A mezitím? [HP ONESHOTS]

3. Válka zbabělců a slabochů/Snarry

„Tak bojuj ty zbabělče, bojuj!" křičel za ním hystericky, v očích hořké slzy zrady.

„Sectumsempra!" vypálil po něm kouzlo z Princovy učebnice. Severus, ne, Snape kletbu odvrátil a se zuřivým výrazem ve tváři se na Harryho otočil.

„Jak se opovažuješ proti mně použít mé vlastní kouzlo," zasyčel Snape varovně. Rázně k němu kráčel a Harry, ačkoli nerad, strachy ucouvl. Zakopl a zřítil se na zem. Stále vzlykal, v šoku z již minulých událostí.

„Ano, já jsem Princ dvojí krve," zašeptal Snape hrozivě a se zavláním pláště se vydal za ostatními Smrtijedy.

Harry viděl, jak ze Snapeova pláště vypadla jakási ampulka a spadla těsně vedle jeho ruky. Aniž by tušil, co sbírá, uchopil lahvičku do ruky a zastrčil si ji do kapsy džínsů.

S pláčem se vydal zpět k hradu.

Je mrtvý, Brumbál je opravdu mrtvý...

Nahlas vzlykl a připojil se k ostatním pod Astronomickou věží. Prodral se davem až k jeho tělu a vyčerpaně klesl na kolena do rozbahněné půdy, ruce obtáčeje kolem nehybného Brumbála. Obličej zabořil do starcova hábitu.

Když k němu přišla Ginny s nabídkou uklidňující náruče, vztekle ji odehnal.

Nebyl schopný myslet na nic jiného, než na Brumbálovu smrt a na vraha, jež ho tak chladnokrevně zabil. Takto probíhal celý jeden týden. Škola se již vzpamatovala, ale Harry stále nebyl schopný jediné smysluplné činnosti. Až poslední den, v den, kdy měli odjíždět do Doupěte Harry vytáhl onu lahvičku se stříbřitým obsahem z kapsy.

Došlo mu, oč se jedná a okamžitě vyrazil do ředitelny. Vylil vzpomínky do myslánky a ponořil se.

,,Chlapec přežil."

,,Nic mu nehrozí!" rozhodil Severus rukama, ,,Pán Zla je pryč."

„Pán Zla se vrátí! A pak bude ve strašlivém nebezpečí."

Severus měl na tváři stále nedostupný výraz.

„Má její oči," zašeptal Brumbál tiše, „Jestli jste ji skutečně miloval..."

Černovlasý muž otevíral a zavíral ústa jako ryba na suchu.

Harry si musel dlaní pusu překrýt, aby nahlas nevyjeknul.

„Nikdo to nesmí vědět," Severus zvedl varovně prst.

„Nesmím prozradit, co je ve vás nejlepší?" otázal se stařec nevěřícně.

„Slovo na to!"

Víc už Harry neslyšel, vzpomínky se změnily.

„Lily! Nemyslel jsem to tak, počkej!" volal na ni zoufale. Rudovlasá dívka se otočila a propálila ho naštvaným pohledem. I přes vážnost situace se Severus v jejích očích topil.

„Nemyslel jsi to jak?! Nazval jsi mě špinavou, mudlovskou šmejdkou! Tohle nejde jen tak odpustit, nechápeš to, Severusi?! Jsme každý na jiné straně, bojujeme za jiné ideály!" dívka se otočila na patě a vydala se opačným směrem než Severus...

Harryho ruka před ústy teď sloužila k utlumení vzlyků, z očí se mu řinuly slzy. Mami...

Vpletl jí do vlasů bělostnou sedmikrásku a láskyplně ji pohladil po líci. Byla to jeho malá, sladká a hodná Lily.