𝙺𝚊𝚖𝚊𝚛𝚊́𝚍 𝚖𝚊𝚏𝚒𝚊́𝚗

|19|

S Liamem sejdeme schody do přízemí a zamíříme si to rovnou do obýváku, ve kterém, jen pro info sedí zbytek, ale jediný kdo zase chybí je Zayn.

Všichni na nás naráz otočí hlavu, jakoby byly synchronizovaní a Louis nás pohledem vybídne co chceme, zatím co Harry ztlumí zvuk televize.
Naštěstí už nedávají tu blbost.

Příjde mi, že každý v této místnosti má přeci jen trochu respektu k Liamovi.
Až na mě, já ho rozhodně nehodlám respektovat ani jednou buňkou svého těla.

"Takže kluci," poškrábe se Liam na zátylku. "dneska večer má přijed můj bratranec, kterého jsem dlouho neviděl, vadí?" Zeptá se, stále stojíc po mém boku.

Všichni tři najednou zvednou tázavě obočí.
Tak jakože haló? Jsou snad duplikovaní?

"Jen dnes." Odpoví Liam na nezodpovězenou otázku.
Jediný Niall kývne a všichni tři zase upjatě sledují nějaký animák.
Animák? Jako vážně? A teď mi ještě řeknete, že přede mnou sedí tři prasátka.
Asi bych vám to i uvěřila, protože, aby tři lidi co zabijí svůj druh, čuměli na zootropolis. Tak tohle nepobírá ani moje IQ.

Divně se zašklebím na Liama, když si všimnu jak i on je zahleděný do televize, kde se vyskytují malovaná zvířátka.
Vycítí můj pohled a tak ho na mě i přesune.
Jakmile si všimne jak na něj koukám, s pokrčením ramen a krátkým. "No co?" Se rozejde za klukama a svalí se vedle nich na sedačku.

"Jak malí." Řeknu si spíš pro sebe a svižným krokem se rozejdu k sobě do pokoje.

Na chodbičce vedoucí do mého pokoje málem chytím infarkt, když se srazím se Zaynem, který vycházel z postranní uličky.
Tenhle dům je fakt asi větší než Buckinghamský palác.

"Au. Kurva." Zabručím, když mi Zayn omylem šlápne při zvedání na ruku.

Vlastně, už jsem si myslela, že není mezi námi.
Skoro celý týden jsem ho neviděla, teda když nepočítáme jeho večerní výpravy na záchod. Asi dvakrát jsem si myslela, že ho něčím šlehnu po tykvi, když mi pětkrát za sebou vlezl do koupelny zrovna když jsem si byla odskočit.

"Ježiš, sorry." Zamumlá a podá mi ruku, abych se mohla zvednout.
Ihned jeho ruku svojí zdravou chytím a malinko zakolísám, když mě nepříjemně v té bolavé píchne. Kurva, Zayne, co jsi to proved s mojí rukou?

"Dobrý?" Zeptá se mě starostlivě, když si všimne mojí červené a malinko nateklé ruky.

"Jo, hrozně, nevidíš?" Sarkasticky se uchechtnu, když si prohlížím svojí ruku.

"Bolí to?" Ignoruje mou odpověď a chytne moji ruku do svých.
Při tom dotyku ucítím něco divného, nevím jak to popsat, ale je to jako když vás nikdo lechtá na břichu, ale vůbec to nelechtá. Sakra, to nedává smysl.

"J-jen to docela štípe." Zakoktám se, do prdele, proč koktám? Jsem v pohodě? Asi jsem se bouchla při tom pádu silně do hlavy.

"Um, počkej u sebe v pokoji, skočím ti dolů pro led." Matně přikývnu a moje nohy se vydají směr pokoj. Proč ho vůbec poslouchám?

V pokoji si sednu na ustlanou postel a začnu přemýšlet, jako poslední dobou dělám dost často.

Vlastně by mě zajímalo, kam zmizely všichni ti bodyguardi a služky.
Ne, že bych je nějak potřebovala, ale.. je to divné, protože většinou to tady hlídali a kluci nevypadají zrovna na někoho, kdo umí vařit. Možná Liamovi bych do rukou pánvičku svěřila, ale jinak je tu vzducho prázdno.

Do mého pokoje vejde Zayn, a pomalými dlouhými kroky se dostane ke mě.
Jo, asi jsem se silně udeřila do hlavy, když teď kontroluju i jeho kroky.