Ráno mě probudil budík "ještě pět minut" hodim po něm polštář, ale bohužel ho netrefím a tak se s donucením zvednu ho vypnout. "Bože. Však je sobota. Já debil..." Postěžuju si když zjistím že jsem zapoměl vypnout budík a jdu si znovu lehnout do vyhřáté postýlky a po chvilce znovu usnul, ale ne moc na dlouho protože mě tentokrát probudilo cinknutí z mobilu. "pak se na to podívám" zamumlám do polštáře, ale po chvíli znova to cinklo "bože! Nenecháte mě ani vyspat" vezmu mobil a podívám se kdo mi píše.. on to nebyl sen?
Anonym007: to že je sobota neznamená že budeš spát tak dlouho
Anonym007: vstávej!
Ne.. já myslel že to byl sen, ale ono ne. Což znamená že je pravda že mám stalkera který mě podle toho co píše sleduje i teď a včera byl i u mě doma, ale moje ospalé já bylo silnější a mobil jsem znovu vypnul a zase spinkal.
"Ehem!" Odkašlal si někdo u mé postele "mm.. ještě pět minut mami" zamumlám ospale "vypadám snad jako tvá máma erene?" Řekne mě neznámý hlas, hned se vymrštim do sedu a odsunu se co nejdál. Stál tam týpek menší postavy, asi kolem 160cm, měl kapuci a roušku, takže nešlo poznat kdo to byl. "baví tě ignorovat mé zprávy spratku?" Řekne přísným hlasem.
Zakroutim hlavou na nesouhlas a schovam se víc pod deku "tss. Neposlechl jsi co jsem říkal" zní pořád přísně "já. O-omlouvam se.." chvíli je ticho a pak si vzpomenu jak ho mám prý oslovovat "pane.." šeptnu.
"Tss. Pojď sem" naznačí rukou ať jdu k němu, ale strach mi v tom brání "řekl jsem. Pojď sem nebo.." než to dořekl jsem hned po čtyřech došel k němu a sedl si. "takhle jsi hodný" pohladí mě po hlavě a odejde.
Pak už jen slyším zabouchnutí vchodových dveří.
ČTEŠ
žádost přijata
AcakJmenuji se Eren a můj život byl naprosto fajnový, že by mi ho někteří i záviděli. Měl jsem hodnou maminku která se o mne bála, kamarády, kteří mi pomáhali když jsem byl smutný.. ale pak přišel onen den, kdy se smích stal v pláč, radost v smutek, vol...
