žádost přijata

~13~

Levi

Táhl jsem ho za sebou chodbou, ale z toho mě vyruší jeho hlas. "Pane? Mohl by jste mi prosím maličko povolit ten obojek? Strašně mě to škrtí" zašeptal opatrně aby mě náhodou nenaštval. Jak roztomilé.

Škrtí ho? Asi jsem to více utáhl jsem jsem myslel. Přemýšlel jestli by si to vůbec zasloužil, ale tím že zatím se chová jak má tak jsem k němu přešel a obojek mu trochu uvolnil, ale ne moc aby se z něj nemohl vykroutit.

Jeho děkovný úsměv mi hřál u srdce i když jsem to nedával najevo. "Teď už pojď" protočím očima a táhnu ho do své ložnice. Měl tam připravený modrý, pohodlný pelíšek ve kterým bude spát. Přeci jen je to moje štěňátko a štěňátka spí v pelíšku.

Eren

Díval jsem se všude okolo jak to tu vypadá. Měl to tu pěkné a útulné.
"Máme to tu pěkné pane" usměju se, ale když mě dotáhne do jeho pokoje tak se zarazim. Pelíšek? Ale žádný zvíře tu nemá, nechcete mi namluvit že budu spát v pelechu! Však já jsem člověk! Už jen to že jsem na obojku je nechutné. Ještě k tomu budu spát na zemi v pelechu.

"Pokud že budeš hodný, tak ti někdy dovolím spát se mnou v posteli" řekne mi a já se pousměju. Musím si u něj vybudovat důvěru a poté se mi určitě nějak povede utéci.

Nějak časem budu ho prosit aby jsme šli ven do toho lesa co je všude okolo a pokusím se nějak zorientovat. Když budu zde zorientovaný tak bude útěk lehčí než aby jsem tu v tom lese bloudil. Kdyby jsem tam bloudil určitě on to zde zná lépe a hned mě najde, což by určitě moc dobře nedopadlo.

Ale než začnu celý plán na útěk vymýšlet, tak musím zjistit jak si u něj vybuduju důvěru a také jak ho přemluvím aby jsme chodili ven do lesa.. i když to by nemusel být problém ne? Nikdo v okolí určitě není a on se nebude bát že by nás někdo spatřil. 

Z mého přemýšlení mě však vyruší to když mě pán zatáhne za vodítko a já na něj spadnu. Už seděl na posteli.. Ani jsem si toho nevšiml. Zakňučím a chci se hned od něj odtáhnout, ale v tom mi brání jeho ruka na mých zádech. "Kampak? Nelíbí se ti u mě snad?" Zeptá se mě.. Jako by mou odpověď neznal. Jasně že nelíbí, ale tady asi nemám právo říkat pravdu. 

"L-líbí" zamumlám mu do hrudi a snažím se nerozbrečet. Byl jsem unesen mým stalkerem a nemůžu ani utéci dokud si nevybuduju důvěru. "Doporučuju ti nepokoušet se o útěk. Stejně si tě najdu" zašeptá mi tajemně  do ouška a já se ošiju a naskočí mi husí kůže. To snad umí číst myšlenky že ví o čem přemýšlím? 

"Nepokusím pane" jasně že jsem mu lhal, ale chci ho přesvědčit aby mi věřil. Jenže na to jsem asi až moc naivní. "Jo? Hah, jde vidět že mi lžeš. Neměl by jsi mi lhát, mohl bych jsem se naštvat". Jsem tak naivní.. myslel jsem že mi to uvěří, ale... on ne.. "Omlouvám se" kníknu. Nechci aby mi ublížil. "Ublížíte mi?" Zvednu k němu pohled. Zas neprojevoval žádné emoce. Prostě nic! Bylo to až strašidelné. 

"Možná, když budeš zlobit tak přijde trest. To, ale už moc dobře víš" pokrčí rameny a dělá jako by to byla úplně normální věc, ale tohle není nic normálního! On je blázen co nejspíše rád ubližuje  a k tomu mě unesl! Unesl! Však je to tak absurdní. Nenávidím ho, ale nesmím to dávat najevo.. nechci tresty. Vůbec.. jaký tresty myslí?

"Pane? Jaký tresty máte na mysli?" Třeba to budou tresty které mi dávala i mamka když jsem byl malé dítě, i když o tom pochybuju. "To se dozvíš až nějaký dostaneš nebo snad už teď by byl rád potrestán?" Nadzvedne obočí a já se zaleknu. Kdo by chtěl být dobrovolně potrestán? Dělalo se mi z toho špatně, ale jedna velmi malá část ukrytá hluboko ve mně si to přála.. Hovadina, nic takového nechci a nikdy chtít nebudu. 

Jen jsem hlavou zakroutil na nesouhlas a dál se utápěl v myšlenkách na to jak asi můj život bude dál pokračovat. Budu celý život v zajetí nebo se mi povede utéci? Nevěřil jsem tomu že se mi to povede, ale nic jiného než doufat nemůžu. Třeba mě i pustí.. Jo.. To jsem byl velmi naivní když jsem si tohle myslel.

Tak co myslíte? Povede se mu utéci nebo zůstane u svého věznitele navždy? Nebo se snad zamiluje..? kdo ví.