Vím, že za to stojíš - POZASTAVENO

6. kapitola

Že se nemýlila, věděla ještě před obědovou pauzou. Od rána se nezastavila, vyřizovala spoustu administrativy a na rozhovor s ministrem neměla zatím ještě ani pomyšlení. Však i sám ministr měl ten den více práce, než bylo běžné. Pondělky bývaly vždycky náročnější než jiné dny, ale před Vánoci a koncem roku, jako by se všichni zbláznili a potřebovali vyřešit vše, co celý rok odkládali.

Hermiona si usmyslela, že jediná šance, jak si ten den s ministrem promluvit, je vytáhnout ho na oběd.

"Kingsley, měl byste dnes čas jít se mnou na oběd? Potřebovala bych s vámi probrat jednu důležitou záležitost." nakoukla chvíli před obědovou pauzou do Pastorkovy kanceláře.

"Ale Hermiono, snad mi nechceš utéct! Samozřejmě s tebou půjdu rád na oběd. Vyzvednu tě za půl hodiny, vyhovuje ti to?" usmál se překvapený ministr.

"Naprosto. Děkuji." odpověděla Hermiona a odešla zpět do své kanceláře. Má půl hodiny na psychickou přípravu. Ačkoli už vyslovila několikrát, že je těhotná, stále jí ta slova moc nešla přes rty.

Ministr byl přesný jako hodinky, což o něm všichni věděli. Přesně o 30 minut později vyzvedl Hermionu v kanceláři a odešli na společný oběd. Aby měli naprostý klid, přemluvila ho Hermiona k mudlovské restauraci.

"Tak povídej, Hermiono, co se děje tak tajného, že jsme kvůli tomu museli do mudlovského Londýna?" zeptal se Kingsley, spojil dlaně, které položil na stůl a vyčkávavě a s trpělivostí čekal na Hermionino vysvětlení.

Hermiona se rozhodla místo slovního vyjádření ukázat ministrovi fotku z posledního ultrazvuku. Kingsley si fotku vzal do ruky a chvíli těkal očima mezi miminkem a Hermionou. "Jsem v patnáctém týdnu." řekla nervózně Hermiona, když se Kingsley neměl k odpovědi.

"Hermiono, to je ale úžasná zpráva!" roztáhl najednou Pastorek pusu od ucha k uchu, chytil Hermionu za ruku a upřímně dodal, "Moc ti gratuluji k prvnímu potomkovi. Určitě jsi velmi šťastná. A v tom případě jsem šťastný i já, ačkoli to znamená, že nás na nějakou chvíli opustíš." na chvíli se odmlčel, ale pokračoval. "A můžu ti slíbit, že až budeš mít chuť se vrátit, tvé místo na tebe bude čekat. Nedokážu si představit mít pod sebou někoho lepšího, než jsi ty, má drahá."

Těhotenské hormony už Hermionu chvíli ovládaly, tak nebylo žádným překvapením, že jí samým dojetím steklo po tváři pár slz. S úsměvem je setřela dlaní a Kinglseyho ruku zmáčkla ještě o trochu více na znamení, že si moc váží jeho podpory.

Na víc slov nebyl čas, protože jim číšník právě přinesl jídlo. Po chvilce přešli do neformální konverzace a oběd si užili. První důležitý rozhovor měla Hermiona dnes za sebou. Upřímně doufala, že i ten druhý půjde takhle lehce. 'Prosím!' vyslala prosbu do vesmíru.

O pár hodin později

Uf. Byl to velmi náročný den a Hermiona sbírala poslední zbytky energie, aby byla připravená na rozhovor s Fredem. Ale věděla, že to musí udělat hned.

Přemisťování už jí nedělalo dobře, rozhodla se proto pro letax a přenesla se k Děravému kotli, odkud to bylo do Kouzelnických kejklí pár metrů.

V Kejklích to i chvíli před zavíračkou ještě pořádně žilo! Měla radost. Dvojčata do svého obchodu vkládala spoustu, téměř většinu, svého volného času. Aby měli vůbec čas vymýšlet nové produkty a vyrábět je, museli najmout několik prodavačů, kteří se tam střídali po směnách.

"Hermiono!" zavolal George od jedné pokladny, protože by ho jinak nebylo slyšet.

"Ahoj Georgi. Koukám, že se nezastavíte ani na chvilku, co?"