"Annie, máš jít k šéfovi, je to prý dost nutné" "Už jdu, jen tu něco zapíšu"
Houkla jsem od stolu na svou sekretářku, dopsala papír, založila ho do desek a vstala jsem ze židle. Nejradši bych se otočila zpátky a nikam nešla, ale přeci jen nestojím o padáka. Zastavila jsem se před dveřma kanceláře mého šéfe, lehce jsem si upravila sukni, nadechla se a zaklepala na dveře, čekala jsem na staré dobré svolení, že smím vstoupit, což představovalo slovíčko dále, které se do několika sekund ozvalo. Vešla jsem tedy dovnitř. "Chtěl jste se mnou mluvit pane Ridere?" "Ano chtěl slečno Williamsová, posaďte se"
Ukázal na křesílka před jeho stolem. Do jednoho jsem si teda sedla. "Přejdu rovnou k věci. Je tu jeden takový menší problém. Moje sekretářka dostala padáka, důvod není důležitý, a tak jsem si myslel, že bych Vás mohl požádat, jestli by jste mohla vzít její místo"
Koukl se na mě zoufalým pohledem, a já v ten moment věděla, že budu ihned souhlasit."No ... Já ... Nevím pane Ridere, myslíte, že se sem hodím?" "Na sto procent se sem hodíte, ale hlavně jste moje poslední záchrana" "Tak tedy dobrá, beru to"
Usmála jsem se a postavila se, připravena odejít. "A slečno Williamsová?" "Ano?" "Mohla by jste si rovnou vzít své věci a nastoupit už dnes?" "Určitě,do 45 minut jsem zpět"
"Dobrá"
Zamručel a dál se věnoval papírům co měl před sebou na stole...."Tak jsem zpět pane Ridere" Odfrkla jsem si a položila krabici se svými věcmi na zem, pan Rider vstal a přešel ke mně. "Pojďte, ukážu Vám, kde máte kancelář"
Jen jsem kývla, zvedla jsem krabici a kráčela za Riderem. "Tak tady máte svou kancelář, můžete si ji vybavit podle svého, hned jak si vybalíte přijďte za mnou dám Vám nějakou práci" "Ano pane Ridere" Odpověděla jsem mu a pustila se do toho. "To je ono" Usmála jsem se pro sebe, když jsem na stůl postavila vázu s rudými růžemi od mého přítele. Otočila jsem se ke dveřím a šla si pro tu práci, co mi šéf slíbil. Po cestě jsem se ještě zastavila pro kávu šéfovi, určitě žádnou neměl. "Děkuju moc Annie" "Nemáte zač" "Běžte domů Annie, máte napracováno několik desítek hodin navíc" "Dobrá, ale kdybyste cokoliv potřeboval jsem na telefonu" "Jistě a teď už jděte" Vyklouzla jsem z kanceláře, vzala.si svou kabelku a vyšla z kanceláře, seběhla schody dolů a už utíkala k parkovišti pro auto. Zastavím se ještě ve městě nakoupit, dneska by měl být doma můj přítel, tak mu něco uvařím. Nakoupila jsem možná co nejrychleji, zaplatila, naskočila do auta a jela domů. Doma jsem nákup postavila na linku, kabelku jsem si položila na botník v chodbě, vyběhla jsem se do ložnice převlíct a do koupelny odlíčit. Po zhruba 15 minutách už jsem stála v kuchyni u sporáku a vařila večeři. Během hoďky jsem měla vařeno a tak jsem si řekla, že si půjdu zaběhat. Popadla jsem sluchátka, zkontrolovala kuchyň a mohla jsem jít. Venku na ulici jsem se rozhodla běžet dneska k lesu... "Hurá, konečně jsem tu" Oddechla jsem si před dveřmi od baráku, vešla jsem dovnitř, v chodbě jsem sundala boty, vyndala sluchátka z uší, Josh už byl doma, nakoukla jsem do kuchyně, byla ve stejném stavu jako jsem ji opustila, to samé i obývák. Pokroutila jsem hlavou a vydala se do ložnice. Otevřela jsem dveře a chtěla jsem něco říct, ale pusa jako by oněměla, to co jsem viděla před sebou bych nepřála nikomu. Na naší posteli se rozvaloval můj přítel, nohy rozcapené do stran a vydával příšerně blažené zvuky a taková ta typicky chemická blondýna(prsatá,odporně vychrtlá a určitě úplně blbá). Udělaly se mi tmavé kruhy před očima.... "Ehm neruším takhle náhodou?" Odkašlala jsem si. Josh vyletěl jak slepice, co vidí toulavého psa a blondýna na mě zírala jako na Boží zjevení z laciného hororu. "A-Annie? Co tady děláš?" "No já doufám, že ještě pořád tady bydlím" Odsekla jsem a otočila jsem se a odešla pryč, přičemž jsem hlasitě práskla dveřma. V kuchyni jsem našla lahev vodky, s chutí jsem se napila.. "Annie ... Nech si to vysvět-" "Nechci nic slyšet, zbal si svoje věci a vypadni a tu panenku Barbie si vem sebou" Ukázala jsem na dveře s ledovým klidem Buddhy. Sklopil ocas a uši a odešel do ložnice, za chvilku procházel kolem mě s kufrem a batohem. "Sbohem" "Sbohem Joshuo" Odsekla jsem a vypila jsem další sklenku vodky. Za chvíli se vynořila panenka Barbie...
....................................
Hi! Tak jsem se rozhodla vyzkoušet si napsat nějaký příběh. Snad se vám bude líbit :)With love ❤
-Annie xx.
ČTEŠ
Babysitter
FanfictionAnnie- Dvacetiletá dívka, se kterou se život už od narození nemazlil, s kluky to nikdy neměla lehké, a tak když jednoho dne potká chlapce, který ji změní život, netuší, jak moc jí ho změní Louis- Dvaadvacetiletý chlapec, který má v životě štěstí...