A tak vznikla láska

8. kapitola

Sám nevěděl, jak dlouho tu takto spolu stulení jeden k druhému spolu sedí, neuvědomoval si ani ten malý tenký pramínek slz, který brázdil jeho bledý obličej a který celá ta léta pečlivě zadržoval a ukrýval za svými obrannými valy. Cítil  ji, ji a to lidské hřejivé teplo, měkkost její kůže, její překrývavý dech a tu jemnou třešňovou vůni, kterou cítil vždy jako malý v nedalekém sadě, který byl ani ne ulici odtud, ale v dnešní době na onom place stály již domy a sad byl srovnán z povrchu zemského nějakou developerskou firmou. Její vlasy jemně laskaly jeho obličej a šimraly jej snad úplně všude až se spokojeným povzdechem na ni podíval a jeho koutek zlobivě zacukal samým pobavením, což u Hermiony vyvolalo hřejivý, šibalský úsměv a její ruka sklouzla pro jeho  bledém líčku.Sice to byla ta stará, známá Nebelvírská vševědka, o které byl tento fakt všeobecně znám, ale dnes hodila svou zvědavost stranou, nějak se za ty léta v odloučení naučila, že  mlčeti je  v některých případech  skutečně zlato.

,,Opravdu se to stalo?"Osmělila se po chvíli až trapného ticha Hermiona a když k ní znova vzhlédl, tak byla rudá jako rajče, že i Nebelvírská, kolejní šála šála by se vedle ní musela stydět a Severus dal oči v sloup. Ne asi ty hloupé lvíče, jen jsme měli oba stejný sen, v tu samou chvíli, začal už v hlavě vytvářet svou klasicky arogantní a sarkastickou odpověď jako ostatně vždy, ale včas se zarazil a Hermiona se začala smát, když dal ony své černé uhlíky v sloup nad její otázkou. Tohle byl ten starý, známý Snape, jak typické, ani ona jej nikdy  nezmění i kdyby chtěla sebevíc, pomyslela si v tichosti a ještě celá rudá mu sklouzla z jeho stehen.,, Grangerová...." Odkašlal si Severus zmateně , který si ihned všiml svého nemalého problému v kalhotech a nenápadně se postavil, ale pozdě, tento problém upoutal pozornost i Hermiony, která překvapeně, ale zároveň potěšeně zamrkala a její zuby jemně zkously její, od  líbání prokrvený ret a Severuse by v tu ránu krve nedořezal. Co si ta holka vůbec o sobě myslí? Zjeví se tu po x letech, nabourá celý jeho dosavadní život, líbá ho v JEHO domě, na JEHO sedačce a ještě se mu bude dívat na JEHO  vzrušený rozkrok? Za který mimochodem mohla taky ona, jak si hned na to připustil. Severus zuřil, nevěděl ani proč a jestli je naštvaný na sebe nebo na ni, ale tohle byl prostě on, byl ofenzivní, vždy tomu tak bylo a ani dnes tomu nebylo vyjímkou, že i za něčím, co si sám pro sebe označil jako krásným okamžikem, hledal nějakou skrytou   zradu.

,,Pošetilí Nebelvíři." Zavrčel ještě dostatečně nahlas, tak aby to slyšela i Grangerová, než se na patě otočil a zmířil rovnou do sklepa a hlasitě práskl za sebou  masivními dveřmi, až chudák Hermiona sebou trhla. Ve sklepě,kam si umístil celou svou sbírku potřeb a pomůcek na výrobu a míchání lektvarů, kterou si za roky praxe a učení nasbíral.

Lektvary byly jeho vášní už dlouhá léta, miloval je, miloval je snad ještě víc než kouzla, ta příprava, manipulace, technika, přesnost a disciplína jej uklidňovali. Dávaly tomu chaotickému světu řád a systém, který definoval i jeho samotného. Když k tomu přidáme jeho nepřehlédnutý talent, tak není divu, že se za roky  svého působení a tvrdé dřiny a i četných nezdarech vypracoval až na  post Mistra lektvarů, kterým se rád pyšnil a stejně tak i dnes jeho pohled sklouzl na stěnu, na niž visel onen certifikát, který mu vyvolal letmý, avšak samolibý usměv na tváři. Tohle byla skutečně jeho chlouba, v celé Anglii od Walesu až po Skotsko se tímto titulem mohli chlubit jen 2 muži a on byl právě ten jeden z nich. Když osaměl a dveře od sklepa se s prásknutím zavřely, tak si nahlas povzdechl a rukou si promnul obličej a silně kopl do stolu, aby aspoň nějak vybil svůj vztek.,, Do prdele práce!" Procedil skrz zuby a v tu ránu už letělo několik prázdných ampulek proti zdi, kde se s křachnutím rozbily o tvrdé kamenné kvádry, z kterých byl sklep postaven a  všechny  střepy dopadly s tichým cinkáním  na zem.