Annie- Dvacetiletá dívka, se kterou se život už od narození nemazlil, s kluky to nikdy neměla lehké, a tak když jednoho dne potká chlapce, který ji změní život, netuší, jak moc jí ho změní
Louis- Dvaadvacetiletý chlapec, který má v životě štěstí...
"Jak dlouho vlastně pojedeme?" "Zhruba ještě 45 minut" Dostalo se mi odpovědi a já spokojeně kývla, opřela jsem se do sedačky a pozorovala přírodu kolem nás. Je tady krásně, moc krásně ................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................
Chvilku jsem vnímala míhající se přírodu okolo nás, bylo tu krásně. Žádné město, skoro žádné auta, ticho, čistý vzduch, no prostě krása. Byla jsem tak unesená okolní přírodou, že jsem ani nepostřehla příjezdovou cestu, okolo které byly lampy ( viz fotka), s otevřenou pusou a vyvalenýma očima jsem zírala na tu nádheru, takže když se před námi objevila chata, málem jsem přestala dýchat. Tohle byla pohádka, ale vážně. Nádhernější chatu a okolí jsem snad v životě neviděla. "Tak a jsme tady" Usmála se Lottie a podívala se mým směrem, absolutně jsem jí nevnímala, byla jsem tak strašně moc unešena tou krásou, že jsem se lekla, když mi Lott zakřičela u ucha "Hej! Země volá Annie!" zamáchala mi rukou před obličejem. "No jo no jo, vnímám" Zatřepala jsme hlavou a vystoupila z auta, pořád jsem se rozhlížela okolo sebe. Nemám vůbec slov.... Nádhera. Ještě chvilku jsem vyloženě civěla na tu krásu a pak jsem si vzala svoje věci a následovala Louise i Lott do chaty..... Vstoupili jsme do předsíně a já oněměla podruhé...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Šokem jsem přestala dýchat "Panebože" Ujelo mi z pusy, tohle se mi prostě musí zdát, tohle není realný, takováhle krásná chata uprostřed lesů. "Já pořád nevím z čeho jsi tak unesená, je to naprosto normální chata" Podívala se na mě se smíchem Lottie "NORMÁLNÍ?!" Hlas mi vyjel o něco výš "Vždyť tohle je normální pohádka, ráj" Vyjekla jsem a rozhodila jsem rukama a ukázala okolo sebe, prý normální chata. "Annie klid prosím tě" Pořád se smála Lott, ale já měla pořád vyvalené oči, bradu někde na podlaze a mysl daleko odsud. Vzpamatovala jsem se až v momentě, kdy na mě promluvil Louis "Dáš si něco k pití? Čaj, kávu, vodu??" Usmál se "Dám si sklenku vody, děkuju" Úsměv jsem mu vrátila a znovu jsem si prohlížela interiér. Musím se opakovat, ale je to nádhera. Koutkem oka jsem zahlédla Louise se skleničkou vody, takže jsem opět věnovala pozornost jemu "Děkuju" Zaculila jsem se a napila se. "Annie?? Chceš se dívat s námi na nějaký film??" ozvalo se z kuchyně doprovázené šramotem a boucháním. Jen jsem zakroutila hlavou a odpověděla na dotaz "Ráda bych, ale půjdu si lehnout, jsem docela unavená" Povzdechla jsem si "To je škoda, těšil jsem se na společný večer" Ozvalo se za mnou. Otočila jsem se, za mnou stál Loui s miskou popcornu v ruce a skleničkou vína v druhé. "Prosím tě bráško" zasmála se Lottie "Nech ji být, chápu, že je unavená, vždyť Reader je hrozný k*etén" přešla ke mně Lottie a objala mě okolo ramen, děkovně jsem se na ní usmála "Pojď, ukážu ti tvůj pokoj" Uculila se a odešla po schodech do patra a mě nezbývalo nic jiného než ji následovat, vyšla jsem tedy schody, kde už na mě čekala a zavedla mě k mému pokoji. Otevřela dveře a já oněměla dneska už asi po desáté.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Přede mnou se objevil sice menší, ale krásný pokoj, vyjeveně jsem kráčela po pokoji a rozhlížela jsem se okolo sebe "Wow" vypadlo ze mě, přišla jsem si jako Alenka v říši divů. "Kdyby si něco potřebovala jsme v obýváku, koupelna je na druhém konci chodby" Objala mě a odešla, ještě chvilku jsem se procházela a dívala po pokoji a pak jsem se rozhodla dát si sprchu. Už jsem byla rozhodnutá, že si dojdu dolů pro své věci, když jsem si jich všimla u skříně. Nechápu kdo je tam kdy odnesl, ale na to se zeptám zítra. Vzala jsem si pyžamo, sprcháč, šampon, svojí hygienickou taštičku a vydala se do koupelny, kde jsem hodila sprchu, odlíčila, vyčistila si obličej i zuby a vrátila jsem se do pokoje, kde jsem se ještě postarala o vlasy, chvilku jsem projížděla instagram, pak jsem zalezla do postele, která byla mimochodem hrozně pohodlná a nechala se unášet do říše snů...................................................................................................................................................
