To mě mrzí" Zamyslela jsem se, možná to bude znít trochu blbě "A tohle všechno vidíš jen ty nebo i ostatní?" "Vidíme to všichni... Já, Felicite, Phoebe, Daisy, máma, Dan...Moji kamarádi, Louisovo... " Posmutněla a povzdechla si "A řekl mu to už někdo???" "Říkali jsme mu to všichni, ale myslíš si, že nás poslechl? Ani omylem, tvrdil, že ji jen nemáme rádi, což je pravda, ale že jemu je náš názor jedno, že on ji miluje..." "To je zamilovanost... On až z ní procitne, pozná, že udělal chybu... Věř mi, vlastní zkušenost... Tak jsem si myslela, že mě Joshua miluje a nakonec jsem ho našla na koberci v mým bytě s jinou jak si to užívá..." "Já nevím, myslíš, že někdy procitne??" "To je těžké říct takhle z fleku, tvého bratra neznám..." Zamyslela jsem se "Ale je dost pravděpodobné, že procitne, možná dřív, možná později, ale určitě procitne" Dodala jsem a usmála se na ní, úsměv mi vrátila a napila se z hrnečku, když tu se ozval zvonek. Lott se zarazila, podívala se na hodiny "Hned jsem tu, snad to není ten, kdo si myslím, že to je.." Zahuhňala a odešla ke dveřím, chvíli tam něco vyřizovala a pak se vrátila do obýváku s krabicí v rukou "Poslíček... Čekala jsem tedy objednávku zítra, ale tím líp...." Odmlčela se "Alespoň nemusím odcházet zítra dřív, musela bych totiž za Riderem..." Nemusela dokončovat, pochopila jsem.... Hajzl jeden slizkej....Blah...
*Next morning*
Seděla jsem ve své kanceláři, pracujíc na nějakých papírech pro Ridera, když tu se do kanceláře vřítila Lott, rozcuchaná, nenalíčená, rozespalá. "Uh... Ahoj?" Zeptala jsem se s obavami v hlase... "Ježíš ahoj Annie, promiň jdu pozdě, vím... Ale nezazvonil mi budík.... Vyletěla jsem z postele na poslední chvíli, naházela jsem na sebe oblečení, ani jsem neměla svoje kafe a snídani.... Možná bych to stihla, kdybych nemusela ještě krmit kočku.... Taky bych to stihla, kdyby nebyla kolona.... A možná bych to taky stihla, kdybych se nemusela vracet domů pro desky s papírama kvůli dnešní poradě.... Fakt se tohle může stát jen mně..." Dokončila svůj monolog a já ji pozorovala s pobavením ve tváři a pozvednutým obočím. "Fajn, směj se mi... Ale pamatuj, karma je svině a je ZDARMA" Zdůraznila a upravila si oblečení, pak vytáhla make-up taštičku.... Podívala se na hodiny a pak na mě "Kolik mám času než sem vtrhne Rider a bude zase prudit s detaily o poradě?" To už jsem se musela smát .... Někde mezi záchvatem smíchu a lapáním po dechu jsem vyhrkla odpověď "V klidu, má nějaký hovor a je tam nějaký klient, takže máš dobrých 40 minut" "Tak to je skvělý, přeci jen ten den nebude tak na prd jak jsem si myslela" Zamumlala a pokračovala v líčení... Trvalo jí to možná půl hodiny.... To já jsem s líčením hotová za 15 minut... Řasenka, lesk na rty, stíny a někdy i pudr nebo make-up.... Zrovna když ukládala kosmetickou taštičku do kabelky společně s hřebenem se ozvalo zaklepání na dveře kanceláře "Dále" Automaticky jsem odpověděla "Dobrý den, hledám Lottie Tomlinson" Ozvalo se ode dveří........
Není co dodat... Snad jen, že jsem tu asi po 100 letech s novou kapitolou Babysittera.....(Stydím se za to, ale dřív to nešlo.... :( ) .... Taky to není napsané úplně podle mé představy..... Stejně doufám, že se Vám bude líbit.... A teď už bych mohla vydávat i častěji ( Já vím, říkám to pořád :D )
