13. Jednou večer

1.4K 71 15
                                    

Tohle je, aniž bych to zamýšlela, zlomová kapitolka. Tak čtěte pozorně, moji milý. Mám vás moc ráda <33

Po tom, co Taylora chytili a poslali ho zpět do Azkabanu, jsem nemyslela na nic jiného. Neměla jsem na nic a na nikoho náladu. Dokonce ani na dvojčata a Chloe.

Vrtalo mi hlavou, jak utekl z Azkabanu. A hlavně proč.

Chtěla jsem si s ním promluvit ale ministerstvo to zakázalo, zase. Brumbál poslal dopis mým rodičům, načež druhý den přišel dopis od mamky, kde se ptá, jestli jsem v pořádku.

Lucas se to taky dozvěděl a byl na mě naštvaný. Prý jsem měla jít i pro něj. To mě teda pěkně vytočilo. Takže jsme se pohádali. Snad poprvé v životě. A k tomu ještě ten stupidní ples. Už se mi tam ani moc nechce.

Navíc je už zítra a já pořád nevím, s kým půjdu. Každou moji kamarádku už někdo pozval. Dokonce i Chloe jde s Fredem. Tajně doufám, že mě pozve George ale čím blíž ples je, tím víc moje naděje upadá do podsvětí.

**

"Musí tě pozvat! S kým jiným by šel?" hustila do mě dnes už asi po šesté Chloe. Seděli jsme v pokoji na mě posteli.
"Hele, nejsem jediná holka s kterou se baví, a navíc od toho večera jsme spolu pomalu nepromluvili." pokrčila jsem rameny.

Byla to pravda. Od té líbací scénky jako z filmu jsme se akorát tak pozdravili. Někdy ani to ne. Velmi mě to mrzelo ale neměla jsem odvahu na to, abych si s ním promluvila.

"Ale.." začala Chloe ale já ji utla.
"Ne. Dost. Už mě to nebaví. Prostě mě nepozve, no a co?" řekla jsem trochu víc ostře, než jsem zamýšlela. Chloe okamžitě zmlkla.

"Promiň. Nemusíš být hned nepříjemná." zamumlala a odebrala se k sobě na postel. Výborně, už ani nejlepší kamarádka se mnou nemluví.

Vstala jsem a zamířila do Společenky. Bylo tu jen pár lidí, včetně Harryho, Hermiony, Rona a Ginny. Přisedla jsem si k nim.

"Ahoj." hlesla jsem. Všichni se na mě otočili.
"Terry, děje se něco?" zeptala se ustaraně Hermiona. No, na 13ti letou holku je vážně dost všímavá.

"Ale, nemám to v posledních dnech moc lehké." zamumlala jsem. Nechtěla jsem zatěžovat svými problémy.
"Slyšeli jsme to, o tvém bratrovi." pronesl Ron. Hermiona po něm hodila varovný pohled.

"Jo, to asi všichni." mírně jsem se uchechtla.
"No, a co ples, s kým jdeš?" ozval se Harry. Podívala jsem se na něj.

"Asi sama." kuňkla jsem. Když jsem to řekla nahlas, znělo to trapně. V hlavě jsem s tím byla smířená, ale teď?
"Brácha tě nepozval?" podivil se Ron. Zakroutila jsem hlavou. Hermiona se na Rona podívala už vážně vražedně.

"No a co vy? Předpokládám, že jste vyvolení." usmála jsem se. Všichni přikývli.
"No, já taky ještě nemám.. partnerku." řekl Harry nervózně. Překvapeně jsem se na něj podívala.
"To jako, že mě zveš?" rozzářila jsem se. Usmál se a kývl.

"S kým jdeš ty, Hermiono?" zeptala jsem se. Ginny se uchechtla.
"Co je směšnýho na tom, že jde se mnou?" obořil se na ni Ron. To už se začala smát i Hermiona.

"Čemu se smějete?" zeptal se Ron bezradně. Musela jsem se smát také, i přes všechny průšvihy, co se staly za poslední dny?
"Jen si tě asi představily v tvém krásném společenském hábitu." vysvětlil Harry a Ron se zamračil.

Vzpomněla jsem si na to, jak ho vybalil u snídaně. Nový příval smíchu. Ron se zvedl a odešel. Možná se naštval.
"To je ale citlivka." odfrkla si Ginny a vydala se za ním. Hermiona také. Zůstali jsme s Harrym sami, opět.

"No, ale máme tu jeden háček Harry." promluvila jsem do ticha. Harry zvedl obočí v němé otázce.
"Já asi neumím tančit." hlesla jsem. Harry se rozesmál.
"To budem teda vypadat. Já totiž taky ne." smál se. A jejda. Tp bude něco.

Dlouhou dobu jsme byli potichu. Prohlížela jsem si Harryho, když zamyšleně koukal do plamenů v krbu.

Je na svůj věk docela vysoký, o pár centimetrů vyšší než já, i když je o dva roky mladší. A jeho černé vlasy, které trčí do všech stran, vypadají roztomile. Přistihla jsem se, na co myslím a rychle to zahnala pryč.

Harry na mě mezitím upřel své smaragdově zelené oči.
"Je.. stalo se něco?" zeptala jsem se nervózně, protože na mě civěl už asi 2 minuty. Lehce se usmál.

"Jsi krásná." zašeptal a naklonil se ke mě. Aniž bych to zamýšlela, tentokrát jsem to byla já, kdo spojil naše rty. Neodtrhl se.

Zajela jsem mu rukama do těch uhlově černých vlasů. Jeho ruce se obmotaly kolem mého pasu. Ani pomyšlení na to, že je mu 13 a mě 15 a dokonce ani to, že jsem se takhle nedávno líbala s Georgem, mě nezastavilo.

Líbali jsme se dlouho a vášnivě. Až jsem z toho měla husí kůži.

"Terry." zamumlal po nějaké době Harry. Lehce jsem se odtáhla a čekala, co z něj vyleze.
"Zítra bych s tebou na ten ples chtěl jít jako se svojí holkou, ne jako s kamarádkou." zašeptal tak, že jsem ho skoro neslyšela.

Toho večera jsem zjistila, že Harry je asi něco víc, než jen mladší kamarád. Když jsem ulehla do postele, usínala jsem s myšlenkou, že Harry je první člověk na světě, s kterým jsem ve vztahu.

Bohužel Terry, budeš toho ještě litovat.

Fuuuu, to je ale kapča. Zamýšlela jsem to úplně jinak ale tak nevadii :Dd Snad se vám líbí a neodradila jsem vás, to bych nerada. Ale podle názvu příběhu můžete vědět, že to skončí jak jinak, než dobře :))) Kateslyth <33
ps: sorry for mistakes

Jako vážně, Weasley?! ✔️ GWKde žijí příběhy. Začni objevovat