Výlet do Volterry

Je to láska?

Byl to Marcus.

,,Ahoj ještě jsem se ti nepředstavil, jsem Marcus."pozdravil mě a představil se.

,,Ahoj já jsem Lyra" představila jsem se také.

,,Mohli bychom se prosím přesunout do mé pracovny. Chtěl bych se tě na něco zeptat."

V tu chvíli mě napadly zajímavé myšlenky ale hodila jsem je za hlavu.

Poté co jsme přešli do jeho pracovny se mně začal ptát.

,,Všiml jsem si jistých citů mezi tebou a Demetrim. Miluješ ho?"

Tak tohle byla podpásovka. Co tím myslí?

,,Víš mám totiž také dar. Vidím citové pouto mezi lidmi. Proto o tom vím"

,,Aha, to jsem netušila. No nevím jestli ho miluju? Nikdy jsem k nikomu lásku necítila."

,,Dobrá, jestli chceš můžeš odejít"odpověděl.

,,Tak já už půjdu, měj se!"řekla jsem.

(Později)

Aro nás svolal do sálu.

,,Chtěl bych na počest Lyry uspořádat ples. Bude se konat příští týden. Pozveme všechny upíry. Tím myslím ty, které známe takže např.Cullenovi, Denali a ostatní. A účast je povinná!" Dopověděl Aro.

Ze sálu jsem odešla do svého pokoje, kde už čekal Demetri.

Neměli jsme co dělat, tak jsme si spolu zahráli šachy.

Skoro pokaždé jsem vyhrála. No nedivte se, já hraju šachy už odmalička.

,,No to snad není možné ty podvádíš" řekl Dem.

,,No dovol!? Já hraju šachy už odmalička, nediv se!" odpověděla jsem.

,,Já ti dám nediv se!"řekl. Poté skočil na mě a shodil mě postele.

,,No já se nedivím" řekla jsem a políbila ho.

On mi polibek opětoval a zase to začalo.

Po třech hodinách jsme skončili. Oblékli jsme se a odešli do zahrad.

Měla jsem na sobě krásné fialkovo-zelené šaty a vlasy jsem měla rozpuštěné.(obrázek v médiích)

,,Vidíš jaká to je nádhera" Pověděla jsem.

,,Prosimtě, já tady bydlím už dlouho, takže vím jaká to je krása" řekl.

,,Ale nebuď takový!" řekla jsem.

,,Jaký takový?" zeptal se.

,,Takový!"

Vzala jsem mu jeho náhrdelník se znakem Volturiů.

Utíkala jsem lidským tempem rychle od něj s jeho přívěskem. On běžel za mnou.

Už mě skoro doběhl, ale já se nedala.

Trochu jsem zrychlila, ale stejně to moc nepomohlo.

Oběhli jsme celé zahrady.

A pak když už mě dohnal, shodil mě do trávy. Začali jsme válet sudy.

Když jsme se dotočili, sedla jsem si na něj obkročmo a dala mu pusu a taky zpátky jeho náhrdelník.

Oba jsme se smáli tak moc že jsem málem spadla do malého jezírka vedle nás.

Až potom jsem si toho jezírka všimla.

Bylo tak nádherně průzračné.

Podívala jsem se do něj a viděla svůj odraz.