Babysitter

×9×

"Počkej, jen mu to pošlu a půjdu taky"  Odeslala jsem mail, vypla počítač, sebrala kabelku a mohly jsme vyrazit, před budovou jsme se rozloučily, slíbila mi ještě, že se za mnou ráno zastaví,než pojedou. Usmála jsem se a pak už jsem viděla pouze její vzdalujicí se záda ................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................

Pátek.... Jaký normální člověk by chtěl vstávat v Pátek v půl sedmé do práce??? Nikdo! Jenom já prostě musím.... Skvělý....  Proběhlo mi hlavou, když jsem ležela v posteli s polštářem na obličeji a s nechutí dneska celý den něco dělat. "No tak, Annie.... Zvedej se, je to tvoje práce, miluješ ji...." Promlouvala jsem k sobě jako každé ráno, a i dnes tahle malá řeč fungovala. Zvedla jsem se tedy z postele, zamířila do kuchyně si udělat kávu, protože než se obleču a upravím, bude akorát, takže si nespálím jazyk. Hrneček s kávou jsem odsunula stranou a připravila si menší snídani, kterou si také sním později a odešla do koupelny, kde jsem provedla ranní hygienu, pak se přesunula do ložnice, kde jsem výjimečně dneska nestrávila půl hodiny, což se divím, ale měla jsem vybráno docela rychle, pouzdrovou sukni v námořnické modré barvě, bílou košili a sáčko ve stejné barvě jako sukně, černou kabelku a stejně barevné lodičky. Lehce jsem se nalíčila, vlasy si svázala do vysokého culíku a mohla jsem si konečně dát snídani a kávu. Z bytu jsem vycházela s předstihem 30 minut, což je hodně dobré skore. Nasednu do auta, nastartuji a vyrážím vstříc práci a také možná ranní zácpě. Obávala jsem se zbytečně, silnice byla skoro prázdná, takže jsem dorazila do práce o 10 minut dřív, ale to jen kvůli tomu, že jsem nemohla najít místo na parkování, takže jsem nakonec musela počkat až vyjede takový roztomilý stařík. Vystoupila jsem, zamkla auto a už si to mířila k výtahům, dneska fakt nechci šlapat tolika schodů. Dorazila jsem do kanceláře, kde už na mě čekala hromada papírů k vyřízení, Riderovo diář, na kterým byl nalepený papírek se schůzkami a požadavek na ranní kávu. Povzdechla jsem si a zapnula kávovar, mezitím než se kávovar zapne si já zapnu počítač, otevřu první desky a začnu poznamenávat první schůzky do jeho diáře. Kávovar dlouze pípne, což znamená, že je nahřátý a já tak mohu udělat kávu, kterou on miluje a já nesnáším její přípravu.... S hotovou kávou ťukám na jeho dveře, po půl minutě  je otevírám , s hraným úsměvem ho pozdravím "Dobré ráno Pane Ridere, tady je Vaše káva"  " Dobré ráno a děkuji Annie"  odpověděl, odešla jsem k sobě, abych mohla pracovat na těch papírech.Moc se mi do toho nechtělo, ale bohužel musím.... "Bože, to si asi dělá srandu ne?? To nemůže myslet vážně, vždyť to by nedal dohromady ani ten nejchytřejší člověk na světě" Zabrblala jsem si pro sebe a napila se vody, vážně nechápu, jak tohle může někdo vymyslet... Vážně jsem nad tím kroutila hlavou, tohle je opravdu tak geniální... Protočila jsem očima, zakroutila hlavou a dál se věnovala práci... Dneska tady budu asi dlouho.... prolétlo mi hlavou.... Po nějaké době, dobře... Asi po hodině a půl jsem dodělala první desky, oddechla jsem si a udělala si také kafe, zasloužený, jen tak mimochodem. S kávou jsem se postavila na malý okamžik k oknu, abych si mohla vychutnat ten úžasný výhled na město a kávu, neznám nic lepšího, co Vám zpříjemní den. Zhruba někde v polovině hrnku kávy a skoro celého plánu, co budu dnes dělat, se ozvalo ťukání na dveře. Podívala jsem se na hodiny nad dveřmi, půl deváté. Divný, normálně mi nikdo takhle brzo na dveře neťuká, položila jsem hrnek na stůl a šla otevřít. "Ahoooj Annie, tak jsme tady" Skočila mi okolo krku Lott, ježíš já na ní úplně zapomněla... "Uh ahoj Lottie" Usmála jsem se na ní "Ahoj Louisi" Pozdravila jsem i jeho "Ahoj Annie" odpověděl mi. Lott ze mě slezla a já je pustila dovnitř "Je tady?" Zeptala se a kývla ke dveřím Ridera "Nee, myslím, že má teď jednání v...." Koukla jsem do diáře "Na druhý straně města, takže počítám, že se tu objeví nejpozději odpoledne" Dopověděla jsem a zaklapla diář "Dáte si něco? Kávu? Čaj? Vodu?" "Dám si kávu prosím" "A já čaj prosím" Kývla jsem na souhlas a dala se do přípravy. Mimochodem, zmínila jsem se, že Loui je naprosto božský? Ne? Tak Vám to říkám, jen mě mrzí, že toho moc nenamluví, ale třeba se to časem změní, uvidíme. Donesla jsem jim kávu a čaj, sedla si na svou židli a my s Lott jsme se daly do řeči. A přesně jak jsem říkala, Loui se pak konečně rozpovídal. Okolo desáté odcházeli, rozloučila jsem se s nimi, objala Lott  "Ať se Vám výlet líbí a těším se na tebe v Pondělí"  Usmála jsem se a zavřela za nimi dveře, sedla za stůl a dál se věnovala těm deskám, doufám, že to budu mít co nejdřív hotové, dneska chci vypadnout co nejdřív....... Zrovna jsem dokončovala čtvrté desky, když mi zazvonil telefon, Rider, super.... "Ano pane Ridere??" "Annie, odjíždím na víkend pracovně mimo město, takže mi ten diář položte do kanceláře a do práce přijďte až v pondělí, stejně už máte svou práci hotovou, tak nemá cenu abyste šla v Sobotu i Neděli do práce" "Dobrá, děkuji, ještě něco pro Vás mohu udělat??" "Ne, to je vše, děkuji" Zavěsil a já se jen usmála, paráda. Podívala jsem se na hodiny, třičtvrtě na dvě, akorát čas odchodu, vypnula jsem počítač, diář odnesla do kanceláře, ty jedny desky jsem si vzala domů, dodělám je o víkendu, vzala si kabelku a mohla jsem jít......... A nikdo mě tady až do Pondělí neuvidí, to  slibuju................. ................................................................................................................................................................

Další díl je na světě, což se divím :D 

Ale možná tedy opravdu už začnu vydávat nějak pravidelněji :)

So, enjoy it :3 

with love <3 

                  - Annie xx.