Babysitter

×3×

........"Nevadí, já se s ní o tu svou podělím" "Vy jste poklad Annie, já Vás nemít" Zašeptal mi do ucha a svoje ruce položil na můj zadek ... "Jste tak krásná" "Pane Ridere, potřebovala bych odejít dneska v jednu odpoledne, je to možné?" "Jistě Annie" Odhrnul mi vlasy z krku a jeho rty se k němu blížily "Já už budu muset jít " Vyjekla jsem, vysmekla se mu a utíkala pryč...
.............................

Prudce jsem otevřela dveře od své kanceláře a zase je prudce zabouchla a preventivně i zamkla. Sesunula jsem se do křesla a dala si hlavu do dlaní. "Co tu kurva bylo?!" Vydechla jsem a podívala se před sebe, tohle se mi jenom zdálo že jo? Pro jistotu jsem se štípla, ale byla to realita. Zatřásla jsem hlavou a došla ke kávovaru, dám si pořádný kafe, protože tohle asi jen tak nerozdejchám. Sedla jsem si i s kávou za stůl, otevřela notebook a dělala si svoje věci co má sekretářka dělat. Po chvilce mě to ale přestalo bavit, pořád jsem musela myslet na to co se stalo v kanceláři. Ozvalo se krátké klepání na dveře, zvedla jsem se a se strachem v očích jsem odemkla a otevřela, ale strach mě hned opustil, když přede mnou stála ta blondýnka co byla ráno na pohovoru "Dobrý den, já jsem tu kvůli tomu rozhodnutí" "Oh jistě, pojď dál" Pustila jsem ji k sobě do kanceláře "Budeš mít kancelář se mnou, tak jestli máš nějaké věci tak si je odlož" Ukázala jsem na svůj stůl, ještě tu nemám stůl pro ni, takže bude zatím sedět u mě "Děkuju moc slečno Williams" "Nemáš zač a tykej mi, když tu teď budeme spolu, jsem Annie" "Tak jo, já jsem Lottie" Usmála jsem Lottie a podala mi ruku, potřásla jsem si s ní. "No tak teď pojď za panem Riderem, ať o tobě ví a řekne ti víc" "Tak jdeme" Vypískla a pomalu šla ke dveřím "To se tak těšíš? Že tak pištíš a skáčeš?" "Jo, je to moje první práce na plný úvazek" "Ah tak to jo" Usmála jsem se a vyšly jsme z kanceláře rovno do kanceláře pana Ridera "Pane Ridere, jdeme s Lottie za Vámi kvůli té její práci" "Oh jistě posaďte se" Usmál se na nás obě a pokynul nám rukou ke kresílkům na důkaz toho, že se máme posadit. Okamžitě bez váhání jsem si sedla a Lottie mě napodobila, byla hrozně kouzelná, milá a tak trochu praštěná. Myslím, že se budeme skvěle doplňovat a budeme si dost dobře rozumět.

Vyřešili jsme všechny potřebné věci, formuláře,smlouvu atd.... Však kdo z Vás už někdy zaměstnání měl, ví o čem mluvím. "Lottie? Zajdeme na oběd??" "No jasně, jen si vezmu peněženku" " Okay, počkám před kanceláří" Šeptla jsem a vyšla před kancelář, čekala jsem necelých 10 minut. "Tak můžeme jít??" "J-jo jasně jdeme" Zakoktala jsem se. U kopírky stál Giorgione a něco tam tiskl a dával dohromady. Aby jste si nemysleli, nezakoktala jsem se kvůli němu, jen mě zaskočil pohled na Lottie, takhle rychle nevypadnu z kanclu ani já, když mám hlad, a to je co říct. "Zajdeme na oběd do restaurace nebo k nám do jídelny?" "Šla bych k nám do jídelny" "Oh jistě tak pojď ty hladovče" "Už jdu" Stačil jediný pohled na ni a věděla jsem jak moc velký hlad má. Zasedly jsme ke stolu, objednaly jsme si, mezitím než nám přinesli objednávku jsme stihly probrat Lottiein život atd........
.........................................................