Výlet do Volterry

Co se děje?

Pohled Valyrie:
Dneska se vydám na prohlídku do Palazzo dei Priori.

Jsem moc ráda že se tam můžu podívat. Rodiče mi řekli že tam mám jít sama, protože sestra s bratrem chtějí jít někam do přístavu či co, takže musí jít s nima.

Když přicházím do té nádherné budovy, ujme se mně a dalších asi dvaceti turistů krásná žena s rudými šaty.

,,Je opravdu moc hezká" pomyslela jsem si.

Ta žena se jmenuje Heidi. Heidi nám řekla že nás vezme speciálně do Velkého sálu.
Propána v tu chvíli jsem málem umřela.

Když jsme vešli do velkého sálu, objevil se najednou křik od jedné z turistek.

Rozhlídla jsem se kolem sebe, tohle není možné proč mají ti lidé červené oči.

Co jsou tihle lidé zač. Je to snad jakési divadlo?!

Začali kousat do krků všech turistů. Já jsem tam stála jako solný sloup. Najednou ke mně přišel jeden z nich a chtěl se mi zakousnout do krku.

A v tu chvíli se to stalo.

Dala jsem ruce do obranné pozice, a ten upír odletěl asi 3 metry a narazil do sloupu, pak už se nepostavil. Propána co jsem to udělala.

Najednou u mě byli tři upíři a dívali se na mě jako kdyby viděli slunce.

Poté mi chytl jeden z nich ruku a asi 30 sekund tam jen stál.

,,Zajímavé, nic nevidím"

,,Tuhle si tu necháme! Zbytek zabít!" řekl ten s černými vlasy

,,Demetri odveď prosím tuhle dívku do nějakého z pokojů"

Rázem u mě byl takový krásný upír.

V tu chvíli jsem se vůbec nebála. No ale měla jsem. Poté co jsem vstala se mi podlomila kolena a praštila jsem se hlavou o zem.

Jediné co si tak pamatuji je, že mě ten upír co byl u mě zvedá do náruče a odvádí pryč.

Pohled Demetriho:

Za chvíli přijde konečně Heidi se svačinkou. Jaký já mám dneska hlad.

Když přijdou do síně, hned se na ně vrhneme.

Po chvíli všichni přestanou. Jediné co vidím je, že Felix leží u sloupu a nějakou holku.

Vidím jak k ní přijdou Aro, Caius a Macus.

Aro vezme její ruku do té své.

,,Zajímavé, nic nevidím"

,,Tuhle si tu necháme! Zbytek zabít!" řekl Aro.

Najednou mi říká ať tu holku odnesu do nějakého z pokojů.

Proč ji pomáhá když je člověk? No jasně, ona má nejspíše dar.

Ale člověk? To snad není možné.

Když k ní přijdu, hned ucítím tu nádhernou vůni.

Poté, co se ta holka snaží postavit podlomí se jí kolena a plácne sebou o zem.

Praštila se do hlavy. Jejda.

Vzal jsem ji do náruče a odvedl do pokoje.

Ten její pach propána. Měl jsem pocit že se neudržím a kousnu jí do krku, ale musel jsem se snažit ji nezabít.

Aro mi nakázal že nesmí umřít.

Jestli ano, tak zabije mě a to bych fakt nechtěl, i když by přišel o skvělého stopaře, to je fakt!

Položil jsem jí na postel.

Teprve potom jsem se na ni pořádně podíval.

Měla krásné hnědé vlasy, plné rty a dlouhé řasy.

Páni ta je opravdu krásná!

Šel jsem si sednout na židli, co byla u postele a hodlal jsem se na ni dívat dokud se neprobudí. Abych se ujistil že jí nic není samozřejmě!

Ahoj všichni! Snažím se vydávat kapitoly rychle, abyste nemuseli čekat na další díly hodně dlouho, protože když si dám menší pauzu, tak se ta menší pauza protáhne do celkem velké pauzy. Takže se teď snažím vydávat kapitoly rychle. Zatím ahoj!💓