A mezitím? [HP ONESHOTS]

Minule, teď, příště/Drarry

„Nemůžeme je tu nechat!" křikl Harry přes rameno na své přátele. Nemohl ho tu nechat. Byli rozhádaní, víc než rok se neviděli a Harry ho nenáviděl za tu podělanou značku na ruce, ale sakra, pořád to byl jeho přítel!

„Jestli tu kvůli nim umřem, tak tě zabiju!" zahulákal Ron, Harry ho však nevnímal. Dokázal se soustředit jen na ty štíhlé, bledé a zpocené prsty, které se snažily udržet jeho přítele nad ohněm, avšak bylo nad slunce jasné, že už dlouho nevydrží.

Harry doletěl až k hordě nábytku, načež chytil Draca za ruku a vyhoupl si ho k sobě na koště.

„Harry...Harry, Harry, Harry..." šeptal vyděšeně Draco. Obtočil své ruce kolem černovláskova trupu a přitiskl se k němu co nejblíže.

Harry, ačkoli se ocitli v té nejnevhodnější situaci, nedokázal potlačit vzrušení, které se mu prohnalo tělem až ke konečkům prstů.

^^

Nedokázal se zastavit, musel ho vidět, musel vědět, že je naživu.

Vběhl do přeplněné Velké síně a zděšeně se rozhlédl. Neviděl ho, nikde neviděl tu blonďatou hřívu!

Támhle, támhle je...

„Draco, Draci..."

„Ahoj Harry, hledáš Draca Malfoye?"

„Lenko," vydechl zklamaně, „ty víš, kde je?"

„Ano," odpověděla Lenka svým typickým zasněným hlasem a ukázala do vzdáleného rohu. Harry se okamžitě rozběhl na to místo a přiklekl k blonďatému mladíkovi.

Jeho tělo stočené v klubíčku se otřásalo tichými vzlyky, hlavu měl skloněnou.

„Draci," Harry k němu přiklekl, přitáhl si ho do náruče, hlavu zabořil do blonďákova krku a začal holou kůži zlehka líbat.

„Harry," vzlykl Draco, „někdo nás uvidí."

Harry na to ale nepral zřetel a stále více se přibližoval těm hříšně rudým rtům, které tolik miloval.

Draco natáhl nohy a umožnil tak Harrymu, aby se mu posadil do klína. Jeho boky sebou samovolně trhly vzhůru, hledajíc kontakt.

„Dlouho, tak moc dlouho," sténal Harry do přítelových rtů. Draco zapletl své prsty do černých, rozčepýřených kadeří.

Oba si byli vědomi ticha, které se síní rozhostilo, i pohledů, které se na ně upírali. Ani jeden však nehodlal ustat v činnosti, která jim byla tak dlouhou dobu odepírána.

^^

Kráčeli ztichlým nádražím. Kings Cross se obvykle hemžilo cestujícími a jejich rodinami, nástupiště devět a tři čtvrtě bylo přeplněné k prasknutí štěbetajícími studenty, plačícími maminkami, hrdými tatínky, závidějícími mladšími sourozenci a v neposlední řadě také vytrvale rámusícími zvířecími mazlíčky.

Teď však všechen ruch ustal, zraky přítomných se upíraly na jednu jedinou rodinu. Jako by i sovy vycítily, že něco není v pořádku, přestaly houkat, kočky mňoukat a žabky kvákat.

Harry svíral ruku svého jediného syna, Scorpiuse Albuse, jehož druhou dlaň drtil v nervózním sevření Draco. Oba muži těkali pohledy mezi sebou a jejich synem.

,,Tatí?" hlesl Scorpius.

,,Ano Scorpi?" ozvali se oba naráz.

,,Proč na nás ti lidé zírají?"

Ani jeden z nich nevěděl odpovědět.

,,Harry! Draco! Scorpi!" Ozval se nadšený výskot dětí Weasleyových-Grangerových a Harry věděl, že jsou všichni tři zachráněni od znechuceného zírání ostatních lidí. Weasleyovi byli totiž ti nejlepší odvaděči pozornosti, jaké kdy poznal.

497 slov

Datum publikování: 5.1. 2021

Ahojky! :D Jsem tu zpět, protože jsem si všimla, že tahle kniha je momentálně nejčtenější, ze všech mých publikovaných. :D

Ne, a teď vážně, ačkoli o té ironii v předchozí větě by se dalo  polemizovat. :D Dlouho jsem teď nic nepsala, což je na téhle povídce  vážně vidět. Takhle, ne, že by ty předchozí nebo kterékoli jiné byly  lepší, ale chápeš...:D

Haha, Ray, ty jsi taaak vtipná dneska...:D

Dobře, dost keců, stejně to nikoho nezajímá. :D

Dneska úplně vymetená Ray x