žádost přijata

~9~

Tuto kapitolu věnuji @AnamiSenpai

Bolest hlavy, zad a vůbec celého člověka mě probudilo a se zakňučením jsem si sedl a rozhlédl se okolo. Kde to jsem? Halo? Chtěl jsem promluvit, ale šátek mi v tom bránil a díky svázaným rukou za zády jsem si ho nemohl sundat.

Pak jsem si vzpomněl co se stalo a začali mi téct slzy zoufalství. Proč já? Proč si vybral zrovna mě? proč? Tolik otázek na kterých nikdy nenajdu odpověď, teda dokud se neseberu a nezeptám se ho sám.

Levi

Dal jsem své nové štěňátko do auta a rozjel se domů. Bydlím asi hodinu cesty za městem v zdejším lese. Les je rozsáhlý a tam kde bydlím nikdo pěšky nechodí. Maximálně někdo autem, ale to je nevydané. přeci jen je to snad uprostřed lesa aby Eren neutekl. V domu ve kterém bydlím je podobný chatce, ale vnitřek je luxusní a jako chata někde v lese to nevypadá. Spíše jak normální dům.

Erena jsem vzal do náruče a odnesl do sklepa kde jsem mu přes ústa dal šátek tak že mu to zabrání nějak moc nahlas řvát (nemám rád velký hluk) a ruce mu svázal za zády aby si šátek nemohl sundat. Pak jsem vodítko připevnil k topení co zde bylo a odešel zpět nahoru kde jsem si udělal něco k jídlu a čekal. Měl by se probudit přibližně za hodinu takže mezitím po tom co jsem se najedl jsem ještě uklízel a pak se vydal za ním ho zkontrolovat.

Eren

Když jsem zaslechl zámek ve dveřích do nejspíš sklepa jak tak koukám začal jsem hned dělat že spím, snad to dotyčný nepozná a nechá mě být. Jenže asi jsem moc naivní protože dotyčný akorát ke mně přišel a klekl si ke mně "spíš fakan?" zavrčí mi do ucha a já poznám mně známý hlas.

Neodpovídal jsem a dál se snažil dělat že spím "ptám se tě naposledy. Spíš?" Celý jsem se rozklepal strachy a otevřel oči. Zamumlal jsem něco na styl že ne a otočil jsem se na něj.

"Cože jsi říkal? Vůbec jsem ti nerozuměl, doma tě neučili mluvit fakan?" Ušklíbne se. Snažil jsem se mu nějak naznačit že mluvit nemohu, že šátek mi v tom brání. Určitě jsem vypadal jak nějaký blb. "Chceš snad sundat šátek? Hmm.. a zasloužíš si to?" nadzvedne jedno obočí "já myslím že ne, ale můžeš se pokusit změnit můj názor."

Hned jak na povel se mi v hlavě rodilo nespočet nápadů jak jeho názor změnit, ale ani jeden nebyl možný díky zavázaným rukám za mými zády. Pak jeden nápad byl možný zrealizovat.

Nohy jsem skrčil a překulil se na břicho, takže výsledkem bylo, že jsem před ním klečel s obličejem v zemi a doufal že mu to bude k změně názoru stačit.

Levi

S úšklebkem jsem pozoroval co se bude dít, chvíli to vypadalo že horlivě přemýšlí než se náhle pohnul.

Vypadalo to jako by se mě klaněl. "Tss.. nuže dobrá" rozvážu mu šátek který mu hned z úst spadne na chladnou zem. 

Eren

Byl jsem rád když mi sundal šátek který mi bránil mluvit. "D-děkuju pane" zašeptám a zvednu k němu svůj vystrašený pohled. Klečel jsem a díval jsem se mu do jeho očí co vypadali jak mraky bouřkové. Byli to oči ve kterých jsem nedokázal rozpoznat jeho emoce.

Trochu to vydávám dříve než jsem měla v plánu, ale myslím že vám to nevadí