Vím, že za to stojíš - POZASTAVENO

7. kapitola

Od usmíření s Fredem plynuly dny jeden za druhým rychlostí blesku. Hermiona chodila na oběd tu s Ginny, tu s Fredem, dokonce i Ron a Harry měli volněji a mohli se s ní vídat častěji. Navštěvovala také svoje rodiče, vždy alespoň jednou týdně, kteří se radovali z toho, jak jejich první vnouče pomalu roste. Hermioně bylo báječně.

Občas ji po ránu přepadly nevolnosti, což považovala za zvláštní vzhledem k tomu, že v prvním trimestru jako by vůbec těhotná nebyla. Naštěstí vždy stačilo posnídat pár piškotů nebo rohlík a žaludek se opět uklidnil. Poté si mohla dát svou oblíbenou snídani.

Snídaně byly Hermioniným nejoblíbenějším jídlem dne. Byla schopná kvůli přípravě vstávat o hodinu dříve. Nejraději snídala slaná jídla. Když měla čas a chuť, dělala si vajíčka na různé způsoby, když se jí z postele nechtělo, "odbyla" se houskou a zeleninou. Zkrátka milovala ten ranní rituál.

Než se nadála, uběhly ony tři týdny a Hermiona se začala připravovat na vánoční večírek pořádaný Ministerstvem. Byla to pro ni velká událost, protože se domluvila s Pastorkem, že právě na večírku oznámí svým kolegům, že je těhotná.

'To znamená, že si musím vzít něco, v čem bříško ještě schovám.' přemýšlela v duchu. Bylo to čím dál náročnější. Přeci jen se v 17. týdnu už prcek hlásil světu skrz mámino břicho. Rozmýšlela se mezi dvěma šaty*, ale nebyla si jistá, které nakonec zvolit. 'Ginny! Ta mi s tím pomůže!' svitlo jí v hlavě a neváhala a letaxem zavolala k budoucím Potterovým, aby si vyžádala pomoc nejmladší, stále ještě, Weasleyové.

"Ahoj Ginny, jak jdou přípravy na večírek?" zeptala se Hermiona na úvod. Ginny se coby partnerka Harryho Pottera samozřejmě účastnila také.

"Hermiono! Ani mi nemluv! Nemůžu donutit Harryho, aby sladil kravatu s mými šaty. Chápeš, že si chce vzít tmavě modrou, když já budu mít šaty zelené? Ještě jsem si ho ani nevzala, a už mám chuť ho zabít!" rozohnila se Ginny.

Hermiona se od srdce zasmála. "Příšerné! Jak si něco takového může dovolit? Ginny, nedej se!" podpořila kamarádkou stále se usmívajíc.

"Znáš mě, drahoušku, jako bych se já někdy nechala odbýt." zakoulila zrzka očima a pokračovala. "Ale předpokládám, že mi nevoláš jenom proto, aby ses zeptala, jak jdou přípravy. Můžu ti s něčím pomoct?"

"Ach Ginny, znáš mě jako své boty! Potřebuji pomoct s výběrem šatů. Vzhledem k tomu, že teprve dnes ohlásím těhotenství, nemůžu tam přijít a na první dobrou bez varování ukázat břicho." povzdechla si. "Neměla bys čas a na 10 minut se nezastavila a pomohla mi s výběrem?"

"Že váháš! Za čtvrt hodiny jsem u tebe, je to v pořádku?" usmála se Ginny.

"Naprosto. Jsi moje záchrana, Ginny, děkuji! Uvidíme se za chvíli." řekla Hermiona a hovor ukončila.

'Než přijde Ginny, stihnu si dodělat účes a možná i začnu s líčením.' rozhodla se.

Stihla akorát doupravit účes, když se ozvalo klepání na dveře. Usmála se do zrcadla, protože byla se zapleteným copem, který se táhl od pravého ucha k levému a poté spadal přes levé rameno téměř až pod klíční kost, maximálně spokojená. Otevřela dveře a roztáhla rty v široký úsměv.

"Ahoj Frede, pojď dál." přivítala hosta, objala ho a dostala polibek na tvář, než pokračovala. "Co tady děláš? Nebyli jsme domluvení."

"Jak dlouho se kamarádíme, chytrolínko? A kolikrát jsme se domlouvali, že se navštívíme?" zasmál se Fred. "Chtěl jsem tě jen zkontrolovat, než půjdeš na večírek. To je vše."