Vím, že za to stojíš - POZASTAVENO

4. kapitola

Stále 1. prosince

Fred se z Doupěte přemístil do jeho a Georgeových Kouzelnických kejklí na Příčné ulici. Potřeboval přemýšlet a to se mu nejlíp dělalo při práci. Protože se při vymýšlení nových produktů musel soustředit jen na to, rozhodl se, že doplní zboží do regálů. To mu umožní přemýšlet nad vším, co si potřebuje srovnat.

Hermionino odhalení v něm vyvolalo spoustu pocitů, až ho to samotného překvapilo. Jako první cítil obrovskou radost. To ale vzápětí vystřídal pocit zklamání a hněvu. Nevěděl, proč se cítí zklamaný. Naštvaný byl ale hodně. A nebylo mu jasné, na koho víc. Na sebe, že nedošel dát do huby tomu nafoukanýmu cápkovi hned? Na doktora, který nechá těhotnou ženu ve štychu, i když ví, že je dítě jeho? Na Hermionu, že mu to neřekla dřív? Nebo na celý svět? Nevěděl.

Přemýšlel, co pro něj Hermiona znamená. Bylo to velmi jednoduché. Společně s Georgem byla jeho člověk. Nejlepší přítelkyně, skvělá rádkyně a vrba, co udrží všechna jeho tajemství. Taky krásná žena, co se z bradavické šprtky vypracovala na vysokou pozici na Ministerstvu kouzel. Byla nejchytřejší osobou, kterou kdy poznal.

Vzpomínal.

Pohled do minulosti, Hermionin 5. ročník, Fredův 7. ročník

Hermiona měla tu noc hlídku. Byla nebelvírskou prefektkou a cítila se díky tomu velmi důležitě a byla na sebe pyšná. Bylo chvíli před jedenáctou hodinou večerní, to znamenalo, že zbývala už jen hodina, než ji přijde vystřídat Padma Patilová. Procházela právě kolem Velké síně, když z ní uslyšela naštvaný šepot. Nakoukla dovnitř a viděla naštvaná Weasleyovic dvojčata. No, naštvaná bylo slabé slovo.

"Kluci! Co tu děláte? Kdyby vás tu nachytal někdo jiný, máte pěkný průšvih!" zamračila se na ně. "Srážim Nebelvíru 5 bodů za každýho. A rozhodně z toho nemám radost!"

"Klídek, Mio, věděli jsme, že tady hlídkuješ ty. Potřebovali jsme se někam schovat před tou odpornou ropuchou." omluvně pokrčil rameny Fred.

"Kolik bys sebrala bodů jiným kolejím, nadržovačko?" přidrzle se zeptal George.

"Říkáš, že někomu nadržuju, Georgi? Tak co kdybych speciálně tobě srazila, řekněme, dalších 20 bodů? Myslíš, že by ti zbytek koleje a především družstva poděkoval?" usmála se na něj vyzývavě Hermiona, protože věděla, že má převahu.

"To bys neudělala. Na to mě máš moc ráda." odpověděl stejně samolibě George. Na to už jí nezbývalo nic jiného než protočit panenky.

"Tak mi řekněte, co tu děláte. Neměli byste tady být." zeptala se.

"Umbridgeová nás zase potrestala. Tentokrát za to, že jsme text z tabule neopsali desetkrát, ale jenom pětkrát. Podívej." ukázal jí Fred zápěstí. Budu dodržovat nařízení učitele. "Snažíme se vymyslet, jak se jí zbavit. Nenapadá tě něco?" zeptal se.

"Kluci, to přeci nemyslíte vážně. Nemůžete si myslet, že ženskou, jako je ona, zvládnete z Bradavic dostat, když se to nepovedlo ani Brumbálovi." odpověděla překvapeně.

"Jenže Brumbál se ji snažil dostat pryč oficiálně. My plánujeme spíš něco lehce... Frede, jak bys to nazval? Ilegálního?" zamyslel se George.

"Ilegálního ne, ale oficiální cestou to určitě nebude." zasmáli se oba.

"Dobře. Sice si nemyslím, že se to povede, ale v době mých hlídek jste krytí. Nemůžu tu ženskou vystát." odfoukla si pramen vlasů z očí a povolila tělo, které doteď napínala. "Vracím Nebelvíru 10 bodů. Za statečnost a odvahu." usmála se na ně. "A teď se zpakujte zpátky do věže, za chvíli mě sem přijde vystřídat Padma." vyhodila je ze síně a zavřela za všemi dveře.

V tu chvíli se do ní Fred poprvé zamiloval.

Zpět v realitě.

Hermiona byla vždycky panovačná, ale zároveň z ní vyzařoval přirozený respekt. Ten rok, kdy je v Bradavicích kryla a pomáhala jim zbavit se Umbridgeové, do ní byl zamilovaný. Těšil se na každou chvíli, kdy se s ní uvidí, vyhledával její úsměv a každou příležitost moct si s ní povídat. Ten rok se z nich stali velmi dobří přátelé. Ona samozřejmě nevěděla, co k ní cítí. Začali se scházet i mimo plánování "deratizace", povídali si, mnohem lépe se poznali a našli si v sobě vzájemné opory.

Když bylo po "deratizaci" a dvojčata nadobro opustila Bradavice - aniž by je dostudovala - potkávali se Fred s Hermionou pouze na prázdninách v Brlohu, ale párkrát do týdne si vyměnili pár dopisů. Hermiona byla nesvá z tíživých pocitů, kterých v Bradavicích přibývalo, když už byl Voldemort oficiálně zpět, a Fred ji vždy dokázal rozesmát nebo jí alespoň vykouzlit úsměv na rtech. Ona mu naoplátku pomáhala vylepšovat složení do některých produktů, se kterými si s Georgem nevěděli rady.

Zamilování ho opustilo, ale sympatie zůstaly. Když po Billově a Fleuřině svatbě zmizela hledat s Harrym a Ronem viteály, byl strachy bez sebe, že o ni přijde. Vždy měl pocit, že jí musí být nablízku, kdyby jí došly síly a potřebovala by, aby ji někdo zachránil. Chtěl tam pro ni být. A ona mu poslala jednu zprávu za měsíc. Ještě k tomu zašifrovanou a bez možnosti odpovědi. Proto si slíbil, že až se vrátí, bude tam pro ni. Kdykoli a vždycky.

A ve chvíli, kdy ho potřebovala, mu to neřekla. Nedovolila mu zachránit ji. A to ho bolelo víc, než představa, že nosí dítě chlapa, kterého z celého srdce nenáviděl.