žádost přijata

~11~

Eren

Dlouho jsem se přemlouval aby jsem na něj promluvil a zeptal se ho co se mnou bude, ale nebylo to tak lehké. Můj strach se mi v tom snažil zabránit, jenže já v sobě to odhodlání našel a promluvil jsem "p-pane..? Můžu mít o-otázku?" Pořád mu hledím do očí protože mi řekl něco málo k pravidlům jako třeba že ho budu poslouchat, bez jeho svolení nikam chodit nebudu, na nic nebudu šahat.. i když budu asi zavřený ve sklepě.. A když s ním mluvím tak se mu musím dívat do očí. Prý časem pár pravidel přidá. 

"Hm?" Pobídne mě abych dál mluvil. "C-co budete se mnou dělat? K-k čemu tu jsem" pomalu jsem se rozbrečel protože to bylo hrozný. Jsem na vodítku zavřený ve sklepě, mám svázané ruce a musím poslouchat někoho koho ani neznám, ale pokud nebudu tak to může dopadnout špatně. 

"Už jsem ti to jednou říkal, nebudu se opakovat" řekne podrážděně a zamračí se. Ajéje.. snad jsem to nějak nepokazil tou otázkou "o-omlouvám se pane" řeknu rychle a pak sklopím zrak. Nechtěl jsem aby mi něco dělal, ale asi se tomu nevyhnu. Také mi říkal že jsme uprostřed lesa a nikdo mě neuslyší když bych řval. Akorát bych dostal trest o kterým radši nechci ani vědět jak vypadá. 

"Další pravidlo zní. Nikdy se mě neptej na něco co jsem již říkal." Prolomí ticho co zde panovalo dalším pravidlem. Pravidla jen přidával a to se mi vůbec nelíbilo, ale nic s tím nemůžu dělat. 

Vzhlédnu k němu a kývnu "chápu pane." V jeho očích panovala zloba. Možná to byla jediná emoce co šla v jeho očích lehce rozpoznat. Ne možná, ale určitě. Nevypadal na člověka co zná smích a radost, ale taky nevypadal na člověka co má nějaká traumata z dětství jak to většinou u lidí bez emocí bývá. 

A nebo tu zbývá poslední možnost... Umí hodně dobře hrát své emoce a dokáže to všechno v sobě držet, ale to byla jen taková možnost kdyby jsem všechny předchozí odstranil, ale to myslím že se nestane.

Po celé místnosti se rozlehl zvuk mého břicha co si říkalo o dávku jídla. Od rána jsem nic nejedl a teď je asi kolem noci. Dokážu to poznat díky malému okénku nad topením. Které tu mimochodem je zbytečně neboť stejně netopí. Ke kterému jsem vodítkem na mém obojku připoután.

"Máš hlad fakan?" Zeptal se mě pán. Ne nemám, jen moje břicho zpívá! Naštěstí jsem to neřekl nahlas. Dopadlo by to velmi špatně "a-ano pane... Od rána jsem nejedl" řeknu mu popravdě a místnosti se zas ozval zvuk mého žaludku žádající si už konečně jídlo kterému se nedostává.

Chvíli vypadalo že pán přemýšlí a tak jsem vyčkával na to jestli dostanu či nedostanu něco k snědku. "Předci jen nechci aby jsi mi vyhladověl." Řekne a už si to opouští tmavý a chladný sklep.