"Tak můžeme jít??" "J-jo jasně jdeme" Zakoktala jsem se. U kopírky stál Giorgione a něco tam tiskl a dával dohromady. Aby jste si nemysleli, nezakoktala jsem se kvůli němu, jen mě zaskočil pohled na Lottie, takhle rychle nevypadnu z kanclu ani já, když mám hlad, a to je co říct. "Zajdeme na oběd do restaurace nebo k nám do jídelny?" "Šla bych do nějaké restaurace" "Oh jistě tak pojď ty hladovče" "Už jdu" Stačil jediný pohled na ni a věděla jsem jak moc velký hlad má. Zasedly jsme ke stolu, objednaly jsme si, mezitím než nám přinesli objednávku jsme stihly probrat Lottiein život atd........
........................................................."To máš vážně tolik sourozenců?" "No mám no, ještě mám staršího bráchu, má celosvětově známou kapelu, bla bla bla" Zaculila se a pak se rozesmála, jen jsem nad ní zakroutila hlavou a dál se věnovala svému talíři, ale musím uznat, že mi to koutky pozvedlo. "No a co ty?" Zvedla jsem hlavu, zaskočila mě "J-já? No, sourozence nemám, jsem jedináček, rodiče mám v Cheshire... Ale bydlím tady. No a mám snoubence, teda, ex-snoubence" "Oh jakto?" " No ... Já ... On ..." Draly se mi slzy do očí, ale nedala jsem to na sobě znát "Našla jsem ho v naší ložnici s nějakou blondýnou, která byla samá plastika šukat, respektivě ona mu kouřila...." V tu chvíli se mi zlomil hlas a slzy vytryskly z mých očí, bylo to tak čerstvé a pořád bolestné. Lottie okamžitě vyskočila a objala mě. Jen jsem se nechala a snažila se nebrečet. "Annie Shh, bude to dobré, najdeš si někoho jiného, hodnějšího, který si tě bude vážit a hýčkat" Začala mě utěšovat, jen jsem se zvedla "Jen si odskočím" "Mám jít s tebou?" "Ne to zvládnu" Usmála jsem se a zmizela na záchod, kde jsem se trošku upravila a zklidnila. Vyšla jsem zpatky "Zaplatíme a půjdem?" "Tak jo" Usmála se Lottie a vstala od stolu, vzala jsem si věci a šla k pokladně těsně za Lott. Obě jsme zaplatily a mířily zpátky do práce. V kanceláři jsme se posadily ke stolu a věnovaly se každá své práci. "Lottie, musím jít dneska dřív, takže ti ukážu co a jak a pak půjdu" "Dobře" Usmála se a já jí začala ukazovat co kde je, co jak má dělat. "No a to je asi všechno, kdyby si něco potřebovala zavolej, nechám ti tu číslo" "To by bylo super" "Jo a Rider bude chtít okolo půl čtvrtý kafe, takže pak mu ho zanes jo?" Řekla jsem jí jak ho má udělat a pak si jen vzala svoje věci a byla na odchodu "Tak se měj a ahoj zítra, kdyby něco tak volej" "Jasně jasně a běž už" Zasmála se a já s ní. Zavřela jsem dveře od kanclu a hurá domů. Před vchodem do paneláku jsem zahlédla auto mého kamaráda "Uh to už je tady? Nějak brzo ne?" Koukla jsem se na hodinky, máme ještě 40 minut a tak jsem pomalu došla až ke dveřím od svého bytu, tam už stál Stanford a čekal na mě "Ahoj Stany, nějak brzo ne?" Vydechla jsem a objala ho, objetí mi vrátil a jen se uculil "Byl jsem tady blízko, tak jsem si řekl, že tu na tebe počkám" "Fajn, tak pojď" Odemkla jsem byt a pustila ho dovnitř, odložil si věci a pak jen čekal, až vejdu i já. "Takže co ode mě chceš? " "Chtěla bych nechat vyměnit zámek u dveří od bytu" Jen kývl, nepotřeboval vědět víc, důvod už jsem mu řekla. Dali jsme si spolu kávu a on se pak pustil do práce,já se mezitím vysprchovala a převlékla do domácích věcí. "Tak hotovo, dej mi starý klíč a já ti dám rovnou nový, koupil jsem ho ve městě hned ráno" Usmál jsem a já mu dala ten starý "Děkuju moc" Objala jsem ho a nenápadně mu do kapsy u kalhot strčila 20 liber. Odešel a já si s čajem a večeří sedla v obýváku ke stolku. Koukala jsem na svůj oblíbený seriál a přitom se snažila najíst. Byla jsem někde v půlce epizody seriálu, když mi začal zvonit telefon. Lottie...
"Ano?" "Annie, prosím tě můžeš sem na chvilinku? Máme s Riderem problém" Podle hlasu jsem poznala, že se něco stalo, byla celá roztřesená. "J-jo jasně za 15 minut jsem tam" Složila jsem hovor a okamžitě si letěla pro bundu, tenisky a klíče od auta. Zamkla jsem byt, rychlostí světla jsem seběhla schody a už jsem nasedla do auta... Vůbec jsem neřešila pravidla. Zaparkovala jsem na parkovišti, vyskočila z auta a dálkovým ovládáním jsem ho za běhu zamkla, rychle jsem utíkala po schodech až do do 6. patra, na výtah není čas. Proletěla jsem kolem kopírky "Ahoj Jessie" Vyjekla jsem na ní a už jsem zalítla do kanceláře...... .............Ahoj, je tu další
Omlouvám se, že nebyla kapitola dřív, ale mám spoustu starostí
Škola, autoškola, maturiťák, maturita....
So enjoy it ❣❤
-Annie xx.
ČTEŠ
Babysitter
FanficAnnie- Dvacetiletá dívka, se kterou se život už od narození nemazlil, s kluky to nikdy neměla lehké, a tak když jednoho dne potká chlapce, který ji změní život, netuší, jak moc jí ho změní Louis- Dvaadvacetiletý chlapec, který má v životě štěstí...