Vím, že za to stojíš - POZASTAVENO

5. kapitola

2. prosince

Hermiona se chystala v pondělí ráno do práce stejně, jako to dělala poslední 3 roky.

Pracovala přímo pro ministra kouzel. Dělala něco jako asistentku, akorát místo toho, by vařila kávu a usmívala se na všechny jeho spolupracovníky, chodila místo něj na důležitá jednání, kterých se přímo nemusel účastnit, jednala se všemi odděleními Ministerstva, jezdila na pracovní cesty po celé Evropě. A to proto, že byla natolik schopná, aby si získala důvěru samotného ministra a vyřizovala téměř polovina jeho agendy. Byla na sebe pyšná. Zvládla se tak vysoko vypracovat jen díky své píli a odhodlání. Nepotřebovala, aby se o ní "sem tam" někdo zmínil před někým vlivným, nikdy nemusela nikoho podplácet - jako by to snad někdy udělala, i kdyby to byla její poslední možnost.

Oblékla si své nejoblíbenější šaty. Tmavě zelené z krásného kašmírového úpletu. Vždycky jí krásně zvýrazňovaly postavu. Téměř pokaždé, když si je oblékla, dostala za den alespoň jeden kompliment.

Teď si ale poprvé za dlouhou dobu nebyla sama sebou jistá. Točila se před zrcadlem a musela konstatovat, že ačkoli je ve 4. měsíci její bříško ještě dost malé, už začíná být vidět a všímavější kolegové by určitě přišli na její, zatím ještě stále utajované, těhotenství.

Řekla si ale, že když už to ví všichni její nejbližší, řekne to dnes ministrovi. Pouze jemu. Ostatním spolupracovníkům se to rozhodla sdělit až na vánočním večírku, který se bude konat za 3 týdny.

Taky ji dnes čeká ještě jeden náročný úkol. Zastavit se za Fredem a promluvit si s ním. Od soboty se jí neozval a ona nechtěla příliš tlačit na pilu. Musí ale vědět, že jsou v pohodě.

Když si se vší láskou prohlížela své pomalu vystupující bříško, vzpomínala.

Pohled do minulosti, Hermionin 5. ročník, Fredův 7. ročník

"Dobré ráno, Frede." usmála se na svého kamaráda, přisedla si k němu a začala si nabírat snídani. Byla sobota půl deváté ráno a Bradavice byly ještě v hlubokém spánku. Jen pár nespavců a doháněčů úkolů už bylo vzhůru. Ovšem Fred s Hermionou nebyli ani jednou z těchto dvou skupin.

"Bré ránko, Mio." odvětil Fred unaveným úsměvem. "Vyspala ses dobře? Sluší ti to."

"Už se mi spalo i hůř, ale stěžovat si nemůžu." vzdychla si. Čím víc se blížila akce "deratizace", tím míň toho naspala. "Zato ty vypadáš, že bys pár hodin v posteli ještě uvítal." ukázala na jeho kruhy pod očima.

"Nemůžu posledních pár dní spát. Buď neusnu vůbec nebo se budím a vydržím koukat do tmy klidně 4 hodiny, než se mi podaří na půl hodiny zase usnout. Asi začínám být nervózní z deratizace, nebo co." ironicky se pousmál.

Hermiona jen chápavě přikývla. Taky byla nervózní. Ale nevěděla, jestli je to ze strachu, aby se to neprovalilo dřív, než k samotné akci dojde, nebo z toho, že jakmile nastane den D, Fred s Georgem už se do Bradavic nikdy nevrátí. Hlavně Fred.

Od té doby, kdy je načapala v noci ve Velké síni, jak kují pikle proti Umbridgeové, se s Fredem hodně spřátelili. Byl rozumnější, než Harry s Ronem, chytřejší než Ron a chápavější než Harry. Proto se poslední dobou uchylovala spíše ke chvilkám stráveným s ním, než se svými nejlepšími přáteli.

Vždycky, když ho viděla, rozzářil se jí den. Když se někdy letmo dotkli, rozbušilo se jí srdce a motýlci v břiše předváděli tanec svého života. Když spolu trávili čas přípravou na "deratizaci", nevadilo jí odsunout své úkoly na druhou kolej. Ano, trávila čas hodně i s Georgem, přeci jen to byla akce předvším těch dvou, ale nenavázala s ním stejné pouto, jako s Fredem.

Měla dojem, že se snad poprvé zamilovala. Jenže Fred se tvářil, že je pro něj "pouze" skvělou kamarádkou a nikdy nedal najevo, že by k ní cítil něco víc. Proto se spokojila s přátelstvím.

Když bylo po "deratizaci" a kromě Umbridgeové odešli z Bradavic i dvojčata, zůstaly jim alespoň dopisy. Fred jí hrozně chyběl. Zmizelo jí z očí nadšení a ačkoli se snažila nedat nic najevo, cítila se jako tělo bez duše. Vstávala unavenější, než když šla spát, místo motýlků se jí v břiše ustálil balvan a z radosti zbyly jen starosti, aby ten rok už skončil a ona se mohla s Harrym, Ronem a Ginny vrátit na léto do Brlohu.

Během šestého ročníku si zvykla, že tam Fred není a zamilování vystřídala vděčnost za takového přítele. Věděla, že je její spřízněná duše. A smířila se s tím, že to tak i zůstane. Když pak opustila s Harrym a Ronem svatbu Billa a Fleur, doslova jí trhalo srdce, že nemůže dopustit, aby jí Fred odpověděl na její stručné kódy, že žijí. Chyběl jí jeho smích, vůně, podpora, kterou jí celé dva roky pomáhal udržet čistou hlavu. Jenže věděla, že teď musí dokončit tenhle úkol, aby se poté mohli všichni vrátit do normálního života.

V jejím srdci ale zbyly střípky z prvního opravdového zamilování.

Zpět v realitě.

Povzdechla si a zelené šaty vyměnila za černé společenské kalhoty a bílou košili, ve které ještě nic vidět nebylo.

Sbalila kabelku, obula si kozačky na podpatku a vyrazila do práce. Dnešek bude ještě náročný den.

Dodatek: omlouvám se za dlouhou pauzu. Zkouškové mi letos dává zabrat. Ale blížím se do finále a vracím se zpět! Dejte mi do komentářů vědět, jak se vám příběh zatím líbí a co by se dalo zlepšit :). 

Krásný den! M.