A tak vznikla láska

10. kapitola

Typičtí Nebelvíři měl Severus tyhle slova na jazyku, než si uvědomil, co jeho ruka jaksi svévolně, bez jeho plného vědomí jede pěkně nahoru, po teplé kůži nohy jeho bývalé studentky až se sám nad sebou i zastyděl. Co to sakra dělá?! Nadával sám sobě, když se jeho jindy tichý dech jemně zrychloval a Severus nahlas polknul. Ač nerad, tak si sám sobě musel přiznat, že tahle ta holka, která ho celé roky doslova doháněla svým přechytralým chováním k šílenství se mu až nebezpečně moc začíná líbit. A přesně tohle byl ten nezmijozelsky- zmijozelský důvod, proč onu svou ruku ani o milimetr neodtáhl a místo toho ji Grangerové silně a s lehce majetnickým náznakem stisknul, sice ne tak, aby ji to bolelo, ale přesně tak, aby to cítila a cítila i tu jeho temnou touhu, kterou v sobě skrýval i sám před sebou a drsně ji svými úzkými rty one polibek oplatil, aby si své myšlenky zpečetil. Severus si společnost téhle mladé a dalo by se říct i krásné ženy užíval a neskutečně moc mu to lichotilo a asi jako každému muži v jeho věku mu to i dokonale zvedalo jeho prohnané Zmijozelské ego. Sám si velice dobře uvědomoval ten fakt, že je neskutečně velký šťastlivec a tohle všechno je buď nějaký šílený omyl a nebo neskutečná horko- sladká, kořeněná směs života, kterou rozhodně měl v plánu nejen svými rty prozkoumat.

Hermiona se pod jeho dotyky lehce zachvěla a z jejích tolik hebkých, po třešních chutnajícíh rtů se ozval tichý, chtivý sten. Bylo to sexy, její kůže doslova toužila po dotycích onoho záhadného profesora a zoufale chtěla cítit tu jeho. V první okamžik, když ho už po druhé dnes už po druhé tolik odvážně nebelvírsky políbila, tak čekala doslova, že to od něj schytá na plné čáře, nicméně to se nestalo a k jejímu nemalému překvapení jí Severus začal oplácet a to dosti vášnivě nevybíravým způsobem, její tělo se úplně chvělo, když jeho ruka s oněmi proslulými, šikovnými prsty klouzala po jejím stehně výš a výš ona si s úplným studem představila jaké by to asi bylo, kdyby tyhle ty prsty nezkoumali jen její nohu. V tu ránu její jemně pihaté tváře dostali čistě rudou barvu a sama nad svým nápadem zavrtěla hlavou. Tohle nebyla ona... Tohle rozhodně nebyla ta Grangerová, kterou ona sama znala a o to víc se jí to líbilo, sním dokázala být sama sebou a zároveň i úplně někým jiným. S ním se prostě cítila tak, jako kdyby byla snad poprvé s mužem a to jí k němu hrozně imponovalo. Sice panna už dlouho nebyla, ale také své sexuální a životní partnery mohla spočítat doslova na prstech jedné ruky, takže by rozhodně ani omylem netvrdila, že je nějak zkušená a spíše by se označila jako průměrnou. Nicméně tohle bylo jiné, poprvé ve svém životě se cítila jako skutečná žena, skutečná žena, která chce a potřebuje skutečného muže a tohoto, co jí tak neskutečně a zatvrzele nedal na duši klid rozhodně nechtěla zklamat.,, Má...mám.. přestat?" Vydechl tiše Severus a v jeho hlase snad poprvé v životě uslyšela nejistotu, když se odtáhl z jejích tolik líbatelných rtů a své dva obsidiány, v kterých se mísil chtíč a něha zabodl do tvou lehce omámených oříšků Grangrové. Měl pocit, že jsou skutečně na dobré cestě a neskutečně mu lichotilo, jak Grangerová doslova roztávala pod jeho rukama a nedokázal si nevšimnout těch svůdně dokonalých rudých tváří, proto nepochopil to, když Hermiona jemně, ale přec zavrtěla hlavou. Hermiona mu onen pohledem malinko nechápavě oplatila a pak se stydlivě kousla do svého plného, z polibků lehce oteklého rtu a zavrtěla hlavou.,, Ať Vás to ani nenapadne profesore.'' Vydechla mu tiše na rty a její rudost tváří se snad ještě více znásobila, nemluvě o Severusovi, který se celý pod váhou jejích škádlivých slov celý zachvěl.,, Sakra, co jsem ti říkal o těch hadech?'' Nenechal si to Severus líbit a to škádlení jí vrátil i s úroky, když jí ještě jednou přednesl své chytré rčení, o tom , že hada se nemá dráždit bosou nohou, což na jeho Zmijozel sedělo jako ušité. Tohle se mu skutečně líbilo, věděl, že proti sobě má někoho, kdo má všech pět pohromadě a mimo to, že byl vážně už vzrušený, do takové míry, že mu začínali být malé kalhoty a dosti nepříjemně ho to tam tlačilo, tak ho hrozně bavila ta vzájemná rivalita, ty drobné pošťuchy, škádlení jeden druhého a sem tam i uražení, byla to hra na kočku a myš, na hada a lva.,, Jenže co se škádlívá, to se rádo mívá." Opáčila mu ihned s tichým smíchem Hermiona, která si sama velice dobře uvědomovala svou stydlivost a tak nějak vycítila, že skutečně tady není jediná, kdo se stydí.