žádost přijata

~14~

Choval jsem k němu jakousi nenávist, kterou jsem však nedával najevo abych nedostal ten slibovaný trest. Celou noc jsem s ním spal v posteli a vodítko jsem  měl přivázané k posteli. Kdybych chtěl na záchod tak bych ho musel nejdříve probudit. Nevěřil mi vůbec v ničem když jsem ani na pitomý záchod nemohl sám. 

Celou noc jsem skoro nespal a přemýšlel co teď.. Jsem unesen někým čí jméno ani neznám a musím mu říkat pane. Armin s Mikasou mě už určitě hledají, ale zde mě nenajdou nikdy. Je to daleko od místa kde bydlím. Jsme někde uprostřed hustého lesa.. usoudil jsem to díky tomu že z okna nešel nikde vidět náznak civilizace. 

Ráno jsem se vzbudil a chvíli mi trvalo než jsem si vzpomněl co že se to vlastně děje a kde to jsem.. když jsem si vzpomněl tak si jen povzdechnu a otočím hlavu na svého pána který mě už sledoval. Trochu se leknu a zas se k němu otočím zády.. "To teď budeš trucovat?" Zeptá se mě chladně. Pouze jsem zakroutil hlavou na nesouhlas a neochotně jsem se k němu otočil zas čelem. "Neumíš snad mluvit?" Nadzvedne obočí a já se zaleknu. "U-umím" řeknu hned a zachumlám se víc do deky.. 

"P-pane?" Prolomím to nepříjemné ticho mezi námi.. že to dělá schválně a tak mě nutí abych mluvil.. jde totiž na mně poznat že to ticho mi vadí. "Hm?" Koukne mi do očí a přitáhne si mě na svojí hruď. "Proč.. proč jste si vybral zrovna mě? Však.. je i více kluků co jsou dokonce hezčí než já" On se jen posměšně ušklíbl a nahl se k mému uchu. "Ne.. ty jsi ze všech nejroztomilejší a hlavně nevinný.. to se jen tak nevidí" zašeptá mi do ucha a mně naskočí husí kůže z toho.. nebylo to moc příjemný.. možná bych teď bral radši to ticho..

Poodsunul jsem se od něj dál na druhou stranu postele. Jeho přítomnost jsem tak nenáviděl. Cítil jsem se u něj v nebezpečí.., ale ze záhadného důvodu i v bezpečí, byl to takový podivný pocit. "Ale, ale. Štěňátko nechce být u svého pána? Na to se, ale podívejme." Poví posměšně můj únosce. "C-co? Ne to není pravda." Vyjeknu a přitulím se k němu. Obličej jsem schoval do jeho hrudi.

"No vidíš jak to jde." Prohrábne mi mé hnědé vlasy. "Nemáš se čeho bát. Pokud že budeš poslušný a poslouchat tak ti nic neudělám. Jasný?" Šlo na mně poznat, že jsem dost vystrašený, že se ho bojím už jen z důvodu že tu jsem neochotně, jsem tu držen a nemám ani základní lidské práva. Nikdy jsem nečekal že by něco takového se mi mohlo stát.. "A-ano.." Bylo jediné co ze mě vypadlo. Co když mi ublíží? Co když se pokusí ublížit i mým blízkým? Toho jsem se bál ještě víc než o svůj život. 

Ležel jsem v jeho obětí a byl jsem naprosto v tichosti. Šlo i slyšet jak zrychleně dýchám a jak mému únosci buší srdce. Bylo tu takové ticho a on vyčkával jestli najdu odvahu to otravné ticho prolomit. A taky že to tak bylo. Má zvědavá část se ozvala. 
"Pane? Um.. smím se zeptat jak se jmenujete?" Ano.. vážně mě zajímá zrovna tohle. Jsem prostě hodně zvědavé stvoření co k tomu dodat. 
"Chtěl by jsi to vědět?" Zeptá se a koukne mi do očí.. ty jeho jsou.. plné.. nicoty. Není z nich nic vyčíst, žádné emoce, nic. Vše se musí vyčíst z jeho chování a to není nic dobrého.. Co když bude jednou naštvaný a já ho naštvu ještě víc protože to nebudu vědět a udělá mi něco? 
"Ano.. Chtěl." 
"Hm... A copak by jsi pro to udělal aby jsi věděl mé jméno?" Vážně? Musím něco udělat aby jsem věděl jak se jmenuje? Však on ví jak se jmenuju já. Tak proč bych nemohl to o něm vědět já? 
"Um... Uvařím." Navrhnu první věc co mě napadne. 
"Dobrá tedy. Ale nezapomeň.. Nikomu mé jméno říci nesmíš." Jen jsem mu na to kývl a čekal až své jméno vysloví. "Levi." Rozeznělo se místností jeho jméno. Levi... Zajímavé jméno. "Máte hezké jméno." Ne.. nemyslím si to, ale chci aby měl dobrou náladu a mě tak nemusel trestat za něco. "Och.. děkuji. Tvé je také překrásné, ale teď to co jsi slíbil." Vlasy mi rozcuchá a ušklíbne se. No jo.. musím teď uvařit. "A co by jste si přál? Něco slaného? Nebo sladkého?" Otážu se ho abych věděl co mám udělat k jídlu a vyhoupnu se do sedu. 
"Hm... Slaného.. Tebe si dám až potom." Též si sedne a vodítko mi z obojku odepne abych bez žádných zábran mohl jít něco uvařit. Ani nemusím říkat že jeho poznámka mě spíše znechutila než aby mi to zalichotilo. Koho by to taky potěšilo? Ještě k tomu když mu to řekne někdo jako on. 

K snídani jsem udělal volské oko a k tomu slaninu. Levi spokojeně mě sledoval jak vše uklízím a umývám, mezitím co on si spokojeně jí svou snídani. Když jsem měl klizeno po sobě tak jsem si už jen vytáhl rohlík ze špajzu, samozřejmě s jeho dovolením. Bez dovoleni bych jsem se jídla ani nedotkl.. ještě bych ho nějak naštval, to ani náhodou. 
Když dojedl tak jsem vzal talíř a ten jsem též umyl a uklidil na své místo. Otočil jsem se na něj a dojídal svůj rohlík. "Chutnalo vám to?" Otážu se opatrně. Jen mi na to pokývá hlavou a zvedne se ze židle. Šel ke mně a propaloval mě pohledem.. udělal jsem snad něco špatně? Však jsem udělal vše co bylo v mých silách. Přešel ke mně, dělilo nás jen pár centimetrů. Zvedl ruku jako by mi měl dát pohlavek a já se přikrčil a čekal ránu.. Ránu která nepřišla. Místo toho mě pohladil po hlavě jak když páníček hladí svého psa za to že udělal něco správně. 


Omlouvám se že dlouho nic nebylo... Přišlo na mě období plný úzkostí, depresí a špatné nálady.. Snad mi to prominete a užívejte víkend UwU <3.