Jako vážně, Weasley?! ✔️ GW

8. Před úplňkem

Byl chladný říjnový den. Zatažená obloha a severní vítr nenaznačovali nic dobrého. Naštěstí jsem dnes ven nemusela. Počkat...

"Neee!!" zaječela jsem tak, že Chloe upustila lžíci na zem. Ta zařinčela o kamenou podlahu.

"Co blbneš?" frkla Chloe a shýbla se pro lžíci.
"Dneska máme Astronomii! V takové zimě nám přimrznou oči k dalekohledům." zabrblala jsem. Chloe se rozesmála.

"Ale ale, naší princezničce se nechce ven?" poškadlil mě nový příhozí.
"Mlč, Georgi." odbyla jsem ho a věnovala se svému müsli. George se se smíchem posadil vedle mě.

"Ani se Terry nedivím. Je tak kosa jako v Rusku." oklepal se Fred a přisedl si vedle Chloe.
"Díky Frede." poděkovala jsem za jeho spiklenectví.

"Aby jsi se náhodou nestala jeho dvojčetem místo mě." odfrkl si Geroge. Všichni jsem se dali do smíchu. Nakonec i George.

Míň k smíchu nám přišlo to, když do Velké Síně napochodoval Brumbál.

Neprocházel se po hradě jen tak. A proto mě chytil nepříjemný pocit, když se zastavil před profesorským stolem.

"Moji milý žáci. Musím vám oznámit jednu nepříjemnou zprávu. Profesor Lupin nebude po další týden moci vyučovat. Je... nemocný. Místo něj převezme hodiny Obrany proti černé magii profesor Snape." oznámil nám.

Chloe zalapala po dechu. Přesně jsem chápala proč. Nesnášela profesora Snapea. Jako polovina školy.

Brumbál procházel Síní a mě něco napadlo. Zvedla jsem se, a utíkala za ním. Ovšem nebyla jsem sama. Rozběhl se za ním i Harry.

"Pane profesore!" křikli jsme nastejno. Brumbál se s lehkým úsměvem otočil.
"Ano?"

"Nemohla bych profesora Lupina..." začal jsem ale neměla jsem tušení, jak pokračovat.
"Navštívit?" dořekl Harry. Vděčně jsem se na něj usmála.

"To bohužel asi nep-" chtěl protestovat Brumbál ale já ho zarazila.
"Prosím, pane." prosila jsem skoro na kolenou.
"Jen my dva." doplnil Harry.

"Tak dobře, pojďte." povzdechl si Brumbál. Mířili jsme někam nahoru do hradu.

Došli jsem pod Astronomickou věž. Vystoupali jsme po schodech na horu a tam on stál.

Pozn. autorky: teď to bude trochu jiné, než jste zvyklí z filmu a knihy.

"Remusi.." zašeptala jsem. Pomalu se otočil. Vypadal strhaně a jeho pohled byl plný strachu a beznaděje.

"Je.. je to hroší než jindy. Jakoby to mělo přijít ještě před úplňkem." zachrčel tiše a klesl k zemi.

"Remusi!" vykřikla jsem.
"Ne, Terry! On... on se proměňuje." hlesl Harry vystrašeně. Zarazila jsem se. Opravdu. Remus se nám měnil před očima. Po chvíli tam stál vlkodlak.

Skoro jsem nedýchala.
"Co budeme dělat, Harry?" zašeptala jsem.
"Já nevím." odvětil Harry. V tu chvíli se na něj Remus vrhl.

"Pozor!" zařvala jsem. Ten kluk si toho naštěstí všiml a uhnul. Chraň nás Merlin.

"Musíme poslat vzkaz Brumbálovi." navrhla jsem.
"Ale jak?" zeptal se Harry.
"Dobrá otázka."

Metali jsme kletby po Remodlakovi jednu za druhou a u toho přemýšleli, jak dát vědět řediteli, že za chvíli umřeme.

"Patron." vyhrkl najedno Harry.
"Cože? Novinka Harry, tohle je vlkodlak, ne mozkomor."
"Pošli přes něj vzkaz. Několikrát to dělal pan Weasley. Prostě ho vyčaruj a řekni, co chceš sdělit. On to pak odnese do správných rukou." vysvětlil Harry.

"Proč já?" nechápala jsem.
"Šlo ti to líp, než mě."
"Fajn."
Zhluboka jsem se nadechla. Vzpomněla jsem si na Zacka, jak mě poprvé posadil na koště.

"Expecto Patronum!" křikla jsem. Z konce mé hůlky vyletělo modré světlo a vytvarovalo se do velkého lva.

"Jsi za Brumbálem. Jsme pořád na Astronomce a on se proměnil. Potřebujeme pomoct!" sdělila jsem lvovi svůj vzkaz. Kývl a zmizel na schodech.

"Terry! Bacha!" zařval Harry. Řítil se na mě Remus.. teda vlkodlak a chystal se mě zabít.
Tak to ne, psisko.

Upřela jsem na něho svůj pohled. On jakoby zkameněl. Cítila jsem se jako v ohni. Bylo mi strašné horko a pálily mě oči. Zavřela jsem je.

"Terry.. co je s tebou? Tvé oči.. září rudě." oznámil Harry poněkud vystrašeně. Otevřela jsem oči.

Vznášela jsem se asi 10 centimetrů nad zemí a chtělo se mi příšerně zvracet. Hlava mi třeštila a tělo jsem měla v jednom ohni.

Prudce jsem se nadechla a dlouze vydechla. Klesla jsem na zem. Kolena mi narazila o kamenou podlahu. Harry se ke mě rozběhl.

"Jak.. jak se ti to povedlo?" zeptal se.
"Já.. jsem Fénixův potomek." hlesla jsem. Pak jsem se rozhlédla. Remus ležel pár metrů od nás na zemi.

"C-co je s ním? Já.. jsem ho zabila?" zakoktala jsem.
"Ne, myslím, že jen omdlel." odpověděl Harry.

V tu chvíli se na schodech ozval dusot nohou a křik.
"Pottere! Hillová! Jste v pořádku?" přiběhla profesroka McGonagallová.
"Asi ano." hlesl Harry. Pomohl mi na nohy.

To nebyl dobrý nápad. Zamotala se mi hlava a opět jsem klesla k zemi.
"Terry!" křikl George. Cítila jsem jeho vůni a jeho dlaň v mé.

"Musí na ošetřovnu!"

Bylo poslední, co jsem zaslechla, než jsem taky omdlela.

**
Probudila jsem se na ošetřovně...

Díky Merline, další kapitolka. Omlouvám se za chyby. Snad se líbí. Mám vás ráda. Kateslyth<33