žádost přijata

~15~

Bral jsem to jako, že mu chutnalo a pousmál jsem se pro sebe. Co by mi udělal kdyby mu nechutnalo? Potrestal by mě? No.. jediný co vím, je to, že to nechci teď zjistit. Toho, že bych měl dostat trest se více než dost bojím..

"Pane..?" Zeptám se opatrně a při tom hledím do země. Ten jen pokynul abych pokračoval. "Co.. co budu dělat celý den?" Zvednu k němu svá zelená jak dva smaragdy očka. Vypadal, že musel trochu nad tím popřemýšlet, že sám nemá vymyšlený co, že vlastně se bude celý den dělat aby jsme nestáli či neseděli a nekoukali do blba jak kriplové. "tak nejdříve budeš uklízet a já pak udělám něco k obědu." Řekne zamýšleně.. uklízet? No.. to nezní zas tak hrozně.

"Já tě při uklízení budu kontrolovat aby jsi nic neprovedl co nemáš.. a hlavně. Je tu jedna místnost kam pro nic za nic nepolezeš, je zamčena, takže to i poznáš o kterou místnost se jedná." Poví naprosto klidně a poté se ode mne odtáhne. "je ti vše jasný?" Zeptám se a pokrčí nos. "Ano.. je mi to jasné." Kyvnu na souhlas. Jako bych jsem mohl odporovat.. ačkoliv vím, že jednou nastane situace u které nebudu souhlasit a bude to velký problém.. tak rád bych jsem se vrátil zpět domů, za mámou, za Mikasou a Arminem.

"Támhle máš vše potřebné na úklid, tak si to vyndej a dej se do uklízení." Ukáže na dveře kousek od kuchyně a já se hned tím směrem vydám. Otevřu dveře a na mne vykoukne místnost plná různých přípravků na uklízení a další věci.. tohle vše ani máma nemá doma! A to docela na úklidu si nechává záležet. Podle jejích slov je jedno jestli člověk uklízí jednou do měsíce nebo každý den, hlavní je aby uklidil pořádně. Tím jsem se řídil celou dobu a budu i zde.. protože ten asi nepořádek nemá rád podle toho, jak se chová ohledně úklidu.

Připravil jsem si vše potřebné na úklid a pak se rozhlédl kolem sebe.. kde začít s úklidem? Kuchyň? Obývák? Nakonec jsem se rozhodl, že začnu přímo tam, kde zrovna jsem. A tak jsem se dal do uklízení.. byla to nuda, utrpení! Hlavně když nemám u sebe mobil na kterém bych jsem si mohl pouštět písničky aby mě to více bavilo. Dokonce jsem si i potichu začal zpívat aby mi to uteklo rychleji, ale nějak mi nedošlo, že mě můj únosce pozoruje a tak když se poté začal smát tak jsem se zarazil se plný ponížení se na něj podíval.. jeden trapas za druhým.

"Hezky zpíváš." Zasměje se a zakroutí nade mnou hlavou. Přejde ke mně a propaluje mne posměšným pohledem který mě ponižoval. "Děkuju.. jako malý jsem se věnoval zpěvu.." povím a maličko se pousmeju. "Však já vím. Vím o tobě vše, vím toho více i než tvá matka." Rozcuchá mi vlasy a podívá se na to co jsem si připravil na úklid, podle jeho výrazu jsem poznal, že je spokojený a nezlobí se. Což je jen a jen dobře, nechci ho naštvat, ale zas.. nechci tu být celý život a už nikdy nevidět Mikasu a Armina.. jednou budu muset podniknout útěk a pokud to vyjde, tak překecat mámu aby jsme odjeli co nejdál to půjde. Přeci jen, kdyby jsme bydleli tam kde bydlíme.. teda teď kde bydlí jen máma, tak by mne znovu lehce našel a dlouho bych nebyl na svobodě. Plán můžu vymýšlet klidně i týdny, měsíce nebo i rok, ale pokud vymyslím dostatečně dobrý plán, tak budu do konce života volný a budu mít konečně zas normální život bez omezení.

Omlouvám se za dlouhou neaktivitu, deprese a úzkosti nadále neustupují. Je mi to vážně líto.. pochopím to když budete na mne naštvání 🙁👉👈