A tak vznikla láska

11.kapitola

Severus i nadále mlčel a jeho dlouhé prsty jen jemně pročísly její zběsilé kudrny, které měl rozmístěné všude možně i nemožně po hrudi a vlastně úplně všude, která se mu stále v pravidelných intervalech zvedala nahoru a dolů jako šílená a jen opravdu velice nepatrně se jeho dech, v téhle chvíli hoden běžce maratonu, zklidňoval. Hermiona byla malinko v rozpacích, nevěděla vůbec, co má říct a její nahé tělo se i pod onou dekou, kterou na ně dala jemně chvělo, přitiskla se tedy více na jeho hruď, kam stydlivě zabořila i svou kučeravou hlavu a svými prsty jemně začala jezdit po jeho bledé kůži a sem tam se nevědomky zastavily s krouživým pohybem zastavily na několika z jeho mnohých, četných jizev, které lemovaly jeho tělo a v Hermioně stále víc a víc probouzeli její neochvějnou, nebelvírskou zvědavost a její hnědé oči stále tázavě klouzaly k jeho nečitelnému obličeji.

Byla to jedna z mála chvil, kdy měla šanci si jej v klidu prohlédnout z blízka a věděla, že tomu skutečně jen tak nedokáže odolat a její oříškově hnědé oči se patravvě rozlétly po jeho ostrých a přes to vše jemných rysech jeho obličeje. Při svém malinko drzém bádání a pátrání po jeho obličeji, snad i do toho sebebemenšího póru si sama pro sebe musela uznat, že rozhodně by se o něm dalo říct vše, ale rozhodně ne to, že by byl nějak výjmečně hezký, měl velice ostré rysy v obličeji, bledý jako stěna a pro bližším prozkoumání svým Nebelvírským drobnohledem zjistila i to, že má na tváři už jemné strniště, které z dálky nešlo vůbec vidět, Hermiona nebyla hloupá a bylo jí jasné, že Severus se musí každé ráno holit, protože jej nikdy neviděla ani s náznakem vousů, až dnes, přece jen byl již večer a přírodu nezastavíš, takže nebylo nijak zásadně divné, že ,mu na tváři již něco vyrašilo. Malinko pobaveně nakrčila ret, jelikož díky tomu i pochopila, proč se holí, Severus byl holt jeden z těch mála mužů, kterému vousy ani náhodou neslušely a vypadal s nimi spíše jak nějaký tulák, než onen obávaný, Nebelvíry nenáviděný profesor. Celému tomuto zjevu jejího, ne zrovna oblíbeného, bývalého učitele lektvarů vévodil zcela jistě jeho velký, hákovitý a majestátní Snapovský nos, který zcela jistě dělal ho jím. Hemiona se tak pustila do prohlížení této komplikované osoby, ke které byla namáčklá celým tělem, tak těsně, že by zřejmě mezi ně nebyl schopný nikdo zasunout ani svitek či sebemenší kousek pergamenu. Tiskla se k němu jako kdyby to byl pro ní jediný pevný bod v jejím osamělém, hektickém a přes to tolik nudném a nezajímavém životě, že si až po několika minutách nevědomky uvědomila, že na něj prostě a zcela jistě zírá.

,, Vidíš snad něco, co se ti líbí?" Ozval se na potrvzení jejích domněnek Severusův lehce posměšný a i pobavený hlas zároveň, kterému lehce stále dominoval jeho vzrušený chraplák, který jí dělal na těle vrstvu husiny a pod tíhou jeho slov jí opět začaly líčka zářit v barvě karmínu.

Severus si byl moc dobře vědom Hermionina pohledu a to i přes to, že měl přivřené oči a celý uvolněný si užíval i ten sebemenší dozvuk tohoto silného orgasmu, který proudil jeho tělem jako malá vlna tsunami a stále byl potom svém výkonu příjemně, lehce malátný, tak jako to měl rád. Stále tak nějak doufajíc čekal na to, že ty své oči z něj odtrhne sama od sebe, jelikož mu to nebylo dvakrát příjemné a taky měl malinko strach, zda je v pořádku, když ani nemrkala.,, Promiň..." Stydlivě pípla Hermiona, přichycená při činu a ihned sklopila svůj pohled dolů na jeho hruď a jemu pobaveně zacukal koutek, lehce mu to připomnělo právě ty doby, kdy ji ještě učil v Bradavicích a přichytil Grangrovou a její slavné Golden trio při činu na hradě nebo na jeho rozlehlých pozemcích.,, Příště aspoň mrkej, protože tohle bylo poněkud děsivé." Vydechl pobaveně a lehce se zachvěl, když ho Hermiona nevědomky pošimrla na hrudi záplavou svých, kučeravých vlasů, než ještě stále malinko váhavě rukou sjel po její jemné kůži na paži, byl to tak hrozně zvláštní pocit. Na jednu stranu se mu to skutečně líbilo a tady to jejich intimní spojení si skutečně náramně užil a musel i sám sobě uznat, že Hermiona nebyla v posteli žádné poleno a hrozně jej vzrušovalo to, jak hned a na jeho vkus i docela nahlas reagovala na jeho i sebemenší podněty a bylo to skutečně jeden z nejlepších styků, co kdy v životě měl, ale do toho všeho se mísily ty pocity toho, že tohle není správné a že sám malinko využil toho, že mu Hermiona věří a rozhodně to nebylo správné, tak trochu hodně Zmijozeslké na jeho vkus. Bez dalších slov si tedy rukou promnul svůj unavený obličej a začal se pomalu zvedat z pohovky a rukou šmátrat po svých ztracených kusech oblečení, co s Hermionou při jejich docela divoké svlíkačce skončili v různých koutech jeho obývacího pokoje a tiše u toho nadával.,, Sakra kde to je?" Brblal si tiše pod vousy.